„Byl to můj klukovský sen, který měl své varianty a etapy,“ svěřil se Remek v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Po příjezdu do městečka, kde měl absolvovat výcvik, ho provázela celá řada pocitů.
„Samozřejmě jsem se těšil, na druhou stranu jsem chtěl obstát. Nikdy jsem nebyl Superman, který kráčí přes spáleniště a krvavé řeky. Člověk trochu musí pochybovat, aby ho to šponovalo k výkonu. Sice už jsem za ta léta nějaké detaily zapomněl, ale byla to obrovská škola,“ pokračoval, muž, který se stal 87. člověkem ve vesmíru.
Riziko je i při jízdě autem do práce, říká pilot o cestě do vesmíru |
Sám poznal, že na projektu pracovaly desítky lidí, přičemž se osobně setkal jen s několika z nich.
Vladimír Remek (2. března 2023)
„Byli spojeni jednou myšlenkou. Myslím, že tomu většinově fandili. Dozvěděl jsem se věci, které jsem nevěděl. Sice jsem znal teoretický princip řízení, ale nevěděl jsem, jak konkrétně je dělaný,“ podotkl Remek, jehož parťákem v Sojuzu 28 byl Alexej Gubarev. Ten už jeden let absolvoval - na palubě Sojuzu 17 v roce 1975.
Když se dozvěděl, že s Gubarevem poletí do vesmíru, nepropukl v nadšení.
Sojuz 28 Remek letěl v kosmické lodi Sojuz 28 ve dvojici s Alexejem Gubarevem. Jejich let trval přesně 7 dní, 22 hodin a 16 minut. Na oběžné dráze se spojili s orbitální stanicí Saljut 6, kterou v té době obývali Jurij Romaněnko a Georgij Grečko. Pro Remka připravili českoslovenští vědci celkem šest experimentů. Například experiment Chlorella-1 zkoumal růst řas. |
„Vtip je v tom, že když jsme se to s Alexejem dozvěděli, tak to bylo neoficiální. Když to řekli, tak jsem měl radost, ale žádnému juchání jsem nepodlehl, ani Alexej. Byli jsme zdrženliví. Sice nejsme pověrčiví, ale člověk nemá říkat hop, dokud nepřeskočí,“ vysvětloval.
První si ve vesmíru uvědomil podle svých slov stav beztíže.
„Subjektivně to vnímáte. Celou dobu, zhruba devět minut, vás tlačí přetížení různou silou do sedačky. Najednou utnete motor a subjektivně vnímáte, že vás to vrhne proti palubní desce. Když jsme byli v beztížném stavu, tak jsem to vyhodnotil tak, že teď jsem kosmonaut – dostali jsme se do stavu, že i kdybychom spadli na zem, tak jsem tam byl. Projevil jsem radost a nadšení, ale Alexej mě zpražil a zchladil,“ smál se vzpomínce na rok 1978 Remek.
Gubarev mu řekl, aby s jásotem počkal, protože jejich nejdůležitějším úkolem bylo spojit se se stanicí. „Řekl, že až to dobře dopadne, tak mohu jásat,“ doplnil.
Remek, nebo Pelčák?Nad letem Vladimíra Remka se vznášela řada dohadů. Jedním z nich bylo například to, proč dostal přednost před Oldřichem Pelčákem, který se s ním v Hvězdném Městečku připravoval. Kolovala o tom řada fám a dohadů. Například ta, že Vladimír Remek letěl proto, že jeho otec byl Slovák, matka Češka, takže byl vlastně autentický Čechoslovák. Let československého občana do kosmu byl také chápán jako manifestace československo-sovětského přátelství, někdo jej vnímal i jako úlitbu za sovětskou okupaci. Skutečností nicméně je, že Československo se v té době velmi významně podílelo na programu výzkumu vesmíru Interkosmos. Přibližně na stejné úrovni byly také NDR a Polsko. Jak ale v jednom rozhovoru vzpomínal Oldřich Pelčák, přednost nakonec dostalo Československo. „Protože to by byl pěkný bordel, kdyby dřív letěli Němci, kteří prohráli válku!“ řekl k tomu před lety časopisu Týden. (ČTK) |
