Proč jste se rozhodla zasvětit svůj život Bohu?
Byla to touha v mém srdci, kterou jsem vnímala. Nějakým způsobem mě to přitahovalo. Vždycky jsem někde viděla sestru a říkala jsem si: „Ty jo, já bych taky mohla být sestrou.“ Odmala mě to táhlo.
Ale ke křesťanství vás přivedla také rodina, ne?
Naši jsou věřící, praktikující katolíci. K víře mě navedli oni, ale o zasvěceném životě jsem uvažovala úplně nezávisle na nich.
Od kolika let jste začala pobývat v klášteře?
V sedmnácti letech jsem absolvovala přípravné společenství se sestrami františkánkami, jde o řád, ke kterému se stále hlásím. Nejdřív musí člověk navázat kontakt se sestrami v klášteře, které se stanou jeho řeholní rodinou. Když je pozná a líbí se mu to, napíše žádost o přijetí do kandidatury. Po roce se mohu do kláštera nastěhovat bez nějakých závazků. V té době jsem měla pořád svobodu, chodila jsem normálně oblečená a navenek ještě nebylo poznat, že bych k sestrám patřila, ale už tam s nimi bydlím.
Dovedu si představit, že kdyby nějaká lesbická sestra řeholní komunitu nabourávala, byl by to velký problém pro celkové soužití.
