Nejvyšší soud v lednovém verdiktu k předloňské nehodě v Plzni uvedl, že "myšky" před přechody jsou hazardním způsobem jízdy a měly by tak být i trestány. Tedy nejvyšší možnou sazbou - od dvou do osmi let vězení (více o rozhodnutí Nejvyššího soudu čtěte zde).
Dopravní psycholog Petr Zámečník z Centra dopravního výzkumu je k řidičům tvrdý - podle něj jsou to oni, kdo na silnicích ovládají pomyslnou zbraň. A tedy jsou i hlavními viníky nehod s chodci. "Z mého úhlu pohledu je na vině vždy řidič, protože on má auto, které se může stát zbraní, proto by se měl chovat zodpovědně," říká v rozhovoru pro iDNES.cz.
Je situace, kdy jeden řidič před přechodem zastaví, zatímco jiný ho objede a ohrozí chodce, na silnicích častá?
Záleží na tom, zda jde o jeden jízdní pruh, nebo jsou v jednom směru dva jízdní pruhy. Když jsou pruhy dva, stává se docela často, že jeden řidič, obvykle ten vpravo, před přechodem zastaví, a ten, který jeden v levém pruhu, nezastaví a přecházejícího chodce ohrozí. V takovém případě řidiči mají zastavovat, ale ne vždy to dělají. Když je silnice s jedním jízdním pruhem, jeden řidič zastaví a druhý ho objede, tak už je to silniční pirátství. To už obvyklé není a ti řidiči musí buď opravdu spěchat, nebo nedbat na předpisy.
Čím to, že k situaci, kdy chodcům dává jedno auto přednost a další je ohrozí, dochází? Jsou nepozorní řidiči, chybují chodci, nebo máme špatné dopravní značení?
Pokud vezmu tu otázku od konce, tak dopravního značení u nás máme skutečně hodně a myslím si, že je docela kvalitní. V řadě zemí je ho méně, přesto je v nich dopravní bezpečnost na vyšší úrovni, takže dopravní prostředí či značení bych proto rozhodně nevinil, i když v nějakém malém procentu případů může mít vliv.
Hlavní je ale to, že řidiči překračují rychlost. A když jedou rychleji, nestíhají tolik sledovat provoz. To znamená, že když před nimi někdo zastaví, tak si třeba myslí, že zastavuje u krajnice a chce vyložit osoby nebo náklad, a protože spěchají, začnou předjíždět. Osmdesát procent řidičů nedodržuje rychlost a považuje za normální, že jede třeba o deset kilometrů v hodině více. Jenže ve městě na reakčních časech jde hodně znát, jestli jedete 50, nebo 60 kilometrů v hodině. Pak se může stát, že raději než aby řidič vrazil do auta před sebou, objede ho. Už při tom ale neregistruje chodce.
Dopravní psycholog Petr Zámečník s dcerou
Chodci jsou v situacích, na které se ptám, vždy nevinní?
Řekl bych, že tato otázka souvisí s nějakým až filozofickým pohledem na to, zda jsou města prostorem pro život lidí, nebo provoz aut. V moderním dopravním, urbánním pojetí i dopravní psychologii se to bere tak, že město je pro lidi, a proto mají chodci před auty přednost. Lidé, kteří někoho srazili autem, často vypovídají, že jim chodec nenadále vkročil do silnice. Ale s tím řidiči mají počítat, proto je ve městech padesátka.
Jedna věc je otázka morální zodpovědnosti, ale pak tu je také právní odpovědnost. Chodec má na přechodu vždy přednost - kromě tramvaje. Pokud přechod není ve vzdálenosti 50 metrů, může přejít silnici i bez něj. Pak jsou vyznačená místa pro přecházení, třeba u ostrůvků, kde auto chodci nemusí dát přednost, mělo by ale jet ohleduplně, protože chodec je zranitelnější účastník dopravního provozu a pro něj srážka vždy dopadá špatně. Zejména u některých typů aut, třeba u SUV na to chodci i při 50 kilometrové rychlosti doplatí.
Takže z mého úhlu pohledu je na vině vždy řidič, protože on má auto, které se může stát zbraní, proto by se měl chovat zodpovědně. V zákoně je, že by měl předvídat a přizpůsobit jízdu situaci.
Pomohlo by zpřísnění trestů? Tedy to, že by nepadaly podmínky, ale soudy za to dávaly rovnou vězení?
