Zrušení poplatků za Český rozhlas a Českou televizi je přesně takový případ. Právě proto se s médii nemá zacházet jako s běžnou položkou ve státním rozpočtu. A také proto se ve vyspělých demokraciích pravidla pro veřejnoprávní média nemění překotně po každých volbách. I dlouhé roky se hledá shoda vlády a opozice. Taková pravidla mají přežít i víc než jedno volební období, protože mají médiím zajistit stabilitu. Jinak se z veřejné služby stane politická hra.
Na první poslech to zní lákavě – lidé, uspoříte! Domácnost už nebude posílat 205 korun měsíčně za televizi a rozhlas. Jenže účet nezmizí. Jen se přesune jinam. Místo, aby lidé platili přímo veřejnoprávním médiím, zaplatí je stát ze státního rozpočtu. Takže férová otázka zní: Ušetří na tom lidé? Ne. Zaplatí to jen jinou cestou.
KOMENTÁŘ: Sliby bereme vážně, poplatky zrušíme, píše Babiš |
A druhá otázka je ještě důležitější: Co za to dostanou navíc? Víc pořadů, víc hudby, vzdělávání, pohádek pro děti, regionálního zpravodajství, kultury, sportovních přenosů nebo krizové vysílání? Nic takového.
Vládní návrh nepřináší lepší rozhlas. Přináší jen jiný způsob placení. A podle čísel také méně peněz. Český rozhlas má dostat z rozpočtu zhruba o 400 milionů korun méně, než kolik obvykle získává z poplatků. Říkejme tomu pravým jménem. To není modernizace, to je škrt.
Zrušení poplatků může znít jako úleva. Ve skutečnosti ale lidem přinese menší a horší službu. A vládě větší vliv na média, která na ní mají zůstat co nejvíce nezávislá.
A škrt má vždycky následky. V rodině, ve firmě i v rozhlase. Když domácnosti vezmete část příjmu, také nemůže tvrdit, že bude bydlet stejně, topit stejně, jezdit stejně, a ještě dětem koupí víc věcí. Něco se prostě omezí. A to nejen v rozhlase. Pokud nebude ve státní pokladně více peněz, něco z jiných státních výdajů, jako je zdravotnictví, školství nebo doprava, bude muset jít stranou. Jen se zatím neříká co.
Tohle by měli politici lidem říct otevřeně. Že děti mohou přijít o Hajaju. Že se babička už nedovolá na písničky na přání, protože regionální stanice bude nutné osekat. Že se lidé nedozví o kauzách, jako byla Kutnohorská sekta, protože investigativní práce je drahá. Že neoslavíme kulatiny významných osobností, protože na to nebudou lidé ani peníze. A že politikům nebudou klást nepříjemné otázky.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvČasto slyším, že veřejnoprávní média mají šetřit. Český rozhlas šetřil. Propouštěli jsme lidi, krátili náklady, vylepšovali procesy. To všechno je doložitelné a poslanci, kteří nám léta schvalovali výroční zprávy, to vědí.
Rozhlasový poplatek byl od roku 2005 až do loňska 45 korun měsíčně. Skoro dvacet let. Za tu dobu zdražilo všechno: elektřina, vysílače, technika, autorská práva, bezpečnost, internetové služby i mzdy. Každý, kdo doma platí účty, ví, co znamená mít dlouhé roky téměř stejný příjem a proti tomu rostoucí ceny.
Přesto Český rozhlas udržel služby a přidal i nové stanice, pořady i digitální nabídku. Kdybychom neuměli šetřit, dávno bychom takový rozsah neudrželi. Netvrdím, že už není kde hledat úspory. Vždycky je co zlepšovat. Ale odmítám představu, že Český rozhlas žil v pohodlí. My se slovem úspory žijeme roky.
Premiér píše, že systém poplatků je zastaralý a překonaný. Jenže ten systém právě funguje v zemích, které mají podobnou historickou a politickou zkušenost a jsou nám geograficky nejblíž – v Německu, Rakousku, Slovinsku a je oproti jiným systémům stabilní a předvídatelný.
Nacher o poplatcích: Seniorům a firmám je odpustíme ještě letos, náhrada nebude |
Slyšíme také argument o větší kontrole. S tou nemáme problém. Kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu se nebráníme, sám jsem ji navrhoval už před lety. Jenže kvůli kontrole hospodaření není nutné předat financování rozhlasu do rukou vlády.
Zadarmo to nebude. A hlavně to nebude bez rizika. Dnes má Český rozhlas příjem přímo od veřejnosti. Pokud se financování přesune do státního rozpočtu, bude každý rok čekat, kolik mu politici přidělí. Kdo rozhoduje o penězích, ten má v ruce páku. Nemusí nikomu volat do redakce. Stačí věta: Příští rok bude méně.
Často se veřejnoprávní média srovnávají s komerčními, ale je to jako srovnávat hrušky s jablky. Soukromé rádio má uspět na trhu. Jenže, veřejná služba není supermarket. Český rozhlas má dělat i to, co se na trhu nevyplatí: regionální zpravodajství ze všech krajů, hry, četby, vzdělávání, kulturu, pořady pro menšiny nebo krizové vysílání.
Klempíř: Rušení poplatků není útok, musí se umět šetřit. Plníme program, říká Babiš |
Jestli má vláda odvahu, ať lidem řekne celou pravdu. Nejen „zrušíme poplatky“. Ale také: Rozhlas dostane méně peněz, o jeho rozpočtu, a tím i obsahu bude víc rozhodovat stát a více pořadů, hudby, vzdělávání ani zábavy to nepřinese.
Zrušení poplatků může znít jako úleva. Ve skutečnosti ale lidem přinese menší a horší službu. A vládě větší vliv na média, která na ní mají zůstat co nejvíce nezávislá.
