Každý poslanec má měsíčně na asistenty k dispozici 35 tisíc korun, které mezi ně může rozdělit podle svého uvážení. Přilepšení je to značné, tedy určitě z hlediska dvou třetin dospělé české populace, které nedosáhnou ani na průměrnou mzdu, jež se nyní pohybuje kolem dvaceti tisíc korun
Cizím nevěříme
Nejčastěji zaměstnávají příbuzné členové ODS. Ze sedmi poslanců patří do tohoto klubu čtyři. Manžela a otce si za asistenty vzaly také dvě komunistky. Lidovci Ladislavu Šustrovi asistuje jeho pětatřicetiletý syn. Ani jeden z nich v tom nevidí etický problém, natož střet zájmů. Obvyklé vysvětlení zní, že příbuzným nejvíce důvěřují, protože jsou nejloajálnější a jsou jim k dispozici čtyřiadvacet hodin denně.
Pětadvacetiletá komunistická poslankyně Kateřina Konečná zřejmě stále potřebuje otcovské vedení. "Fajn, mohu si hrát na poctivou a vzít si někoho jiného, ale pro mě je otec jako asistent nejužitečnější," tvrdí s tím, že stát vynakládá peníze účelně.
Zdeňka Horníková z ODS prý zaměstnává syna hlavně kvůli tomu, aby jí dělal řidiče při cestách mezi Prahou a Náchodem.
U Zuzky Bebarové-Rujbrové (KSČM) byl postup opačný. Z asistenta Jiřího Bebara se po šesti letech spolupráce stal manžel. "Manželství je důsledkem té naší asistentské smlouvy, takže jsem to nezrušila," říká poslankyně.
Tabu je zaměstnávání příbuzných a blízkých lidí poslance Strany zelených. "Je to eticky vyloučeno. Jsou to veřejné peníze, které poslanec dostává na práci při plnění veřejného mandátu. Čili argument, že poslanec nikomu jinému nevěří, tady neobstojí, protože to nemá být nijak utajená práce. Mělo by se předcházet střetu zájmů tím, že asistenti nebudou žádní příbuzní ani osoby blízké," soudí poslanec zelených Ondřej Liška.
V roce 2004 pracoval v Evropském parlamentu a někteří noví čeští poslanci, například Jana Bobošíková nebo Jaroslav Zvěřina, tam zaměstnali své příbuzné. "Chodili za mnou politici z jiných zemí a ptali se mě: Tohle se u vás opravdu dělá?" vzpomíná Liška. Jeho strana chystá návrh na omezení několika výhod, kterým se poslanci těší.
Zákaz zaměstnávání blízkých by však podle Lišky měl být v etickém kodexu poslance. Jenže pokus o jeho zavedení v minulém volebním období zkrachoval. Tehdejší předseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD) v něm chtěl například zavázat zákonodárce, aby zveřejňovali veškeré příjmy včetně náhrad nebo aby se stýkali výhradně s registrovanými lobbisty. Iniciativa vyšuměla do ztracena.
Počet asistentů pro jednoho poslance není omezen, každý si tedy může vzít k ruce tolik lidí, kolik se mu zlíbí. Rekordmanem je místopředseda sociálnědemokratického klubu Břetislav Petr, pro něhož pracuje hned osm asistentů. Naopak dva poslanci zatím neuvedli ani jednoho.
Když se sečtou všichni pomocníci, stane se z nich rázem malá úřednická armáda. Celkem jich členové Sněmovny zaměstnávají 397, což jsou v průměru dva asistenti na jednoho zákonodárce. Měsíčně za ně daňoví poplatníci zaplatí bezmála 7 milionů korun, ročně je to už víc než 83 milionů a za celé volební období stojí asistenti přes 332 milionů korun.
Zdaleka neplatí, že čím vyšší funkce, tím větší počet pomocníků. Například místopředsedům Sněmovny Vojtěchu Filipovi (KSČM), Miroslavě Němcové nebo Lucii Talmannové (obě ODS) stačí jen jediný. Naopak řadový poslanec Pavel Svoboda z ODS jich potřebuje pět. Pravda však je, že vysocí funkcionáři mají k dispozici sekretariáty, které pro ně udělají spoustu práce, na niž ostatní potřebují asistenty.
Stranické trafiky
Mezi poslaneckými pomocníky jsou kromě příbuzných i někteří straničtí funkcionáři. Rozšířená praxe je to hlavně v ČSSD, u KSČM je to dokonce povinnost. Tak například bývalý ministr zemědělství Petr Zgarba takto ze státní kasy přilepšuje šéfovi krajské organizace strany na Vysočině Zdeňku Chládovi, lídr socialistů Jiří Paroubek zase má za asistenta Petra Bendu, který současně vede ústecký krajský výbor.
Zajímavý je i pomocník exministra zdravotnictví Davida Ratha. Je jím syn někdejšího komunistického funkcionáře a blízkého spolupracovníka expremiéra Miloše Zemana Miroslava Šloufa. Ondřej Šlouf pomáhal Rathovi ve volební kampani a po ní se dohodli na další spolupráci.
