Jak by měla společnost k tragédii přistupovat a mluvit o ní v souvislosti s pozůstalými?
V první fázi je třeba uznat, že se jedná o mimořádnou tragédii a umožnit projevy emocí, které k tomu patří. Také je hrozně důležité zaměřit se na budoucnost – že byť je to obrovská tragédie pro všechny, je třeba ji překonat. Dávat lidem naději a víru v to, že nás tato děsivá událost nezlomí a je v pořádku si říct o pomoc, když tato situace na člověka dolehne a on zjišťuje, že kvůli tomu nemůže spát, cítí velkou úzkost nebo má obavu jít do veřejných prostor. Určitě bychom neměli váhat s vyhledáním odborné pomoci. Tuto strašlivou událost můžeme překonat a je důležité k tomu čerpat veškerou dostupnou podporu. A také si pomoc dávat navzájem, protože je strašně důležité opřít se o vztahy, které máme, abychom tuto událost překonali.
Máte nějaké rady, jak by se měl člověk starat v této situaci o své duševní zdraví?
Jsou to všeobecné rady, které vždy souvisí s extrémní stresovou zátěží. Zaměřit se na seberegulaci a záměrně se věnovat takovým aktivitám, které přinášejí úlevu. Ať už je to pohyb, sport, dechová cvičení, jóga, každý máme nějakou cestu, jak se zbavujeme nepříjemných pocitů.
Rada zní, dělat takové aktivity vědomě a častěji, spojit se s blízkými, spojit se s přáteli, mít možnost se vypovídat z pocitů, které cítí, dát jim průchod, nedržet v sobě emoce, mít možnost se vyplakat i třeba projevit vztek a bezmoc nějak fyzicky. Samozřejmě přiměřeně tak, aby se negativní pocity, které kolem té události máme, dostaly bezpečným způsobem ven. Věnovat se spánku i dobrému jídlu, zkrátka nerezignovat na sebepéči a snažit se cíleně do života vnášet momenty, kdy děláme něco, co nás těší a kde můžeme být s těmi, které máme rádi.
Kam se mohou lidé v případě psychologické pomoci obrátit?
Na webu Univerzity Karlovy jsou telefonická čísla pro krizovou podporu nebo také web opatruj.se, který je zřízený národním ústavem duševního zdraví. Tam jsou v současné době směřovány veškeré informace, které se týkají právě psychosociální pomoci. Web opatruj.se bych doporučila jako jeden z prvních. Budou tam cíleně koordinovány všechny informace a kontakty na podpůrné služby. Lidé tam najdou na jednom místě vše potřebné.
Hodně síly rodinám, vzkazují lidé. Na místo tragédie dorazila i zahraniční média |
Jak by měl člověk najít rovnováhu mezi tím, být v obraze o aktuálním dění, ale zároveň se nepřesytit informacemi?
Přístup k informacím nám dává pocit kontroly nad nastalou situací, proto je sledujeme. Díky tomu se totiž můžeme s tou situací alespoň nějakým způsobem vyrovnávat. Přemíra informací, zejména když už žádné nové o vývoji události nepřicházejí, a odhalují se jen další a další emočně náročné zprávy typu prezentace obětí a detailů události, tak to už je něco, co může zraňovat. Buď bychom si informace měli dávkovat, anebo si udělat nějaký řízený detox, abychom zvládli zpracovat emoce, které s tím jsou spojené.
V první fázi informace potřebujeme, abychom se mohli s tou situací vyrovnávat, ale jenom v nezbytně nutné míře a potom si informace dávkovat. Velmi doporučuji nějakou pohybovou aktivitu, protože pohyb snižuje stres. Jít na procházku, jít si zaběhat, jít se psem, nechat telefon v kapse a vnímat prostředí kolem sebe a odpočinout si emocionálně od nálože informací.
Projevení piety či podpora sbírek
Jak mohou lidé vyjádřit solidaritu s pozůstalými?
Pomoc nebo reakce na událost je věc, která nám pomáhá se s nastalou situací vyrovnat. Projevit pietu a solidaritu je úlevné, ozdravné a přináší to uzavření. Určitě je možnost přispět na sbírku nebo na služby, které zajišťují krizovou intervenci či podporu pro přímé oběti incidentu, raněné a blízké obětí. Lidé mohou přispět například na sbírku, kterou vyhlásila Univerzita Karlova nebo na konkrétní služby, které provozují neziskové organizace a jejichž financování je závislé na darech. I to je cesta a projevení piety.
