Poslední kauza, která zvedla zájem o Ústav pro studium totalitních režimů, byl noční výjezd policie, která v ústavu hledala odposlouchávací zařízení. Co se vlastně tehdy odehrálo? Mluvilo se o nočním večírku a opilých zaměstnancích.
To jsou spekulace některých médií, je to nesmysl. Žádný večírek tu nebyl. Ten den se konalo jednání rady ústavu, další den ústav pořádal mezinárodní konferenci, takže se i večer pracovalo. Policii jsem zavolal těsně po jednání rady, kolem deváté hodiny. Důvodů jsem měl víc. Několikrát se mi stalo, že informace týkající se například stěhování ústavu, které jsem projednával v úzkém kruhu spolupracovníků, se dostaly mezi nepovolané osoby. Chtěl jsem tomu udělat přítrž.
Odborník na odposlechy mi potvrdil, že jsem se zachoval správně. První prohlídku totiž nařídil už bývalý ředitel Jiří Pernes a podle odborníka by se měla opakovat po několika týdnech. Byl to normální úřední krok člověka, který měl podezření. Nic se nenašlo, ale policisté vzhledem ke konstrukci budovy nevyloučili možnost mobilního odposlechu, který se dá během chvilky odstranit.
Dalším z motivů byla i událost z doby kolem nástupu pana Pernese, kdy zaměstnanci z ústavu vyhrožovali mé současné podřízené, že ji v práci odposlouchávali a že kompromitující nahrávku zveřejní na YouTube.
ZDENĚK HAZDRASedmadvacetiletý Zdeněk Hazdra stanul dočasně v čele ústavu v polovině května, kdy rada ústavu odvolala Jiřího Pernese. Nový, řádně zvolený ředitel, by měl být jmenován 15. srpna. Pernes byl ředitelem jen šest týdnů po předchozím vedení Pavla Žáčka. Pernesův nástup provázela řada problémů. Byl kritizován za to, že před změnou režimu v listopadu 1989 navštěvoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu a neuvedl to v životopisu. Vaz mu definitivně zlomily dvě plagiátorské aféry. Ve své knize Až na dno zrady: Emanuel Moravec. částečně opsal diplomovou práci Josefa Vytlačila. V další knize "Svět Lidových novin 1893-1993", vydané před 17 lety, zase opsal pasáže z diplomové práce studentky brněnské univerzity Blanky Maškové z roku 1958. |
Přijdou vám takové vztahy na pracovišti normální?
To samozřejmě nepřijdou. Je to tu vyhrocené delší dobu. V době nástupu pana Pernese tu byla situace, kdy někteří lidé odmítali respektovat výsledky volby rady ústavu a další změny, proti tomu zase vystoupili jiní zaměstnanci...
Kde nyní pracují bývalí ředitelé pan Jiří Pernes a Pavel Žáček?
Panu Pernesovi jsem podle zákona nabídl náhradní místo a pracuje jako řadový historik. Je sice stále šéfem vědecké rady, podle mých informací chtěl ale rezignovat. To bylo ovšem v době, kdy byl ještě ředitelem. Tudíž záleží na tom, jak se mezi sebou domluví vědecká rada. Pan Žáček v ústavu skončil před mým nástupem, nyní je ve výpovědní lhůtě.
Osobní vztahy neuznávám
O vás se říká, že ve sporu Pernes kontra Žáček stojíte na straně pana Pernese. Není právě provázanost pana Žáčka a ředitele Bukovszkého důvodem, proč jste na poslední radě navrhl pana Bukovszkého odvolat? Není to jen vyústění sporu mezi starým a novým vedením?
To rozhodně ne. Mě tyto osobní vztahy nezajímají. Odvolání jsem radě navrhl na základě zjištění pana Pernese, nebyl to můj náhlý nápad.
Ale i já si myslím, že pan Bukovszký by neměl být ředitelem archivu. Jedním z hlavních důvodů je stížnost vojenského zpravodajství, že archiv na internetu zveřejnil materiály, jejichž obsah spadá za časový limit stanovený zákonem. Objevily se tam totiž informace o lidech, kteří pracovali pro tajné služby i po 1. 1., respektive 15. 2. 1990. Nejdříve to bylo 356 jmen. Po prvním upozornění se počet dokonce zvýšil na 380.
