Stipendia jsou pro studenty středních i vyšších škol, dostávají studenti na nižším stupni dostávají čtrnáct tisíc korun ročně. Podle Ryšavého organizace hlídá hlavně to, jestli studenti využívají peníze ke vzdělávání.
„Není to tak, že by nám museli vykazovat, za co přesně peníze utrácejí. Částku jim vyplácíme ve dvou částkách, pololetně. Tím si hlídáme, jestli studenti nepropadají, mají docházku a celkově jestli finance padají na úrodnou půdu,“ vysvětluje s tím, že nejde jen o peníze, ale o možnostech vzdělání pro mladé Romy.
„Součástí stipendijního programu jsou i další aktivity. Jde o možnosti doučování nebo třeba jazykové kurzy. A tato druhá část je pro všechny, co chodí na nějaké kurzy, které je můžou posunout někam dál. Nejen ze pro studenty ze stipendijního programu. My pak kurzy dětem proplatíme,“ říká Ryšavý.
Jitka Votavová, která je manažerkou stipendijního programu, vidí hlavní plus v navazování kontaktů. „Nejvíce je úspěch vidět na vícedenních setkáních jako je Baruvas. To v romštině znamená rosteme a studenti během kempu získávají zkušenosti od ostatních, od organizátorů, vytváří si společně jedinečné a nezapomenutelné vzpomínky,“ vysvětluje Votavová.
Studovat bych šel i tak, jen je to se stipendiem jednodušší
Slova projektové manažerky stipendijního programu potvrzuje i Štefan Balog. Student dvou vysokých škol, který byl na Baruvasu už pětkrát. „Podpora má pro mě jedinečný přesah. Nejen, že mi ulehčila studium, které jsem odmalička chtěl, ale poznávám také desítky lidí, kteří mohou dávat zkušenosti mě i já jim. Neříkám, že bych bez podpory studovat nešel, ale takhle je to jednodušší a můžu dělat to, co mě baví,“ říká Balog.
„Já nebydlím v Přerově, kde studuji na gymnáziu, takže peníze ze stipendia využívám hlavně na dopravu,“ vysvětluje šestnáctiletá Adéla Cínová. „Díky programu ale můžu ještě chodit na doučování angličtiny, což bychom si jinak doma doma dovolit,“ dodává.
„Nejde úplně o ty peníze, ale o ty možnosti. Jinak bych se nesetkal s lidmi, se kterými jsem se mohl vidět a spoustu se toho od nich naučit. Peníze mi to učení ulehčí, ale rozšiřování obzorů je to hlavní,“ přidává svou zkušenost Petr Pavel Banda, který studuje třetím rokem bankovnictví.
Podobně to vidí i Marie Hájková, která si přes stipendium nakupuje hlavně učební pomůcky. „Mám všechny knížky, které potřebuji, nemusím si je nikde složitě půjčovat nebo shánět,“ dodává.
Na financování stipendijního programu se podílí několik větších organizací i soukromí podporovatelé. „Bez dárců a práce neziskových organizací by šlo podporovat romské děti ve vzdělávání podporovat jen těžko,“ přiznává Martina Horváthová, která je místopředsedkyní Rady vlády pro romskou komunitu.
Není potřeba nás házet do jednoho pytle
Nedávné výroky prezidenta Zemana o tom, že devadesát procent Romů nepracuje a jsou jen na dávkách, nenechávají klidnou ani mladou romskou generaci. „Já si myslím, že by neměl takovéhle věci říkat nahlas. Nejde o to, že by si pan prezident nemohl myslet nebo říkat co chce, ale takové soudy si pak může klidně převzít většina společnosti. S vědomím, že to přeci říká pan prezident, tak je to pravda,“ myslí si studentka Adéla Cínová.
„Já nikomu jeho názory brát nechci. Nemyslím si ani, že by pan prezident lhal, část Romů skutečně nepracuje a pobírá jen dávky. Stejně tak to ale dělá spousta Čechů v republice i lidí na světě, nehledě na národnost nebo barvu. Pan prezident Zeman by nás tak jen neměl všechny házet do jednoho pytle, co je celé,“ uzavírá student bankovnictví Petr Pavel Banda.
