V době online komunikace mi uniká účel třídních schůzek. Mají podle vás nějaký?
Rodičovské schůzky jsou hezký příklad přísloví „Když dva dělají totéž, není to totéž“. Měly by být příjemně a zajímavě stráveným časem rodičů s učitelem jejich dětí, při kterém se obě strany poznávají a navazují pozitivní vztahy. Utvářejí třídní společenství. Třídní schůzky by měly být doplněny konzultacemi, třeba formou tripartity, tedy ve složení pedagog–žák–rodič. Tenhle způsob má velké výhody v tom, že se nejedná o dítěti bez dítěte, žák se může pochlubit například svým portfoliem a učí se na nich i to, jak rodič hezky komunikuje s učitelem. Ale jako u všeho v českém školství, i tady nalezneme víc nedostatků než příkladů dobré praxe. Školy většinou neumějí s rodiči ani slušně a férově jednat, natož je zapojit do školního života.
Počítačové hry mají také prokazatelný přínos pro neuroplasticitu, což je schopnost mozku učit se a adaptovat se.
