Nedokážeme si představit život bez toho druhého. Chceme se vzít. A kdybychom v tomto bodě mohli přestat psát, museli bychom v tuto chvíli žít někde jinde než v České republice.
To, že se chceme vzít, víme už delší dobu. Cítíme potřebu se k našemu vztahu se vší vážností přihlásit, převzít za něj odpovědnost, nově ho pojmenovat, ukotvit. Vstup do manželství dále vnímáme jako nejvyšší možné vyjádření lásky mezi dvěma lidmi.
Ještě před rokem bychom to asi vyřešili registrací na úřadě. Podepsali bychom papír u přepážky a pak bychom si zahráli na obřad s našimi rodinami a přáteli. Jenže nás oslovila iniciativa „Jsme fér“ s prosbou, ať se staneme tvářemi jejich kampaně za manželství pro všechny.
A to byl ten moment, který nás přiměl otevřít oči, podívat se do pomyslného zrcadla a pak kolem sebe. Znovu jsme si tak ujasnili, kým jsme a jakou váhu pro nás má náš vztah.
Bereme naši lásku a samy sebe skutečně vážně? Opravdu je naše společnost tak vyspělá a akceptující? Dospěli jsme k odpovědi, že ne.
Jiní, ne méněcenní
Naše láska si prostě zaslouží víc než jen registraci. Tu bychom rádi přenechali autům, a pokud náš vztah nechceme devalvovat, nemůžeme zkrátka na tuto hru přistoupit. Naši homosexualitu jsme znovu nahlédli jako dospělí muži a dospěli jsme k tomu, že jsme sice jiní, rozhodně však nejsme méněcenní.
Poslední dobou nás znepokojuje, že v českém mediálním prostoru získávají na síle hlasy, které nechtějí párům, jako jsme my, manželství dopřát. Objevují se názory, že pro manželství gayů a leseb neexistují žádné racionální důvody, pouze ty emocionální.
S „krásným“ nápadem přišel poslanec Patrik Nacher. Přiznat nám stejná práva jako párům v heterosexuálním manželství, ale neříkat tomu manželství. Moc děkujeme, hned se cítíme rovnocenněji.
Zaprvé je třeba říct, že nás velmi udivuje potřeba některých lidí rozhodovat o významu emocí někoho druhého. Někdo, kdo nemá takovou zkušenost, se může těžko vžít do pocitů gayů a leseb, kteří se cítí být společností vytlačováni na její okraj právě tím, že jejich láska a vztah jsou považovány za něco druhořadého.
Navzdory tomu, že do této společnosti patříme, podílíme se na jejím chodu, platíme daně a prožíváme úplně stejně hodnotné a láskyplné vztahy. Ano, nemůžeme spolu mít děti a bylo by proti přírodě tvrdit, že to v homosexuálním vztahu jde. Ale na druhou stranu na nás neshledávám nic závadného, co by bránilo tomu, postarat se například tam, kde péče a láska chybí. Darovat lásku proti přírodě ani jinému řádu věcí totiž není. O tom jsme přesvědčeni.
Dříve jsme žili v bublině
Vrátíme-li se ke zmíněnému návrhu, máme za to, že by mohl narazit na svou polovičatost. Ze snahy umlčet gaye a lesby příslibem stejných práv a konzervativní obránce tradic zase ponecháním manželství pouze jako svazku mezi mužem a ženou by se v průběhu legislativního procesu rychle mohla stát fraška postupného ukrajování z nyní deklarovaných práv.
Už nyní zaznívají hlasy, že by rozšíření práv registrovaných partnerů nemuselo zahrnovat právo na adopci. Vyhlídky na dosažení rovnoprávnosti a plného společenského uznání tak rychle berou zasvé. Předtím, než jsme se zapojili do kampaně „Jsme fér“, jsme svým způsobem žili v bublině. Užívali jsme si svůj vztah a mysleli si, že doba i česká společnost už jsou dost pokročilé na to, abychom se za svá práva a důstojnost museli takto prát.
Všichni naši přátelé i příbuzní náš vztah vnímají jako zcela rovnocenný se vztahy heterosexuálními. Moc si třeba ceníme podpory Ondřeje Vetchého, který je pro nás ztělesněním opravdového chlapa. Ten nám onehdy řekl, že nechápe, proč spolu lidé stejného pohlaví nemohou sdílet lásku oficiálně, tedy možností klasicky se vzít a pak spolu žít v manželství.
Není to výčet práv
Nyní však bohužel zjišťujeme, že realita není tak růžová, jak jsme si ji na základě našich zkušeností představovali. Pořád v naší společnosti existuje mnoho gayů a leseb, kteří nejsou svými rodinami akceptováni a jejich vztahy přijímány. Pro tyto lidi je o to důležitější, aby manželství pro gaye a lesby bylo uzákoněno. Možnost vstupovat do manželství je pro ně otázkou důstojnosti, nikoliv jen pouhým výčtem práv.
A proto my dva, stejně jako tisíce dalších lidí žijících s partnerem stejného pohlaví, pevně doufáme, že se Poslanecká sněmovna přikloní právě k manželství pro všechny a nerozhodne se jít cestou, která je mnohem náročnější, zdlouhavější a v žádném případě nepřinese symbolický pocit uznání. Prostě sníme o dni, kdy si budeme moci říct své ano.
