Město má tři a půl tisíce obyvatel. Starousedlíci obviňují z krádeží, vandalismu, provokací na ulici, vyhrožování a rušení nočního klidu hlavně Romy. Žalují na sebe i sami Romové. "My ne, to ti noví," říkají.
Radnice už ve snaze zabránit jejich přílivu zakázala kšeftování se zprivatizovanými městskými byty. Nájemník, který si byt koupí, ho nesmí pět let prodat.
"Je jich tu čím dál víc. Kdyby se chovali slušně, všechno neničili, neřvali na ulici a nepokřikovali na lidi, byl by tu klid. Když ty jejich skupinky vidím, raději přejdu na druhý chodník. Nebojím se jich, ale tajně doufám, že se odsud jednou dostanu," pokyvuje hlavou mladá maminka s kočárkem.
Její kamarádka prý raději dala své dítě do školy v sousedních Kraslicích.
Kdo vjíždí do průmyslového areálu bývalé slévárny a nedá pozor, klidně může urazit kolo u auta. Před bránou chybí řada železných kanálových roštů. "Některé rošty jsme stihli přivařit. Ostatní šlohli a odnesli do sběrny. Je to děs. Dělají to malí smradi a smějí se nám do ksichtu. Já zaplatím za rychlou jízdu, z nich ale nikdo žádnou pokutu nevymůže," zlobí se Mikuláš Tábor z firmy Queen.
V dolní Rotavě je rušno i dopoledne. Před zavřenou bývalou prodejnou potravin postává u dvou starých žigulíků skupina Romů. Patří mezi starousedlíky a nadávají, že jim ti noví kazí pověst.
"Oni dělají bordel, perou se, chlastají, rozbíjejí lahve, do noci tu řvou, hrají fotbal a na nás to pak padá. Nejsou tu přihlášení a berou podpory," rozkřikuje se Karel Kala.
Jeho kamarád přitom ukazuje střepy rozmáznuté na silnici. Na louce za budovou potravin to vypadá jako na obrovské černé skládce. "Kdo to tam navozil?" útočí starosta Jiří Holan na Romy. "Nevíme. To vy byste se měl starat a ne nás házet do jednoho pytle," oplácí mu Kala.
Nově přicházející Romy prý nezná. Ví, že se přistěhovali třeba z Nového Sedla, Chodova a Sokolova. "Jsou to neplatiči, co přišli za levnými byty. Nedá se s nimi mluvit. Jsou sprostí. Než sem přišli cizí, byl tu klid. Policajty nemá cenu volat. Když přijedou, schovají se před nimi. A policajti jim pak řeknou, kdo je zavolal," stěžuje si další Rom.
"Raději už jsem zticha, než abych si od nich nechala nadávat do sviní," poznamená starší žena.
My za nic nemůžeme
V další ulici stojí polorozbořený dům. Zmizelo z něho všechno, čím šlo zatopit nebo jinak spotřebovat. "Spadl nám barák a město nám místo něho byt na sídlišti nedalo," stěžuje si žena, která se představí jako paní Bedlíková. Ještě nedávno v ruině bydlela. Spolu s dalšími rodinami našla útočiště ve vedlejším domě. Kolem je šílený nepořádek, smetiště.
"To neděláme my. Mám tři děti. Proč mi starosta nechce dát byt v paneláku? Prý bych musela mít nějaký příjem. To abych si ale vzala nějakého Němce. U starosty se člověk nechytá, je proti nám cikánům vysazený. Jak chce, abychom žili?" rozkřikne se mladá Romka.
Obyvatelé domu zjevně drancují i okolní lesy. Kvůli dřevu na topení. Oni tvrdí, že ne. Na dvoře ale stojí starý žigul upravený jako náklaďák a s řetězy na zadních kolech. Stopy v rozbahněné cestě vedou do lesa.
Rozruch okolo nových obyvatel zesílil
Začátkem září vyvolalo rozruch, že dva byty v Rotavě koupilo město Loket a přestěhovalo sem dvě romské rodiny z rušené ubytovny. Jedna z nich napadla v hospodě strážníka v civilu Antonína Mareše tak, že skončil na neschopence.
"Ti Romové jsou tu noví a zřejmě si u nás chtějí vydobýt nějaké postavení. V podnapilém stavu se v herně začali dohadovat s číšníkem. Jeden se začal navážet i do mě. Ve čtveřici mě pak zatáhli na záchod a zmlátili mě. Vyloženě mi skákali po hlavě," popsal Mareš incident.
