Jak může AI pomoct změnit vzdělávání?
Může změnit především celoživotní vzdělávání, takže i to, které absolvují dospělí. Ochota firem investovat do svých lidí a jejich vzdělávání není v Česku moc vysoká, což se jim může vymstít. Konkurence totiž v tomto ohledu s pomocí generativní AI ušetří mnohem více nákladů.
Příklady už vidím v praxi. Kamarád dělá šéfa marketingu ve velké české softwarové firmě a hledal pátého člena týmu. Nakonec nikoho nenajal a vymyslel řešení, jak si pomoct AI nástroji běžně dostupnými na internetu za pár dolarů.
Kdo může na trendu umělé inteligence nejvíce vydělat?
Všichni ti, kteří s AI dnes pracují, se shodují na tom, že netuší, co bude za rok. Je to změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, kdy stroje nahrazovaly pracovníky. Stejně tak teď AI nahrazuje a nahradí určitý typ činností. Podle průzkumů se čtyřicet procent pracovních činností do deseti let promění.
Pro koho to je teď těžší: pro učitele, nebo pro žáky?
Systém vzdělávání má velkou setrvačnost, podle mě tak pět až deset let. Musíte nejdříve několik let učit učitele, ti mají pak ještě nějaké praxe na školách, kde jedou podle nějakých osnov. Inovace se k nim tedy dostávají poměrně pozdě. No a teď to převeďte do současnosti, kdy předpokládáme, že za deset let bude čtyřicet procent činností vypadat úplně jinak. Co se mají tedy učitelé učit?
Jan Sládek
|
To se řeší už od zavedení internetu, jestli se máme učit informace, nebo práci s nimi.
Myslím si, že generativní AI to překlápí hodně do toho, že se máme učit hlavně tu práci s informacemi. Vidím to třeba v Kanadě, kde se zkouší experimentovat s individualizovanou výukou, informace nasává žák od chatbota.
Pořád chodí do školy, kde jsou dospělí lidé. Ti mají ale spíše úlohu asistentů, kteří žákům radí, jak se má s technologiemi pracovat.
Není to pro učitele až moc velká změna? Prvňáci s umělou inteligencí v kapse?
Určitě. Na druhou stranu, rodiče většinou tlačí na konzervativní věci, sami nic jiného až na výjimky neznají.
Pokud se spoléháme na to, že stávající systém ve školách je dobrý a inovacím se přizpůsobí, bude nám to opět trvat hrozně dlouho a nikdy nedoženeme země jako Finsko. Za mě by se ve školách měl klást důraz více na projektové myšlení.
Biflování a důraz na to umět zpaměti letopočty, je tedy už podle vás passé?
Já to tedy po té biflovací noci druhý den všechno zapomněl, přínos je za mě tedy nulový. Každý vzdělávací systém by nás měl připravit na svět, ze školy bychom měli vyjít a umět číst, psát a počítat nebo znát historické kontexty a podobně.
Když se na to podívám z odstupu, někteří lidé mají třeba strach z toho, že děti s nástupem AI přestanou psát. Napíšou jen krátkou poznámku a AI dopíše text za ně. S tím souhlasím, psaní je totiž přemýšlení a je pro učící proces extrémně důležité. Jak si informace děti vyhledávají, a jestli jim s tím pomůže nějaká asistenční technologie, už není tak důležité.
Co když studenti vygenerují celou práci? Například pomocí ChatGPT?
Nyní to učitelé prostě nepoznají, ten vlak už ujel. Jediné, co mohou školy dělat, je přijmout fakt, že pokud chtějí po studentech esej na třicet stran, část z ní bude pravděpodobně vygenerovaná AI. A myslím, že to je v pohodě. Bylo by dokonce až divné, kdyby to studenti v budoucnosti nedělali, jen by to měli přiznat.
Bude tam ale od studenta ten originální vstup? Vždyť velké jazykové modely čerpají informace, které už někde byly publikované.
