„Syn nedával ve škole pozor, hádal se s učiteli, jednou dokonce odešel sám od sebe z hodiny. Škola nám doporučila návštěvu psychiatra,“ popsala matka z Olomoucka. Jenže na termín čekala s devítiletým synem přes čtyři měsíce. Psychiatr mu poté diagnostikoval ADHD neboli hyperaktivitu s poruchou pozornosti. „Po nasazení léků se mu zlepšily známky, rozhodně to pomohlo. Ale čekat čtyři měsíce je hodně,“ dodala.
Sehnat dětského psychiatra není v Česku snadné. „V České republice je méně než sto pedopsychiatrických ambulancí a čekací doby jsou skutečně dlouhé,“ uvedla mluvčí ministerstva zdravotnictví Jitka Nováčková. Podle ní by jich měl být asi dvojnásobek.
Nejlepší je situace v Praze. Ani tam ale není síť dostatečná. V hlavním městě se čeká většinou do dvou měsíců, horší to je v regionech. Tam může rodič čekat třeba i půl roku.
Měsíce čekání přitom nejsou v Evropě a Severní Americe žádnou raritou. Podle předsedy sekce dětské a dorostové psychiatrie České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) Ivo Paclta má problém s nedostatkem pedopsychiatrů většina zemí. Přesto Paclt přiznává, že především na úrovni primární specializované ambulantní péče jsou čekací lhůty dlouhé.
Kromě samotného nedostatku pedopsychiatrů také chybí adiktologové pro nezletilé závislé. „Takových pacientů je skutečně hodně, mají problémy nejen s alkoholem, ale i s jinými návykovými látkami, jsou tak vážně ohroženi pro období dospělosti,“ řekl Paclt.
Soudní psychiatr: Zkušení znalci odcházejí, nový zákon to ještě zhorší |
Pedopsychiatry zatěžuje i fakt, že rodiče často řeší problém až pozdě, kdy léčba zabere více času. Dlouho totiž zvažují, jestli se na psychiatra skutečně obrátit. „V takovém případě doporučuji, aby rodiče co nejdříve objednali pedopsychiatrické vyšetření. Pokud se později rozhodnou jinak, není problém vyšetření odvolat,“ radí psychiatr Paclt. Pedopsychiatrie je navíc složitá třeba kvůli nutnosti pracovat s celou rodinou. Každý pacient je tak velmi časově náročný.
Učte mediky jako v Kanadě, radí psychiatr
Cestou ke zlepšení je podle odborníků přilákat k oboru mladé lékaře. Vymyslet jak, chce i reforma péče o psychické zdraví, kterou chystá pracovní skupina na ministerstvu zdravotnictví. „Navrhuje opatření ke zvýšení atraktivity oboru a vstupu nových lékařů do vzdělávání,“ vysvětlila Nováčková.
Jenže o studium psychiatrie a psychiatrie pro děti a dorost má zájem jen málo mediků. „Každý rok nám přibude asi šest až sedm pedopsychiatrů. To není relativně špatné číslo, ale ideálně bychom jich potřebovali tak patnáct,“ potvrzuje i Paclt, který vyučuje na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Malý zájem je podle něj o psychiatrické obory celkově. Důvody jsou přitom různé, pomoct by mohlo zavést podobný model výuky, jako funguje třeba v Kanadě. Studenti medicíny tam získávají větší povědomí o jednotlivých oborech již v začátcích studia, mohou se tak lépe rozhodnout, kterému odvětví se chtějí věnovat.
Klíčový je pro vzdělávání budoucích psychiatrů pro děti a dorost i fakt, že pedopsychiatrie byla před několika lety zařazena mezi základní lékařské obory. Nyní jde o samostatný obor, a ne pouze nástavbový, atestaci proto může psychiatr získat již za 4,5 roku studia. Dříve na to potřeboval let osm.
Znají život s duševní chorobou. Proto peer konzultanti pomáhají ostatním |
Než se však výsledky změn ve vzdělávání projeví, bude to trvat. Problém by tak mohlo již nyní zmírnit vytvoření multidisciplinárních týmů, takzvaných Center duševního zdraví (CDZ). Ty by měli tvořit dětští psychiatři, psychologové, rodinní poradci, speciální pedagogové, sociální pracovníci, rodinní terapeuti a peer konzultanti – lidé, kteří si problémy s duševním zdravím sami prošli.
„Model sice neřeší systémově péči o dětské pacienty, ale pilotuje model práce, kde je čas pedopsychiatrů a psychologů využíván pouze na vysoce odborné úkony a méně specializovanou práci zabezpečuje zbytek týmu,“ dodala Nováčková.
V roce 2018 se podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky léčilo na psychiatrii 39 129 dětí ve věku do čtrnácti let a dalších 29 093 mladistvých od patnácti do devatenácti let. O deset let dříve jich přitom bylo výrazně méně, 22 249 dětí do čtrnácti let a 23 327 mladistvých do devatenácti let. Nejčastěji se jedná o různé neurotické poruchy, jako jsou deprese, fobie, panické poruchy, ADHD či poruchy příjmu potravy. Naopak třeba počty léčených dětí s poruchami osobnosti zůstávají víceméně stabilní.