Další problém je nesystémová digitalizace, kdy se řada materiálů vracela do archivu poškozená. Seznámil jsem radu se situací v archivu a navrhl jsem odvolání ředitele Bukovszkého. Čtyři členové rady s mými argumenty souhlasí. Dva z nich se ale přiklonili k názoru, že o této věci by měl rozhodnout až nový ředitel.
A nemá rada pravdu, že tak zásadní krok by měl udělat až další ředitel vzešlý z výběrového řízení, a ne vy jen jako pověřený ředitel?
Já bych o tom tak vážně neuvažoval, kdybych neměl opravdu silné podklady. Za ten základní považuji odbornou expertizu pana Bílka, vedoucího archivu Akademie věd, který také navrhl vypsání výběrového řízení na tuto pozici.
Budete doporučení rady respektovat?
Já radu samozřejmě respektuji, ale toto bylo doporučení. Definitivní rozhodnutí je ze zákona na mně. Vnímám ale novou situaci v radě a vzal jsem si týden na rozhodnutí. Za svým rozhodnutím si stojím, ale nechtěl bych jít proti radě bez důkladného rozvážení.
Ale rada řekla, že navrhne vaše odvolání, pokud nebudete respektovat její doporučení.
To řekl jen místopředseda rady pan Patrik Benda. Já mám právo odvolat pana Bukovszkého, rada má zase právo odvolat mě.
Problematická digitalizace
Nebude odvoláním pana Bukovského ohrožena digitalizace dokumentů, tedy jakási výkladní skříň ústavu? Normální lidé instituci asi nejvíce vnímají právě přes dokumenty, které nacházejí na vašich stránkách.
Digitalizace není ohrožena vůbec, musí ale probíhat v mezích zákona. Není také možné, aby množství dokumentů určených k digitalizaci převyšovalo reálné možnosti archivářů, jak se občas dělo. Digitalizace je pro nás dále prioritou, zřídím kvůli ní odbornou komisi.
V souvislosti s ústavem se neustále mluví o spolupráci s dalšími historickými institucemi. Ústav ale vznikl mimo jiné proto, že tyto instituce nebyly schopné dokumenty dostat na veřejnost. Působil pak jako pravý opak "renomovaných" archivářů, kteří měli doposud monopol na informace, a vznik ústavu vnímali jako konkurenci.
Ty vztahy byly opravdu napjaté a musí se zlepšit. Je přece škoda, když je tu například Ústav pro soudobé dějiny, který zkoumá stejné historické období, a tyto dvě instituce nespolupracují. Například stále postrádáme souhrnnou publikaci o odboji za 2. světové války. Takové dílo ale ústav sám nemůže nikdy vytvořit, k tomu potřebuje další historiky. Do těchto vztahů bohužel zasahují osobní antipatie a to je škoda.
Jak pokračuje stěhování ústavu, o kterém se mluví a které plánoval ředitel Žáček?
Plán pana Žáčka vycházel ze směny všech našich budov za jedinou v Modřanech. Tato jednání ale zkrachovala. Nyní běží debata s úřadem vlády, o stěhování máme zájem. Chci ale postupovat zákonnou cestou výběrového řízení, kdy musí jednat vládní dislokační komise.
Postup pana Žáčka tedy podle vás nebyl v souladu se zákonem?
To nemohu říci. V té době jsem nebyl ředitelem a ta jednání každopádně skončila. V současné době máme největší problém s budovou v Kobylisích, kde sídlí civilní rozvědka. Tajná služba nám dala limit na vystěhování do konce října, maximálně do konce roku. Výběrové řízení ale bude trvat jeden rok, takže jsme v neřešitelné situaci.
Ministerstvo vnitra nám sice nabízí další budovu ve Svojšicích, tam by ale vznikl problém s převodem lidí na jiné pracoviště. Zároveň jednáme o stěhování z budovy v Kanicích za Brnem, kde je uložena část archivu. Město Brno nám nabídlo za symbolickou cenu budovu v ulici Na Kolišti v centru Brna.
