Chcete za současného stavu jen udržet úřad v chodu, nebo budete prosazovat konkrétní změny?
Pro tuto chvíli jsem pragmatický. Na to, abych tu maloval vzdušné zámky, situace opravdu není. Věcí, které je nutné řešit okamžitě, je tolik, že to člověka pohltí.
Na co se v příštích týdnech a měsících, kdy na sto procent budete ministrem, soustředíte?
Chystá se rozpočet pro další rok, a pokud mají růst platy učitelů, je potřebné rozfázování. V rozpočtu na rok 2019 se už musí objevit navýšené prostředky. A to nejen na platy v regionálním školství, vzdělávání probíhá i na vysokých školách.
Je reálné, že se to podaří? Zvýšení platů je prioritou všech stran včetně hnutí ANO, přesto na podzim učitelé hrozili stávkou, když to vypadalo, že jim už slíbené zvýšení vláda neschválí. ANO v té době řídilo i ministerstvo financí.
Pohled ministrů financí bývá takový, že mají jednu ošatku, ze které musí podělit všechny. Pokud mohu soudit z jednání vlády, rozpočtový proces by měl vypadat trošku jinak než v minulosti. Priority by měly být seskládány za všechny resorty na stůl a pak se půjde po prioritách bez ohledu na to, jestli ten resort je koaliční strany A nebo B. To ve mně vyvolává naději, že vzdělávání nepropadne mezi prioritami, jak se to stává, když se tři koaliční strany mezi sebou hrdlí. V tom vidím menšinovou vládu jako výhodnou.
Zmínil jste, že by rozpočet školství měl narůst o 50 miliard.
Téměř 40 miliard z toho je na navyšování mzdových prostředků. Na první pohled jde o velké, až šílené číslo, ale je nutné si uvědomit, že jsme dlouhou dobu tento sektor drželi hodně podfinancovaný. Chci být optimista.
To by pokrylo zvýšení platů na 130 % průměrné mzdy, jak chtějí odbory?
Na 150 procent.
To není jediné vyjednávání, které vás čeká. Nový šéf sněmovního školského výboru Václav Klaus kritizuje řadu změn, k nimž ve školství v posledních letech došlo. Nebojíte se častých názorových střetů?
Nebojím, konstruktivní polemiku považuji za přínosnou. Ale nebude zastírat, že naše názory nebudou vždycky stejné.
Václav Klaus mladší už má teď připravenou novelu, kterou chce zrušit povinnou předškolní docházku. Školky by podle ní také na rozdíl od legislativní úpravy, kterou prosadila Kateřina Valachová, od roku 2020 nemusely přijímat děti mladší tří let. Podpoříte ho?
O jeho návrhu vím, ale myslím si, že na hodnocení je ještě brzy. Zavedení povinné školky mělo své opodstatnění a já jsem zvyklý pracovat s tvrdými daty. Po jednom roce je na zásah brzy. Co se týče zajištění míst ve školkách pro dvouleté děti, už nám jich dnes 45 tisíc do školek chodí. Nejsem ale přesvědčen, že systém musí být nastaven tak, že každá školka má mít kapacitu pro všechny děti té věkové kategorie. Vnímám potřebu rodičů dávat do školek děti mladší tří let – tady je třeba najít shodu mezi potřebami rodičů a zájmy zřizovatelů. Takže na tom se s panem Klausem shoduji víc než na prvním případě.
V podobném duchu jste se vyjádřil i o inkluzi. Mluvil jste o tom, že by se nemusela do budoucna týkat všech škol nebo že by se školy mohly specializovat.
Především jsem řekl v reakci na spoustu hlasů, které hovoří o zrušení inkluze, že se inkluze týká tak velkého počtu dětí, které v tuto chvíli jsou v běžném vzdělávacím proudu (je jich téměř 70 tisíc), že není možné ji ze dne na den zrušit. Ty děti se v běžných školách vzdělávaly dávno před přijetím novely a nemůžeme je nechat spolu se školami, kantory a rodiči na holičkách. Má smysl se podívat na administrativu, která je poměrně složitá a zatěžující, a má smysl se podívat na finanční stránku, protože v tuto chvíli nemáme dost prostředků v rozpočtu. Co se týká věcné revize inkluze, ne všechny školy mají dnes podmínky k tomu, aby společné vzdělávání probíhalo ku prospěchu žáka.
Jaké podmínky? Personální?
Mimo jiné i personální. To znamená zkušenost pedagogů a nastavení pedagogického sboru.
Pro příští rok počítáte s náklady pět miliard, v rozpočtu máte pro inkluzi jen dvě miliardy. Jak je možné, že se ministerstvo v odhadech nákladů tak netrefilo?
