Je jedním z mála Čechů, který se s multimiliardářem Sorosem velmi dobře zná. Filantrop maďarského původů byl léta jedním z hlavních sponzorů Nadace, kterou Janouch založil, aby mohl finančně pomáhat disidentům pronásledovaným komunistickým režimem v Československu.
Pro financování Charty 77 byl nesmírně důležitý George Soros. Dnes je v řadě zemí – včetně rodného Maďarska či Izraele – považován za personu non grata. I jinde jeho jméno budí kontroverze, naposledy se stalo součástí politického boje na Slovensku. Jak jste se spolu vůbec seznámili?
U Sacharova (Andrej Dmitrijevič Sacharov – sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv, nositel Nobelovy ceny za mír, pozn. red.). V roce 1981 jsem byl v New Yorku na recepci u příležitosti oslavy jeho šedesátin. Jakási Svetlana Kostic, Jugoslávka, jež byla v nadaci Open Society Fund, mi řekla: Pojď, seznámím tě s někým zajímavým. No a přivedla mě k Sorosovi. S tím jsme si padli do oka. Říkal, že se chce jet ještě někam podívat, ať jedu s ním. Naložil mě do taxíku a jeli jsme do tří multimiliardářských bytů v New Yorku, kde byly další párty.
Když jsme končili, zeptal se mě, kde bydlím. Řekl jsem mu adresu hotelu, on mě odvezl a pozval mě na večírek, který dělal na druhý den. S tím, že ho moje činnost zajímá. Přišel jsem tedy, byla tam newyorská smetánka. A Soros mi říká: Pojď, půjdeme si sednout a trochu se pobavíme. Že prý koukal na činnost Nadace Charty 77, zajímá ho to a rád by ji podpořil. Pak se na mě podíval a řekl: Kolik chceš?
Jak jste reagoval?
Vyvalil jsem oči a řekl: No, pro začátek deset tisíc dolarů, to by nám hodně pomohlo. On vytáhl z kapsy šek, vypsal ho na deset tisíc dolarů a já ho poslal do naší hamburské banky. Byl řádně zaúčtován. Od té doby jsem měl otevřené dveře. Když jsem pak dvakrát přijel do New Yorku, bydlel jsem přímo u něho. Což jsem se později dozvěděl, že byla veliká pocta, protože to běžně nedělá. Měl takový dvojpatrový byt s výhledem na Central Park.
Jak to pokračovalo?
Od té doby jsme byli v kontaktu. Havel, který v té době byl jedním z vedoucích činitelů opozice, o těchto stycích věděl. V Praze pak někteří lidé začali říkat, že nadace je taková a taková. Myslím, že to byl Václav Benda, kdo měl námitky proti Sorosovi i proti nadaci. Ale naše vztahy se Sorosem zůstaly korektní i poté, co se naše cesty po roce 1989 rozešly. Ještě když Soros dostával před pár lety nějakou cenu v Praze, tak jsme se pozdravili a srdečně bavili.
František Janouch(nar. 22. září 1931) Studoval na prestižních univerzitách v Sovětském svazu. Ještě jako středoškolák vstoupil roku 1948 do KSČ. Byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ústavu v Řeži a docentem na MFF UK. Stal se mezinárodně respektovaným vědcem. Roku 1970 ho z politických důvodů vyhodili ze zaměstnání, po protestech v zahraničí směl roku 1974 odcestovat. Přednášel pak na desítkách univerzit, žije ve Švédsku. Roku 1978 ve Stockholmu založil Nadaci Charty 77, kterou vede dodnes. |
Bavili jste se spolu na začátku 80. let minulého století, co ho nejen na Chartě 77 zajímalo, proč to celé dělal?
Ano. On založil Open Society Fund a říkal mi, že chce pootvírat uzavřené východoevropské společnosti. S tím, že mu velmi pomáhám v Československu. Dokumentaci k tomu ale moc nemám, všechno se odehrávalo hlavně telefonicky. Po revoluci v roce 1989 jsem ho uváděl k prezidentovi Václavu Havlovi a premiérovi Mariánu Čalfovi, za což mi byl vděčný. Chtěl v Praze založit Středoevropskou univerzitu, ale překazil to Václav Klaus. Tehdy jsem byl strašně naštvaný, dokonce jsem se o tom s Klausem pohádal. Říkal jsem mu: Víte, co by to bylo, že by tu byla taková instituce? Soros to byl ochoten financovat stovkami milionů dolarů. Klaus to ale vytrvale odmítal. Pak jsem pochopil, že je takový ješitný.
Václav Klaus měl v té době zjevně pocit, že je George Soros spojencem jeho tuzemských politických oponentů v čele s Václavem Havlem. Tím se dá asi jeho odmítavý postoj vysvětlit, ne?
Jistě. Soros nebyl ani tak spojencem jako spíš mecenášem, podporovatelem. Protože tam nebylo mezi Sorosem a Havlem hlubší spojenectví. Když čtete naše dopisy, tak byl Havel rád, že nás Soros takto podporuje.
Zajímalo George Sorose, komu a na co jeho peníze šly? A měl třeba nějaké požadavky, komu konkrétnímu byste měli přispět či na co?
Co se týče vyúčtování, tak jistě. Měli jsme anglicky dělané vyúčtování schválené švédským revizorem. Soros se sice o dění v Československu zajímal, ale komu a proč konkrétně nadace přispěje, to nechával plně na mně.
Ve vašich dopisech s Václavem Havlem je Soros označován za „Pana S“. S Havlem se ale přece Soros v únoru 1990 v Praze také sešel, schůzku jste zprostředkovával vy. Jak se to tehdy seběhlo?
Soros měl tehdy dvě hodiny před odletem z Československa, s Havlem se skutečně sešel. Podrobnosti už si ovšem moc nevybavuji, nicméně vím, že se mi o tom Havel stručně zmínil v jednom z dopisů. Pro Sorose byl Havel zajímavý jako vedoucí postava českého opozičního hnutí. Havel prý byl v džínách a kostkované košili, prý říkal, že se hned po jejich setkání musí jít převléknout, že bude přijímat italského ministra zahraničí. Mimochodem, Soros litoval, že tehdy nikdo neměl fotoaparát, aby to mohl dokumentovat.
Jak vnímáte, že je v řadě zemí, kde byly i pomocí jeho peněz svrženy totalitní režimy, Soros vnímán jako nepřítel svobody a demokracie?
To je paradoxní situace. Víte, v politice jsou často iracionální věci. Nějaké politické sympatie či antipatie se kolikrát promění v celé politické hnutí nebo kroky. Mě po revoluci začali před Sorosem pomlouvat, takže tam došlo k nějakému ochlazení. Jednou jsem o tom se Sorosem ještě mluvil a on říkal: S tím musíš počítat, lidé jsou závistiví. Ale my jsme svoji roli splnili a ty můžeš být spokojený s tím, co jsi udělal. Mně jsi pomohl. Já mu na to povídám: A ty jsi pomohl nám, našemu hnutí. Pak už jsme se viděli jen jednou dvakrát a naše styky přestaly.
