Nový dům Otty Rothmayera, pravé ruky architekta Josipa Plečnika, dnes stojí v rušné části Střešovic. Přitom původně vyrostl na samotě, až později začaly v okolí růst další vily i areál vojenské nemocnice.
"Bylo to jako bydlet na vesnici. Kolem domu byla pole a také jámy, ve kterých se těžil písek a kde jsme jako děti sáňkovali," vzpomíná Ottův syn Jan, který ve vile žije od narození. Ze střešní terasy se tehdy rodině otvíral úchvatný výhled na horu Říp a České středohoří.
Možná i ten lákal k Rothmayerům slavné hosty. K nim patřily například dcery prezidenta Masaryka Alice a Olga. "Alice Masaryková byla třídní učitelkou Janovy maminky, tak si občas přišla malého Jeníčka pochovat," vysvětluje Rothmayerova manželka Miloslava.
Romantika tehdejší periferie zřejmě lákala na okraj Střešovic i dalšího slavného hosta a velkého přítele Otty Rothmayera - fotografa Josefa Sudka. "Jako kluka mě učil fotografovat. Když fotil svou těžkou kamerou pražskou periferii, pomáhal jsem mu s vozíkem, na kterém ji převážel. Někdy se naše výlety protáhly až do Šárky nebo do Troje," popisuje pouti po Praze Rothmayer.
Zahrada Sudkovi učarovala
Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů Josef Sudek nemiloval jen střešovickou periferii. Vždyť zahradě kolem Rothmayerovy vily říkával "kouzelná zahrádka".
A ducha tohoto místa vystihl perfektně. Když totiž člověk projde brankou v několikametrovém živém plotě, ocitne se v jiném světě - v soukromé krajině, kterou se obklopil architekt Otto Rothmayer.
Jeho dílo ovšem obdivují každodenně i tisíce turistů na Pražském hradě, kde působil společně se svým učitelem, slovinským architektem Josipem Plečnikem.
Když Slovinec odjel v roce 1921 do rodné Lublaně, připadl jeho asistentovi v Praze komplikovaný úkol: dohlížel na uskutečnění návrhů, které Plečnik na Hrad zasílal.
Rothmayer také navrhl část vnitřního zařízení Masarykova hradního bytu. Po roce 1930 už zcela samostatně přestavěl Tereziánské křídlo Starého královského paláce. Náročné práce byly dokončeny až na počátku padesátých let.
Řadu plánů a netradičních řešení si však Rothmayer nechal jen pro svou vilu, která se až do dneška zachovala v téměř nezměněné podobě. Přesně tak, jak ji architekt před 75 lety postavil.
Jenže velká vila je náročná na údržbu a pro staršího člověka i pro pohyb. Proto se manželé Rothmayerovi rozhodli vilu prodat. "Jednotlivá patra spojuje krásné, ale pro nás už hodně nepraktické točité schodiště," vysvětluje Rothmayerová.
Z vily bude muzeum
O prodeji začala rodina vážně uvažovat už v roce 2001. Zájem o vzácnou vilu mělo několik muzeí, nakonec ji získal magistrát pod podmínkou, že vila bude po rekonstrukci sloužit kultuře a vznikne zde i muzeum Otty Rothmayera.
Přeměna na muzeum bude relativně snadná. Vila se za dlouhá léta změnila jen v detailech, zachovaly se i některé části původního prvorepublikového interiéru - třeba vybavení kuchyně v prvním patře. "V domě jsme museli předělat pouze topení, protože dřív se tu topilo v kamnech," popisuje změny Rothmayer. Stará kachlová kamna však zůstala na svém místě dodnes, ovšem už jenom jako dekorace.
A jaký byl životní osud Jana Rothmayera? Místo architektury se věnoval práci s kovem. I jeho stopa je však ve vile patrná. "Otec byl propagátorem železobetonu, já jsem byl jen na to železo," říká s úsměvem. O šikovnosti jeho rukou svědčí železná branka, kterou pro vilu vytvořil.
