"Pomocí nástrojů rakouského trestního soudního řádu nelze obnovit trestní řízení ve věci Leopolda Hilsnera," napsal Vasickovi 13. března Viktor Eggert, zástupce rakouské ministryně spravedlnosti.
Eggert konstatuje, že ze znaleckého posudku k případu, který si nechala k věci vypracovat bývalá česká ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová, vyplývá, že ani česká strana už nemůže zrušit rozsudek nad Hilsnerem. Nelze tedy ani prohlásit za bezpředmětný navazující rozsudek odvolacího soudu.
"Lituji, že Vaší záležitosti nelze vyhovět pomocí právních prostředků," napsal Eggert. Leopold Hilsner byl za údajnou "židovskou rituální vraždu" odsouzen k trestu smrti, pak mu byl trest zmíněn na doživotí. Nikdy nebyl rehabilitován, ve vězení strávil 19 let.
Zabili nám Anežku, modrookou holku...
Aféra známá jako hilsneriáda se začala odvíjet od vraždy Anežky Hrůzové, jež se stala 29. března 1899 v Polné u Jihlavy a za niž byl bez přímých důkazů odsouzen k smrti žid Leopold Hilsner.
Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i Tomáš Garrigue Masaryk, který nakonec pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Po 19 letech ve vězení za vraždu, která dosud nebyla objasněna, dostal Hilsner císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.
Masaryk, který usiloval o revizi procesu, se mimo jiné snažil vyvrátit domněnku, že se Hrůzová stala obětí rituální vraždy. Tato verze se začala šířit i proto, že k vraždě došlo o Velikonocích, na které ten rok připadl i židovský svátek Pesach.
A jelikož podle pitevního nálezu oběť vykrvácela širokou ranou na krku a na místě se našlo jen malé množství krve, uvěřil "hlas lidu" pověře, že vrah byl Žid, který krev "křesťanské panny" použil na zadělání macesu (nekvašeného chleba).
Přimlouval se Masaryk, císař dal milost
Ačkoli bylo v podezření více osob, zatčen byl dvaadvacetiletý Hilsner, jenž se živil potulkou a žebrotou. V Polné rázem propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil bulvární i radikální listy.
V září 1899 začal v Kutné Hoře proces, v němž žalující stranu zastupoval národovec a radikální poslanec Karel Baxa, pozdější pražský primátor. Na základě nepřímých svědectví byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti.
Rozsudek byl poté v dubnu zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a na vraždě Marie Klímové, jež zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Tento trest, který potvrdil i vrchní soud ve Vídni, zmírnil v červnu 1901 císař František Josef I. milostí na doživotní vězení. Žádosti o revizi procesu, kterou nadále požadoval Masaryk spolu s dalšími významnými vědci a humanisty, však byly zamítnuty.
Až v březnu 1918 udělil císař Karel I. Hilsnerovi milost. Zbytek života strávil Leopold Hilsner pod cizím jménem ve Vídni, kde mu byla z pokynu prezidenta Masaryka údajně vyplácena finanční podpora a kde také v roce 1928 zemřel.
Před deseti lety, kdy se v Praze konala konference věnovaná hilsneriádě, byla sestavena žádost o Hilsnerovu rehabilitaci. A jelikož rozsudek z počátku století potvrdil nejvyšší císařský soudní dvůr ve Vídni, je třeba tuto žádost směřovat do Rakouska.
Loni v březnu tehdejší rakouská ministryně spravedlnosti Maria Bergerová prohlásila, že je připravena učinit "politickou rehabilitaci". Konečná právní rehabilitace Hilsnera se však musí zřejmě odvíjet od žádosti českých soudů podané do Vídně.
