Resuscitace v rytmu Rolniček. Naučte se zachránit zraněného

Záchranná služba provedla v minulém roce celkem 7 937 resuscitací, nepřímých srdečních masáží a umělých plicních ventilací, které dočasně nahrazují základní životní funkce. V průměru přijedou záchranáři k člověku do jedenácti minut, často však rozhodují pouhé sekundy. Každý z nás se přitom může ocitnout v situaci, kdy bude první pomoc sám potřebovat.

„Pokud se někdo dostane do situace, kdy potřebuje zahájit úkony neodkladné resuscitace, skutečně záleží na sekundách, na prvních minutách,“ popisuje prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba. Už po několika minutách totiž dochází k poškození centrální nervové soustavy. 

Nebojte se pomoci

Od 9. do 15. září si mohou zájemci v lékárnách osvojit základy první pomoci. Dostanou také informační materiály s postupy. 

„V případě, že zachránci nehrozí smrt či vážné poškození zdraví, je poskytnutí první pomoci dokonce zákonná povinnost,“ dodává lékař Jiří Pokorný, který se specializuje na urgentní medicínu a školení první pomoci. 

Na prvním místě však podle něj zůstává bezpečnost zachránce. „Pokud mám komukoli pomáhat, nesmím být sám zraněný,“ vysvětluje Pokorný. Nejdříve by tedy měl člověk zvážit, zda on sám nepotřebuje pomoci. 

1 Resuscitace v rytmu Rolniček

Zachránce by měl nejdříve zjistit, zda u zraněného nedošlo k zástavě krevního oběhu. „Dnes už se nevyhmatává krkavice, ze známek života je nejdůležitější normální dýchání,“ popisuje Pokorný. Člověk by však neměl zaměnit normální dýchání s takzvaným gaspingem – sípavým patologickým typem dýchání vyskytujícím se právě u zástav, které se podle Pokorného objevuje u čtyř pacientů se zástavou z deseti.

Následně by zachránce měl najít kompresní bod ve středu hrudníku, u většiny lidí se nachází mezi bradavkami. „Hloubku stlačování odhadujeme přibližně pět centimetrů, ne více než šest,“ dodává Pokorný. Frekvence stlačování by měla být 100 až 120 kompresí za minutu. „Budete-li provádět komprese do rytmu některých známých písní, budete mít správnou frekvenci. Příkladem mohou být Rolničky,“ doplňuje.

Někdy se uvádí, že mozek vydrží bez kyslíku i pět minut. Lidé by na to však podle Pokorného neměli spoléhat. „Existuje mnoho proměnných. Pokud se někdo například topí, srdce se zastaví až ve chvíli, kdy jsou rezervy okysličené krve už vyčerpané,“ vysvětluje.

2 Nejdříve údery, až pak Heimlichův chvat

U lidí, kteří se dusí, by se zachránce měl k invazivním technikám, totiž k úderům mezi lopatky a Heimlichovu chvatu, uchylovat tehdy, když jde o obstrukci kritickou – totiž když člověk nedokáže artikulovat, není schopen kašlat či sípe.

„Pokud se někdo dusí cizím tělesem, jde o obstrukci kritickou. Když to nezvládnu za pět až sedm minut, může být už pozdě,“ přibližuje Pokorný.

Podle něj může zachránce vážnost situace vyhodnotit tím, že se postiženého zeptá, zda se dusí. Pokud je člověk pořád schopen artikulovat, údery nejsou potřeba. Pokud však jde o kritickou obstrukci, zachránce by měl nejdříve provést pět úderů mezi lopatky. Když neuspěje, měl by se uchýlit k Heimlichovu chvatu – totiž obejmout zachraňovaného zezadu, dát mu jednu ruku sevřenou v pěst na nadbřišek, druhou na ni zatlačit a několikrát prudce stisknout nadbřišek směrem k bránici.

3 Škrtidlo jako poslední možnost

Pokud je to možné, zachránce by si měl při zastavování krvácení obléct sterilní rukavice. „Dobré je mít klidně i několik párů nesterilních rukavic, například v přihrádce v autě,“ navrhuje Pokorný.

Podle něj by také zachránce měl nejdříve použít tlakový obvaz. „Když ten první prokrvácí, může se přiložit další obvaz a víc vše utáhnout,“ dodává. Teprve když prokrvácí i ten, je na řadě použití škrtidla. To může člověk zavázat buď mezi ránu a srdce, nebo přes prokrvácený tlakový obvaz.

U prudce krvácejících ran může člověk zastavit krvácení přímým tlakem prstů či dlaně, ideálně opět v rukavicích. „Pokud ale bude zraněnému krvácet pažní nebo stehenní tepna a vy půjdete někam pro lékárničku, rána může později krvácet méně. To ale není známkou zlepšení. Jde o čas,“ zakončuje Pokorný.

4 Na anafylaxi adrenalinem

Anafylaxe začíná začervenání kůže, svěděním či vyrážkou, skončit však může i smrtí. Anafylaxe je náhle vzniklý a život ohrožující stav, který většinou způsobí prudká reakce organismu na kontakt s látkou vyvolávající alergii. Nejčastěji, až ve třetině případů, ji přitom vyvolává jídlo. Způsobuje ji však i bodavý hmyz.

„Pro přežití je důležité, jak moc je postižena dýchací a oběhová soustava. Život při anafylaktickém šoku ohrožuje především dušení a pokles krevního tlaku,“ říká Pokorný.

Lékem první volby je arenalinový autoinjektor – pero s malou jehlou, které je naplněné tekutinou s adrenalinem. Ten si pacient aplikuje pod úhlem 90 stupňů přibližně z deseti centimetrů do vnější strany stehna. „Odpočítáte deset sekund, vyndáte a zamasírujete,“ vysvětluje Pokorný.