Jenže Romové ho líčí úplně jinak. Slavili prý narozeniny vnučky, seděli u piva, povídali si a Mareš je označil za zloděje, kteří chtějí ukrást sklenici. "Nepadla ani facka. Trochu jsme se strkali, on možná upadl. Vymýšlí si a starosta podle toho soudí, že jsme agresivní a problémoví, i když nás vůbec nezná. Byli jsme v Rotavě v hospodě úplně poprvé a takhle to dopadlo. Nelíbí se nám tu," líčí Božena Oláhová.
Stěžuje si, že v Lokti, kde donedávna bydleli, by se jim něco takového nikdy nestalo. V rotavském dvoupokojovém bytě teď žije s dalšími šesti příbuznými, nikdo z nich nemá práci. Oláhová ji zkoušela shánět, ale marně.
Své ví o Romech i prodavačky v supermarketu Albert. Tvrdí, že ke krádežím čokolád, pečiva i masa navádí rodiče své děti. "Nestačíme zboží hlídat. Když zavoláme policisty, ptají se do telefonu, jestli jde o bílého nebo černého. Těm druhým pokutu ani nedají. Nesmí se jim nic říci, bojí se jich i policie," míní zástupkyně vedoucí Jana Vališová.
Často s kolegyněmi uklízí rozházené a rozbité věci z kontejnerů. Když Romy napomene, aby se před krámem chovali slušně, vyhrožují. "Kolikrát mám strach jít domů. Je to neskutečné a vadí mi to. Když jsem tu vyrůstala, bylo v lese čisto, ve městě upravené záhony. Teď? Všude odpadky a nikde nic dlouho nevydrží. Převážně to dělají Romové. Jen oni tu kupují byty a ti, co tu bydleli, z Rotavy odchází. Také bych se odstěhovala, kdybych měla kam," vypráví Vališová.
Starosta Jiří Holan své sklony k rasismu nezastírá. "Nemám důvod mít Romy rád," říká.
Mluví o rozebíraných autovracích na ulicích, černých skládkách, poničených fasádách, rozbité autobusové zastávce, hluku, nevymahatelných pokutách, krádežích kanálových poklopů, obtěžování lidí nadávkami a vulgarismy. "Lidé se odsud stěhují pryč, když mají kam. Starousedlíci nám říkají: Dělejte něco. Ale co?" ptá se Holan.
Netuší, co Romy do Rotavy láká. "Nějací sem přijeli z Mladé Boleslavi. Prý dostali dvě stě dvacet tisíc za to, když Boleslav do týdne opustí," slyšel starosta. I proto zarazil, aby nájemníci, kteří kupují od města byty za 25 až 45 tisíc korun, je obratem ruky prodávali se ziskem za sto padesát nebo dvě stě tisíc. V Sokolově je cena nejméně dvojnásobná.
Holan prohlašuje, že udělá všechno pro to, aby přílivu dalších romských rodin zabránil. Třeba apelem na policii, aby byla vůči přestupkům a trestným činům důsledná. "Prostě jim život znechutit, aby šli jinam. Jinak se jejich komunita ještě víc rozroste. A jednotlivci proti nim nemají šanci. Lidé jsou tu vystresovaní, musí se přizpůsobovat a nechat si všechno líbit, když chtějí mít klid," tvrdí.
Rozlišujme mezi lidmi, upozorňuje aktivista
Rotavský Rom a pracovník organizace Člověk v tísni František Gabčo je rasistickým přístupem šokován.
"Kde to žijeme, že se starosta dívá na Romy skrz prsty jako na problémové. Takové zacházení a házení všech do jednoho pytle se mi nelíbí. O žádných výtržnostech, až na jednu výjimku, nevím. Vandaly nejsou jen Romové. Znám spoustu takových, kteří řádně vychovávají své děti a jsou slušní," protestuje Gabčo.
Podle něho jsou nově příchozí z okolních měst a do Rotavy míří za levným bydlením. "Rotava je místo pro důchodce nebo pro lidi na úřadu práce. Pro ně je důležité, že mají kde bydlet, i když je to na konci světa, kam nikdo nechce," uzavírá Gabčo.
Omlouváme se všem slušným čtenářům za to, že jsme zrušili diskusi pod článkem. Někteří jiní ji bohužel zneužívali k opakovaným rasistickým a vulgárním výpadům, které už nešlo mazat jednotlivě.