Nejvíce stojí platy asistentů pedagoga. Ministerstvo nastavilo systém tak, že na každého z nich posílá prostředky odpovídající zařazení do osmé platové třídy a pátého platového stupně. Ukázalo se ale, že část asistentů pedagoga je zařazena do nižší platové třídy a pobírá méně, školy ale dostávají od státu peníze na platy v plné výši. Prostředky posílané navíc jsou připisovány inkluzi a na základě toho říkáme, že inkluze je příliš drahá, ale ve skutečnosti na ni nejsou použity.
Týká se to i materiálních podpůrných opatření. Nechávám si zpracovat analýzu, jestli nejsou nakupována za výrazně nižší ceny, než kolik na ně platíme. Pak by to bylo stejné jako u asistentů pedagoga. Pokud normativně určím, že tablet bude stát 10 tisíc, ale v reálu ho lze koupit za tři tisíce, není vyúčtovaných 10 tisíc nákladem na společné vzdělávání.
A tím byl způsoben rozdíl v odhadu? Náklady převyšují peníze, které na to ministerstvo má připravené, více než o sto procent.
Ne zcela, samozřejmě. U asistentů pedagoga je ale stále rozdíl mezi skutečným zařazením a vyplácenou částkou v řádu stamilionů, i když to vyhláška minulý rok v srpnu upravila.
Kolik stála péče o znevýhodněné děti dříve? I před inkluzí ministerstvo posílalo do škol peníze na platy asistentů pedagoga nebo na kompenzační pomůcky.
To je základní problém – nikdo z nás není schopen říct přesné číslo. My se dnes ve veřejném prostoru bavíme o tom, že náklady narostly z nuly na pět miliard, ale ono to tak není. Část z toho platily kraje z rezervy, na kterou jim také posíláme prostředky. Tato rezerva sloužila právě k těmto účelům. Ale zpětná vazba od krajů směrem k ministerstvu není. Nikdo není schopen dát přesnou odpověď.
Kolik bude inkluze stát v příštích letech?
To nejsem schopen říct. K odhadu se dostaneme postupně, až za námi bude rediagnostika všech dětí. V tuto chvíli nejsme schopni říct, jestli bude ještě nárůst, nebo jestli se udržíme na té hladině, která je teď. Znamená to mít konečně jasnou představu o tom, kolik už dávno existující inkluze stojí a kde jsou kritická místa.
Bude ministerstvo omezovat vznik nových soukromých škol? Loni ministryně Kateřina Valachová (ČSSD) přidala nové podmínky, které omezují zápis nových škol do školského rejstříku.
Vyjdu z tvrdých dat, která mám. V roce 2015 jsme povolili tři čtvrtiny nových škol a v roce 2016 to bylo 46 procent, což znamená pořád polovinu. Není to tak, že by uvnitř úřadu existoval striktní pokyn soukromé školy nepovolovat. Vnímám to spíš jako poplašnou zprávu. Zároveň ale říkám, že ve chvíli, kdy stát něco platí z veřejných prostředků, má mít možnost to regulovat. Jinak vznikají nezastavitelné finanční nároky. Nikdo se nechystá rušit soukromé nebo církevní školy. Ovšem ve vazbě na změnu financování regionálního školství je legitimní otevřít debatu o způsobu a míře financování soukromého školství.
Rozhovory se členy vlády |
O rušení se vede diskuse i v případě v případě víceletých gymnázií. Jestli je rušit, nebo nerušit.
Problém víceletých gymnázií je dlouhodobý, k našemu školskému systému se vždycky něco přicvaklo jako vlaštovčí hnízdo a dál se to neřešilo. Podobně dlouhodobý problém představují i vyšší odborné školy nebo kapacita středních škol v jednotlivých regionech. Víceletá gymnázia a jejich roli v systému vnímám jako záležitost, která se nedá vyřešit během krátké doby. A zde je třeba připomenout, že jsem ministrem v demisi.
Jaké máte představy o své kariéře, pokud nebudete ministrem?
Vrátím se na pozici náměstka pro vysoké školy, vědu a výzkum. Pokud budu ministrem, tak uvidíme.
Jaká je pro ten případ vaše vize pro školství?
Není to o vizi Roberta Plagy. Musíme otevřít diskusi a najít širokou shodu v tom, jak má vypadat vzdělávací systém za deset nebo dvacet let, kam chceme směřovat.
Dlouhodobá vize školství bolestně chybí už dlouho. Myslíte si, že dokážete otevřít diskusi a dojít v ní ke shodě za jedno volební období?
V konkrétním detailu ne, ale na směru a základních konturách bychom se shodnout měli.
Jaká je vaše představa o tom, jak by to mělo vypadat?
To vám prozradím ve chvíli, kdy budu ve vládě s důvěrou a budu mít mandát diskusi zahájit.
