Na počátku zamotaného příběhu trojice lidí z Českolipska byla nečekaná nevěra. Pak následovala spousta emocí, křiku, urážek, vzájemných útoků a napadání. Ačkoli soud určil, kdo je viník a kdo oběť, celý případ je mnohem složitější.
Začalo to v lednu 2013. Městská strážnice Radka Panošková se právě přistěhovala z Prahy do České Lípy, aby byla blíže své nemocné matce, která žije v nedaleké Stráži pod Ralskem. V kanceláři městské policie se seznámila s Lucií Dřízhalovou, jež se zrovna vrátila z mateřské dovolené. Obě ženy se sblížily, potíž byla v tom, že Dřízhalová byla vdaná. „Její manželství zkrachovalo,“ vzpomíná Panošková.
„Její manžel chlastal, přicházel domů namol, bil ji i její dospělé děti, které měla z prvního manželství. Lucka ho měla plné zuby. Daly jsme se do kupy, no. Já umím vařit, péct, stluču skříň, vyhovovalo nám to po všech stránkách,“ říká Panošková a pohlédne na kalendář: „Před pár dny, 28. ledna, jsme měly pětileté výročí.“
Manžel Jindřich Dřízhal začal mít podezření, když se jeho manželka v únoru vrátila z městského plesu ve čtvrt na sedm ráno a nedokázala vysvětlit, kde byla tak dlouho a s kým. „Udeřil jsem na ni a ona přiznala, že je s ní,“ vzpomíná dnes třiašedesátiletý Dřízhal. Jeho bývalá manželka je o šestnáct let mladší.
Panošková tvrdí, že muž svou manželku i jejího syna často bil. A předkládá lékařské zprávy přiložené k trestním oznámením. Jenže na nich stojí jen neurčitá tvrzení, že údajně napadeného syna nebo ženu něco bolí, podle lékařů však byli oba bez zjevných zranění.
Nicméně policisté Dřízhala na deset dní vykázali z domu a zakázali mu se k manželce přibližovat. „Jenže to nešlo, autobusová zastávka je hned před domem a kolem domu vede jediná silnice. Ať jsem jel kamkoli, musel jsem jet kolem. Ale to nikoho nezajímalo,“ říká Dřízhal. Desetidenní zákaz se prodloužil na měsíc.
V té době žil u své bývalé ženy a v jeho bytě v Dobranově u České Lípy žila s jeho manželkou Panošková. Dřízhal tvrdí, že Panošková mu denně posílala esemesky, v nichž mu vyhrožovala: „Už ti zvoní umíráček, prase!“ nebo „… zabiju tě! Holejma rukama.“ V jiných se mu posmívala: „Jak se ti usíná, když víš, že si to tvoje bejvalka užívá s mladou svalnatou sportovkyní?“
Panošková připouští, že zprávy skutečně odcházely z jejího mobilu, trvá však na tom, že je nepsala. „Posílali je jeho pochopové, kteří mi kradli mobil v kanceláři městské policie,“ tvrdí.
Spory neustaly ani poté, kdy se Panošková s manželkou Dřízhala odstěhovaly do paneláku v České Lípě. Stalkerka muže málem připravila o práci popeláře, když si na něj stěžovala, že ji každý den blokuje výjezd od paneláku. „Šéf mi říkal, že mi už chtěl dát výpověď,“ vypráví Dřízhal. Vždy se zjistilo podle GPS, že v té době byl jinde nebo vůbec neměl službu.
Následovaly soudní spory o byt, o dnes sedmiletou dcerku, kterou nyní mají ve střídavé péči. A hlavně došlo k soudnímu líčení, při němž byla Panošková obžalovaná ze stalkingu.
Soud ji uznal vinnou a dal jí dvacetiměsíční trest odložený na zkušební dobu dvou a půl roku. Zároveň přiznal Dřízhalovi odškodnění sto tisíc korun za psychické útrapy způsobené esemeskami a pronásledováním. „Rok jsem byl na psychiatrii, denně jsem spal jen dvě hodiny, jedl jednu housku za den,“ líčí Dřízhal.
Vyřiďte si to sami
Jeho manželka se tehdy prý držela stranou. „Říkala, ať ji s tím neotravuju, že si to máme vyřídit sami,“ dodává.
Odškodnění dodnes nedostal a poslal na Panoškovou exekutory. „Nemám peníze, přišla jsem o práci i dobrou pověst,“ řekla Panošková. Po nuceném odchodu od městské policie kvůli pravomocnému verdiktu krátce pracovala v samoobsluze, nyní je v invalidním důchodu.
Panošková připouští, že šlo o stalking. „Ale z jeho strany,“ tvrdí. „Sledoval mě autem, jezdil kolem, vysmíval se nám, plival na nás, házel kameny. Na parkovišti mi propichoval gumy, od kamarádů z městské policie věděl, kde nejsou kamery, aby ho zachytily. Prořezával mi brzdové hadičky, poškrábal auto, vyhrožoval, že mě zabije,“ tvrdí žena. Žádné nahrávky, záznamy, esemesky ani jiné důkazy nemá. Jen argument: „Já přece nemám důvod se mu mstít, vždyť to, co jsem chtěla, tedy Lucku, jsem měla. Ale on nepřenesl přes srdce, že od něj mladá žena odešla, a ještě s jinou ženou,“ říká. Její nařčení Dřízhal pochopitelně odmítá.
Odsouzením za stalking to neskončilo. Panošková se od roku 2013 snažila přesvědčit policii, že se Dřízhal snaží najmout lidi, kteří jí mají ublížit. Nakonec došlo k soudu, v němž Dřízhalovi hrozilo až deset let ve vězení. Všechno však dopadlo jinak.
Panošková k soudu přivedla svědka, který měl její verzi potvrdit. Jenže ten vše popřel. Prý ze strachu, míní Panošková. Svědkova slova na kusu papíru, která měla hovořit v její prospěch, se ukázala být podvrhem. Soud ji před pár dny odsoudil za křivé obvinění, a protože už byla v podmínce, dostala čtyři měsíce „natvrdo“.
I to dává Panošková za vinu Dřízhalovi. „On nám dělá ze života peklo. Nedá nám pokoj,“ říká a jakoby vzkazuje Dřízhalovi: „Nech nás žít. Ta holka už se k tobě nevrátí!“ Podobně mluví i Dřízhal: „Ona mi snad nedá pokoj. Ta by měla být zavřená v kleci na psychiatrii.