Lidé, kteří k nám chodí a opakovaně způsobili dopravní nehodu, někoho zabili nebo řídili pod vlivem alkoholu, nám sami tvrdí, že jediné, co by pomohlo, aby se začali chovat slušněji, by byly mnohem tvrdší tresty. Třeba desetinásobné pokuty. U nedbalostních trestných činů, do kterých se počítají i ty dopravní, je ale otázkou, nakolik má trest vězení smysl, protože v situacích, o kterých se bavíme, nepřináší prvek napravení či ochrany společnosti před recidivou. Lepší je proto volit alternativní tresty. Jako nejlepší opatření na řidiče se ukázalo odebrání řidičského průkazu s resocializačním kurzem. To je psycho-edukativní kurz spojený s poradenstvím, jak se chovat. Absolvují ho třeba vybodovaní řidiči, ti, kteří někoho srazí, nebo řídí pod vlivem alkoholu. Většinou příčina není v neznalosti, ale neochotě přizpůsobit své chování.
Pak je tu otázka prevence, nakolik trest odstraší lidi od toho chování. To do jisté míry pomáhá. Nicméně bezohledné chování na silnicích je z vysokého procenta důsledek životního stylu. Lidé i přes vysoké sankce nejsou sami schopni, nebo ochotni tento styl změnit. To, že jeli rychle a někoho srazili, často zdůvodňují nedostatkem času. Třeba proto, že spěchali za klienty. Je to samozřejmě špatné životní plánování a špatný životní styl, ke kterému patří i konzumace alkoholu.
Vy jste už ten spěch zmínil. Někdy mám pocit, že doprava je na nervy, řidiči musí okamžitě reagovat na řadu změn v provozu, což je náročné. Má řidič vůbec šanci vždy situaci před přechodem vyhodnotit tak, aby nikoho neohrozil?
Samozřejmě, že ne vždy má řidič šanci zachovat se tak, jak má. Někdy se třeba stane, že ostatní řidiči parkují bezohledně v křižovatce, zakrývají výhled a pak ten, kdo do křižovatky vjíždí, nemusí vidět. A když nepřizpůsobí jízdu, tak může chodce srazit. Nicméně ve většině případů řidič může a měl by ovlivnit to, jak přijíždí k přechodům nebo do míst, kde může očekávat, že mu chodec do vozovky vstoupí.
Už v autoškole se učí, jak by se řidiči měli chovat před přechodem. Druhá věc je, že to mnoho lidí nedělá. Princip najíždění k přechodům není ten, že mám nohu na plynu, ale na brzdě a spojce a dívám se, jestli mně tam někdo nevkročí. To jsou drobnosti od naučeného chování. Pak je to také o rychlosti. Existují určité odhady, které říkají, že kdyby řidiči dodržovali rychlost, tak by úmrtnost klesla o 30 procent. Takže jenom tento jednoduchý fakt by dost pomohl k tomu, aby řidič mohl zavčas zareagovat.
Jak mohou situaci, kdy jedno auto dá přednost a další ne, předcházet chodci?
Nedisciplinovaní nejsou samozřejmě jen řidiči, ale i chodci. Také se může stát, že i když chodec bude dodržovat pravidla, bude chodit jen po přechodu a jen na zelenou, nezajistí mu to vždy bezpečí. Proto u chodců existují strategie, které mohou na silnici použít. Jednou z nich je, že před tím, než vstoupí do vozovky, navážou s řidičem oční kontakt, aby si byli jistí, že je vidí. Studie Univerzity Palackého v Olomouci, ve které sledují interakci člověka a aut, ukazuje, že když proběhne oční kontakt chodce s řidičem, téměř vždy auto zastaví. Zatímco když se řidič na chodce ani nepodívá, tak je nepravděpodobné, že mu dá přesnost.
Pro chodce by mělo být samozřejmě také bezpečné, když budou přecházet na přechodu na zelenou. I když zase na přechodech spoléháme na to, že můžeme přecházet, polevíme v pozornosti a pak se nehoda může stát, protože chodec si je jistý, že dostane přednost, což se pak třeba nestane.
Takže bezpečí přechodů může být zrádné?
I když jdeme po přechodu na zelenou, měli bychom se před vkročením do vozovky rozhlédnout. Učíme to naše děti, v dospělosti ale takové pravidlo často už sami nedodržujeme, protože pro nás není komfortní.
