Má stát nějakou dlouhodobou vizi nebo představu, jak české školství posunout? Nebo se to s každým ministrem chaoticky mění?
Existuje oficiální koncepce s názvem Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. Místo jejího naplňování ale politici jen hasí požáry. Příliš mnoho energie se vyčerpává na řešení akutních problémů, o kterých se vědělo už dávno. Příkladem může být nedostatečný počet míst na středních školách v Praze. Před deseti lety politici nevěděli, kdy dospějí silné populační ročníky? Máme nedostatek kvalifikovaných učitelů. Před deseti lety stačilo navýšit kapacity pedagogických fakult. Ne, „vyřešilo“ se to tím, že ředitel školy může uznat vzdělání člověku, který učitelství nevystudoval. Snižuje to kvalitu výuky.
Jsou učitelé zaplaceni tak, aby se svým povoláním důstojně uživili? Politici slibovali platy ve výší 130 % průměrné mzdy. Splnili to?
Ten slib padl už za ministryně Petry Buzkové, brzy tedy oslavíme jeho 25. výročí. Od té doby zazní vždy před volbami, ale splněn nikdy nebyl. České školství je dlouhodobě podfinancováno. Asi nejblíž jsme 130 % průměrné mzdy byli za minulé vlády Andreje Babiše v roce 2021, kdy učitelé brali průměrně 126 %. Další roky ale platy začaly klesat, za vlády Petra Fialy až na 108 %, což je propad na úroveň roku 2018. Počítají se do toho i vysoké platy ředitelů škol, řadový učitel se na tu částku nedostane ani před důchodem. Teď je opět naděje na zvýšení. Jsem zvědav, zda současná vláda své sliby splní.
Ze školského zákona vypadla autonomie učitelů ve volbě vyučovacích metod a hodnocení. Učitelé tedy v tichosti přišli o právo, jak budou učit a hodnotit žáky.