Jazykový model nemá znalosti, jen predikuje další token. To znamená, že může psát i úplné ptákoviny. Vždy to musí někdo projít a zjistit, jestli to dává smysl. To už nyní vidíme u lidí, kteří využívají AI modely pro psaní marketingových textů nebo i u vývojářů, kterým píše část kódu.
Udělá za ně tu černou práci, výsledek je ale stále na lidech. Já studenty chápu. Ze svého studia na vysoké škole (ČVUT, kterou ale nikdy nedokončil, protože se na to podle svých slov vykašlal před koncem a naplno se věnoval programování, pozn. red.) jsem měl často pocit, že studentské práce stejně nikdo moc nečte, takže bych teď měl rád možnost si část textu vygenerovat.
Může znalost AI nástrojů pomoci studentům s nástupem na trh práce?
Nakonec je to vždycky o lidech, digitalizace nám jde i podle průzkumů docela pomalu. Kdyby to bylo reálné a u zaměstnavatelů by byl zájem o specifické digitální vlastnosti, spustila by se podle mě vlna náborů už s nástupem internetu.
AI sice je další velká věc, lidi jsou ale pořád lidmi, náš trh to zřejmě v příštích letech tolik neovlivní. Ale nejsme v tom sami, kvůli práci se bavím například s lidmi z Finska a také s tím prý bojují. Češi se přitom na nové technologie umí dobře a rychle adaptovat. Skoro všichni jsme si hned pořídili chytrý telefon, jako jedni z prvních jsme začali platit mobilem.
V následujících pěti letech má dojít k výrazné proměně dovedností u až 44 procent zaměstnanců. Budou se stále více prohlubovat rozdíly v kvalifikaci lidí?
Přijde mi, že u nás byl vždycky zakořeněný klasický model: vystuduji něco, celý život to dělám, jdu do důchodu. Pro generaci mileniálů a mladších to už platit přestává, snaží se být všestrannější a stihnout toho za život „víc“. To může AI prohloubit, některé profese se opravdu za rok naprosto promění. Pracovní místa ale neubudou, jen toho dokážeme udělat mnohem víc.
Je to dobře? Neměla by nám technologie naopak práci ubírat?
Někdy toho opravdu může být moc, šéfové firem často pracují i po nocích. Ani já moc odpočívat neumím, pracuji mnohem víc než osm hodin denně. Problém je v tom, že lidé jsou mnohdy ambiciózní, a třeba čtyřdenní pracovní týden ani nechtějí. Chtějí pracovat na projektech a nejde jim tolik o peníze.
Jak může AI pomoci s digitalizací státu? Máte nějaký konkrétní příklad?
Mohla by spoustu věcí zautomatizovat. Mám například kamaráda co se zabývá prvoinstančními soudy. Ty vypadají tak, že se soudce podívá na spis, najde si podobné příklady a co k tomu říká zákon. Teprve poté sepíše nějaký rozsudek, se kterým mohou a nemusí advokáti obou stran souhlasit.
Celé to trvá dlouho, přitom je technologicky reálné to udělat automatické, všechny úkony které jsem zmínil, by mohla udělat AI a soudci by navrhla další postup. Pokud by s ní nesouhlasil, mohl by jednotlivé kroky projít a mohl by se v tom začít vrtat.
To mi připadá jako sci-fi. Dá se to vůbec právnicky obhájit?
Možné by to bylo, samozřejmě by se musel dát pozor na některé osobní údaje, které se jazykovým modelům dají k posouzení. Pokud by se to opravdu ujalo, určitě by na začátku byl rok až dva testování, ideálně s nějakými soudci, které by to bavilo a chtěli by se na testování podílet. Myslím, že by to pomohlo všem. Pokud mi třeba někdo neplatí a není to extrémně velká částka, nechci se začít soudit, protože rozhodnutí dnes trvají dlouho.
