Jeho jméno se v knihách o Mašínech neobjevilo. Dušan Kašpar však patřil mezi Mašínovy blízké kamarády a oni počítali s tím, že jej zapojí do protikomunistického odboje. Kašparův příběh byl dosud zcela neznámý.
Místo dramatických chvil při útěku na Západ Kašpar prožil zcela obyčejný život jako miliony jiných v komunistickém Československu. Jen o svých přátelích z mládí nesměl ani promluvit. Ti přátelé se totiž jmenovali Josef a Ctirad Mašínovi a Milan Paumer.
S nimi vyrůstal za války v Poděbradech a při klukovských akcích proti německým okupantům se velmi sblížili. Tolik, že jej Mašínové později chtěli zapojit do protikomunistického odboje. "Když jsem byl zavřený, jel bratr za ním do Liberce, potřeboval dalšího chlapíka,“ popsal Ctirad Mašín.
PAUMERŮV POHŘEB MOBILIZOVAL POLITIKYNa Paumerův pohřeb do Poděbrad přijely stovky lidí. Mimo jiné také premiér Petr Nečas nebo ministři Vondra, Schwarzenberg a John. |
Byla to totiž mimořádně těžká situace, v níž se tehdy ocitla celá odbojová skupina Mašínových. Patnáctého srpna 1952 byl Ctirad Mašín odsouzen a poslán do jáchymovských dolů. Tehdy zbylí členové přemýšlejí, že jej osvobodí. Potřebovali by však ještě někoho. Někoho, koho dobře znají a komu mohou absolutně důvěřovat. Vzpomenou si tehdy na Dušana Kašpara. "Říkali jsme mu Dusík,“ vzpomíná Ctirad Mašín.
Pevné pouto k přátelům i rodině. Druhé zvítězilo
Dusík se přátelil nejvíce s Josefem Mašínem, byli stejně staří, narodili se v roce 1932. S Mašínovými měl navíc Kašpar společnou nenávist k německým okupantům. Obě rodiny totiž musely opustit své domovy, Kašparovi se do Poděbrad přestěhovali ze zabraných Sudet, rodinu Mašínových vykázalo z Prahy gestapo kvůli otci, hrdinovi druhého odboje.
"Vyprávěl později, že brali Němcům zbraně. A pak je házeli do Labe. Psali nápisy na vlaky... A také, že nabrali granáty a ty schovali do postele mamince. Ona o tom nevěděla a spala na nich,“ vzpomíná dcera Dušana Kašpara, Zora Škodová. Její otec zemřel v roce 1995.
ZÁKON O PROTIKOMUNISTICKÉM ODBOJIVláda chce zákon o protikomunistickém odboji. Lidé, kteří se režimu postavili, by dostávali příplatek na lázně. Vymažou se jim také zatím nezahlazené tresty z éry komunismu. |
Jenže brzy po válce se Kašparovi vracejí do Liberce a kontakty řídnou. Navíc Kašpar si najde přítelkyni, a když za ním odbojáři přijedou, aby mu nabídli účast v odboji, je zrovna u ní. "Babička jim tehdy řekla: Hoši, toho tady neseženete, bydlí už jinde. Oni odpověděli, že nemají tolik času ho hledat,“ popisuje Škodová.
Podle Josefa Mašína ztroskotala spolupráce právě na tom, že z Liberce do Poděbrad bylo tehdy mnohem dál než dnes. A později, když se Mašínové s Paumerem, Švédou a Janatou rozhodli pro útěk na Západ, byl Dusík nejen ženatý, ale byl už i na vojně.
"Kdyby ho bývali tehdy našli, asi bych nebyla na světě. On byl hrozný vlastenec... Ale nevím, jestli by opravdu řekl: Nazdar, jdu s klukama. Asi by jim pomohl, ale neutekl by, byl fixovaný na rodinu,“ přemýšlí Škodová.
HUML REBELUJE KVŮLI MAŠÍNŮMPoslanec Huml vypověděl Věcem veřejným "smlouvu poslušnosti". Důvodem byl zvažovaný zákon o protikomunistickém odboji, který by se týkal také Mašínů. "Podříznout omámeného není hrdinství," řekl v rozhovoru pro iDNES.cz Huml |
Desítky let mlčel, promluvil až po pádu komunismu
Každopádně se o utajených přátelích svého otce dozvěděla až s pořádným zpožděním. Její otec totiž o nich poprvé promluvil až po pádu komunismu. Najednou – po revoluci – řekl, že to byli jeho kamarádi. Popisoval, co spolu všechno prováděli. Měl o nich výborné mínění, říkal, že jejich rodina trpěla v každém režimu,“ vypráví Škodová. Chtěl se prý s nimi i spojit, ale neměl jejich adresy.
Opatrnost byla za totality namístě. Kdyby se o Kašparovi dozvěděla komunistická tajná policie, nejspíš by skončil ve vězení, i kdyby nic konkrétního proti režimu neudělal. Na jméno Mašín byl komunistický režim alergický. "Sám si dával velký pozor, aby nezatáhl do něčeho rodinu nebo přátele. Proto o nich mlčel,“ připomíná Škodová.
A ani Mašínové se nezmínili o Dusíkovi, když v emigraci sepisovali vzpomínky. Dávali si pozor, aby někomu neublížili. V té době ještě "doma“ vládli komunisté.
Na neznámý příběh Dušana Kašpara upozornil krátce před smrtí Milan Paumer svého přítele Jaroslava Rydla. Ten Kašpara shodou okolností osobně znal, a tak začal po jeho minulosti pátrat. Ze vzpomínek jeho dcery a bratrů Mašínových se podařilo dát příběh dohromady.
odbojáři mašínovéBratři Mašínové v Československu v 50. letech vedli ozbrojený odboj proti komunistickému režimu. Jejich odpor vygradoval v roce 1953, kdy se spolu s Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou rozhodli utéci na Západ. Pětičlennou skupinu honilo 20 tisíc ozbrojených mužů u nás i ve východním Německu. Janat a Švéda byli nakonec dopadeni a popraveni. Přežít se podařilo pouze Paumerovi a oběma bratrům Mašínům. Po měsíci dramatického útěku dorazili do Západního Berlína. Mašínové a Paumer nebyli nikdy v Československu odsouzeni, jejich stíhání bylo přerušeno a komunistické úřady několikrát marně žádaly Spojené státy o jejich vydání. V polovině 90. let pak státní zastupitelství stíhání bratrů i Milana Paumera kvůli promlčení odložilo. Názory veřejnosti na odboj bratří Mašínových se různí. Někteří je považují za hrdiny protikomunistického odboje, jiní pochybují o tom, zda byly oprávněné jejich ozbrojené akce, při kterých zemřelo šest lidí. Lidé nejvíc kritizují, že Mašínova skupina zabila při přepadu policejní stanice dva policisty a pokladníka. |
