Unikátní funkční repliku radiostanice, která udržovala spojení domácího odboje s Londýnem v kritické první půli roku 1942, sestavil spolek vojenské historie Rota Nazdar, zaměřující se na československý zahraniční odboj za druhé světové války s důrazem na parašutistické výsadky.
Ty sehrály v odbojovém hnutí důležitou roli: kromě likvidace nacistického zastupujícího protektora Reinharda Heydricha zásobovaly odboj vybavením, radiostanicemi a především výborně vycvičenými a odhodlanými vojáky.
Projekt nazvaný Libuše volá Londýn připomene výsadkáře i jejich spolupracovníky. „Bez nich by neměla radiostanice co vysílat,“ vyzdvihl prezident Roty Nazdar Vilém Fencl pro iDNES.cz obětavou činnost odbojářů. Mnozí zaplatili cenu nejvyšší, když je nacisté dopadli a popravili. Ostatně i vypálení osady Ležáky bylo mstou za vysílání Libuše (psali jsme zde).
Skok do tmy
V noci z 28. na 29. prosince 1941 letěla skupina sedmi mužů v trupu letounu Halifax vstříc naprosté nejistotě. Patřili do první vlny výsadků, před nimi do protektorátu seskočil jediný výsadkář, kterého záhy dopadlo gestapo. Odboj neměl s Londýnem spojení.
Velitel skupiny Silver A Alfréd „Fred“ Bartoš přes neznalost podmínek „doma“ mířil vstříc úspěchu, korunovanému vybudováním sítě až 150 spolupracovníků a zřízením střediska pro příjem dalších výsadkářů. Jeho usměvavý druh Josef Valčík neměl ponětí, že po boku dvou mužů, sedících s ním v potemnělých útrobách nocí se prodírajícího halifaxu, svede za půl roku svůj poslední boj. Jmenovali se Jan Kubiš a Josef Gabčík.
Radista skupiny Silver A Jiří Potůček zase obnovil ztracený kontakt s Londýnem a odvysílal ze své stanice Libuše bezpočet důležitých zpráv, než se na jeho stopu dostalo gestapo za heydrichiády.
Libuše volá LondýnPůvodním plánem Roty Nazdar byla stavba nefunkční repliky stanice Mk. VI C. Nadšenci snili o funkční stanici, shromažďovali proto co nejúplnější dokumentaci. Podařilo se jim získat svolení k prozkoumání stanice ze sbírek Národního technického muzea (stejný typ, ale nikoliv Potůčkova vysílačka). Před několika lety se podařilo v domě Adolfa Vondrky v Bohdanči, odkud za války Potůček vysílal, objevit původní antény jeho stanice - gestapo je za války nenašlo (psali jsme zde). „To byl hlavní impulz pro rozhodnutí postavit funkční repliku,“ popsal Fencl zrod projektu Libuše volá Londýn. Ten má za cíl připomenout zejména 75. výročí působení parašutistů ze skupiny Silver A, přičemž středobodem má být rekonstrukce živého vysílání. Veřejná prezentace se odehraje v sobotu 1. dubna v areálu bohdanečských sádek. Návštěvníky čeká prohlídka dobové techniky, zbraní, polní ambulance, pošty či kuchyně a také ženijní a zbrojní dílny. Projekt Libuše volá Londýn - včetně ukázek zaměřených na výcvik či operační materiál parašutistů - bude pokračovat v Senicích u Poděbrad, Bohdašíně a dalších místech. |
„Místo mé stanice srovnali se zemí. Ležáky u Vrb. Kostelce (Skuteč). Lidé nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví, nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám,“ zněla jeho depeše ze 26. června 1942.
Žádnou další už neposlal. Utíkal, prostřílel se z obklíčení, několik obětavých lidí mu pomohlo, jiní ho udali. Vyčerpaného spícího Potůčka v lese zastřelil protektorátní četník...
Libuše bude vysílat ze stejného místa jako před 75 lety
Radiostanice Libuše, se kterou Potůček před 75 lety udržoval spojení odboje v okupované vlasti s Londýnem, nyní v éteru promluví znovu. Vysílat bude v pátek a sobotu z Lázní Bohdaneč, tedy z jednoho z míst, odkud Potůček (vedle lomu Hluboká u Dachova a Bohdašína u Červeného Kostelce) skutečně vysílal.
Není bez zajímavosti, že Potůček k přijímání depeší z Londýna používal jiný přístroj (SX-24 Skyrider Defiant), protože jeho původní stanice měla s příjmem zpráv technické problémy.
Potůčkovým úkrytem v Bohdanči byla půda dnešního sídla rybníkářské společnosti, dům s číslem 148. Mezi 20. březnem a 4. dubnem 1942 odtud vysílal celkem 24 hodin, připomněla ČTK.
Stavba funkční repliky vysílačky, podle prezidenta Roty Nazdar Viléma Fencla jediné svého druhu, trvala rok.
S příručkou, podle které stavěli válečné vysílačky
Postavit přístroj, se kterým půjde vysílat, by ale bylo nad možnosti samotného spolku. Proto spolupracoval s nadšenci do starých radiostanic i Vojenským historickým ústavem, díky čemuž se podařilo sehnat velkou část originálních „válečných“ dílů používaných v původní Libuši.
Na práci se podíleli tři lidé z Roty Nazdar a pět externích spolupracovníků. „Při stavbě jsme se v největší možné míře snažili přiblížit původním komponentům, vzhledu, konstrukci a použitým materiálům,“ říká Fencl. Ze spolupracovníků vyzdvihl jména Václava Busty, Jiřího Kohouta a Vratislava Vaverky.
Lidé, kteří repliku stanice Mk. VI C stavěli, se museli vypořádat s nedostatkem informací o vysílačce tohoto typu. Nakonec ale podle Fenclových slov uspěli. „Zapojení se podařilo rekonstruovat s velkou přesností za pomoci schémat z příručky pro radioamatéry z roku 1937, podle kterých byla stavěna většina agenturních radiostanic,“ popsal Fencl.
Podrobné informace
|
Připomínka Potůčkova vysílání se odehraje v pátek večer.
„Cílem je živé vysílání na místě i ve stejný čas, kdy vysílala Libuše. Z výpisu ze staničního deníku použijeme dvě depeše odvysílané od 30. března 1942 - jednatřicátého Potůček nevysílal - od 22:00 do půlnoci. Vysílat budeme v pásmu 3,5 Mhz, přibližně na plus mínus 3 550 kHz,“ řekl Fencl iDNES.cz. Radioamatéři budou moci Libuši „poslouchat“, běžná rádia ale vysílání nezachytí.
S Libuší se během vysílání pokusí navázat spojení smluvení radioamatéři z Británie, Nizozemska a Norska. „Je to pro ně svým způsobem svátek,“ popsal Fencl chystaný kontakt s replikou slavné odbojářské radiostanice.