Střelba v Praze |
Vyjma doporučení pro jednotlivce, máte nějaká i pro školy, které nebyly tragédií přímo zasaženy?
Je velice důležité podpořit děti, ale i dospělé ve školách, aby se jim podařilo co nejrychleji událost překonat. Je důležité pečovat o vztahy, zvýšeně projevovat zájem o děti zdravým povzbuzením, pochvalou, promluvou, verbálně i neverbálně. Důležité je také tematizovat to, jak si ulevit od nepříjemných pocitů, jak snižovat stres, který prožíváme. S dětmi například nacvičit nějaké regulační techniky, které mohou snadno využívat.
Bavit se s nimi o tom, co jim pomáhá, když se cítí špatně, co pomáhá mně jako učiteli a sdílet si dobré typy, které pomáhají snižovat stres. Existuje totiž velké riziko, že se s tím děti budou vyrovnávat nějakými nezdravými způsoby typu sebepoškozování a podobně. Takže je hrozně důležité jim ukázat zdravé cesty k regulaci a pak je důležité zajistit předvídatelnost školního prostředí.
Potřebujeme ujištění, takže připomenout si, co bude po Novém roce. Rozvrh, jaké aktivity nás čekají, jaké postupy budeme využívat, jaká očekávání máme vůči žákům, ale i v rámci sborovny, zkrátka co nejvíce předvídatelnost. Je to obecná zkušenost, třeba i ze Spojených států.
Násilí v civilizované společnosti nemá místo, zní z univerzit. Zřídily pietní místa |
Jak postupují kolegové v případě masových střeleb v USA?
Takové tragédie se tam bohužel řeší daleko častěji a mají vypracovanou metodiku, jak pracovat na ostatních školách, aby se například překonal strach z toho do ní přijít. V Česku byla nyní zásadně otřesena důvěra v to, že škola je bezpečné místo a my potřebujeme u dětí, ale i u dospělých vyvolat, že škola bezpečná je.
Také je strašně důležité dětem ale i dospělým ve škole sdělit, kde mohou v rámci ní najít pomoc – školní poradenské pracoviště. Odkázat na konkrétní lidi, kteří ve škole mohou pomoci a na organizace nebo linky, které mohou děti nebo dospělí kontaktovat mimo školní prostředí.
Spolupracujete tedy s kolegy ze zahraničí?
Máme kolegy, se kterými právě nyní řešíme problematiku překonávání traumatu. Mají zkušenosti, jak na takovéto situace reagovat.
Nedostatečná péče o duševní zdraví
Liší se podle vás masové střelby v zahraničí od té, které se udála ve čtvrtek Praze?
Ty samotné události mají velmi podobný scénář, kdy jde o člověka, který je zklamaný, traumatizovaný a bohužel nevyhledá pomoc a svojí životní situací řeší krajním řešením. Scénář i profil pachatele je velmi podobný. Často je to člověk, který byl týrán, šikanován, zneužíván nebo znevažován a má pocit, že je nenáviděn. Sám pak začne nenávidět a jeho jediný cíl je způsobit co nejvíce bolesti. Nepotvrzené informace říkají, že měl nějaké duševní obtíže. Je velice časté, že tito lidé nemají dobré duševní zdraví a jestli něco v Česku potřebujeme posílit, tak je to systémová péče o dětské duševní zdraví.
Můžete to rozvést?
Národní ústav duševního zdraví prezentoval na podzim data o kondici duševního zdraví dětí a ta je velice špatná, 40 procent dětí deklarovalo symptomy středně těžké a těžké deprese, 30 procent středně těžké a těžké úzkosti. Je to fenomén, který zasahuje významnou část dětské populace a podpůrných služeb. Těch odborných máme velice málo. Máme 180 dětských psychiatrů, ani ne stovku dětských klinických psychologů, takže musíme opravdu velmi posílit podporu duševního zdraví zejména ve školách.
Také ale i v různých typech služeb, jako jsou centra duševního zdraví a další, které se musí rozšířit a pomoc se musí stát dostupnou, protože neřešené problémy s duševním zdravím mohou vést až takovýmto tragédiím.
Myslíte si, že se to po této události změní?
Moc bych si přála, abychom se z této tragické zkušenosti poučili a aby péče o dětské duševní zdraví byla dostatečná. Abychom ji urychlili a aby se podpůrné služby začaly rozšiřovat. Je to ve všech strategiích, ale bohužel se nenaplňují tak rychle, jak bychom potřebovali s ohledem na kondici duševního zdraví dětí a mladých lidí.
