Kam jste vyrazil na svoji první humanitární misi?
To bylo na Srí Lanku začátkem roku 2005, jen pár týdnů po tsunami. Už předtím jsem tam dvakrát byl, Srí Lanka tehdy působila jako vystřižená z Knihy džunglí, typická tropická země s velmi srdečnými lidmi. Takže když přišla zpráva, že vlny smetly celé pobřeží, představil jsem si tu hustou souvislou zástavbu a okamžitě jsem věděl, jak obrovské to muselo být. Neváhali jsme ani chvilku, zmobilizovali jsme lidi, finance a materiál a vyrazili pomáhat. Nakonec jsme tam zůstali déle, než jsme původně plánovali. Přes deset let.
Řekli jsme třeba ženě: „Vaše dítě má těžkou podvýživu a musíme to hned řešit.“ A matka byla překvapená, jak je to možné, když má dítě stejnou stravu jako ona.




















