S odstupem vychladl huráslavjanismus , přispěly k tomu i pozdější zkušenosti s blízkými Slovany i jinými sousedy.

Dnes není pochyby o amatérismu politiků, kteří se chtěli odtrhnout od Rakouské říše. Neboť i Rakousko se stalo republikou, označovat za důvod Habsburgy bylo tedy už zbytečné. Spojení s Horními Uhry a s maďarskou procincií Munkács (česky Mukačevo) bylo také sešito trochu horkou jehlou. ČSR si tím pořídila obrovskou ekonomickou i vojenskou zátěž. Na Slovensku se bojovalo s Maďary, v Zakarpatské Rusi s chudobou.

Ale doba byla neklidná, všude to hořelo a proto se jednalo bez velkých úvah.

Nejrozvinutější průmyslová oblast rakouské říše byla v příhraničí s Německem. Tím se Československo stalo velmi rychle průmyslově vyvinutým státem, zatím, co v Rakousku vznikly problémy- produkce potravin v hornatém Rakousku by nestačila, takže rozhodnutí země Burgenland zůstat u Rakouska tu situaci zachránilo.

Malé Rakousko ani malé Československo však německému socialismu nemohly odporovat. Rozdělení tak přispělo k druhé světové válce.

Na Františka Josefa si hrál nejenom Masaryk, zkoušelo to po něm dost jiných politiků. Třeba Václav Klaus, jenom na tom koni jsme ho nezažili.

Pěkný článek. Jsem rád, že se to začíná říkat takto pěkně otevřeně. V dnešní době by celé toto uskupení kolem Masaryka mělo dost problém se zákonem. Separatismus to byl, dnes i premier Katalánska musel čelit mezinárodnímu zatykači, protože si to prostě Španělská monarchie nenechá rozdělit. Bohužel v poválečné době, proti německé náladě a hlavně díky zdravotnímu stavu císaře se to rozdělení podařilo. Což vyústilo v II. SV.

Pořád lepší než to před i po ní. :-)

Jistě, jenže jde o to, že mýtus skončené nebyla naše ekonomická vyspělost (alespoň co se Čech a Moravy tyče) a poměrně silná demokracie ve srovnání s ostatními státy tehdejší doby. Což s koncem první republiky opět již nikdy více neplatilo.

Jo a hlavně on byl Masaryk pěkné výlupek. Jenže to se jaksi dneska moc neříká. Na každé vesnici je Masarykova ulice, je to opravdový kult osobnosti. A po pravdě, takový obdiv si opravdu asi nezasluhoval

To je právě ten pozůstatek feudalismu. Místo císaře jsme měli prezidenta, ale v podstatě na doživotí, prezidenti se v ČSR vozili z ouřadu na dělové lafetě holínkami dopředu.

No obecně to bylo hlavně období velkých sociálních rozdílů Obě moje babičky (jedna se narodila 1913 a druhá 1915) vyprávěly, jak s žilo opravdu velmi velmi těžko. Jak lidi museli dřít a v jakých podmínkách žili, to by dneska nevydržel nikdo. Jako dnes se to moc neříká, ale v roce 1948 opravdu hodně lidí vítalo komunisty a vkládalo do nich veliké naděje, že přijde změna. Oběma babičkám se od roku 1948 žilo lépe, sice taky tvrdě pracovaly, ale aspoň to vypadalo, že to má nějaký smysl. Hodně věcí se na vesnicích zlepšilo. To, že ten režim byl špatný, to jaksi víme, ale ono ani pes tím to nebyl žádné med.

Mýtus o tom, že první republika byla ostrůvkem demokracie uprostřed polototalitní Evropy je potřeba vůči Němcům, který tím pádem bylo prý poskytováno dostatek menšinových práv. Ve vládě seděli až dva jejich ministři a vůbec si zde tzv. minority žily spokojeně.

Jenže výrok „Němci měli dostatek práv a zacházelo se s nimi slušně" nemůže být pronesen jinak, než z pozice ovládajícího k ovládanému, nadřízeného k podřízenému, toho, kdo stojíc výše, blahosklonně hodnotí, co je dobré pro toho, kdo stojí níže.

Mne jako dítě fascinovala historka, kterou vyprávěl můj táta (za hlubokého socialismu počátkem 60.let), že Čech šel v Paříži do kavárny, zaplatil korunami československými, a číšník se s úklonou přišel zeptat, zda smí vrátit franky.

To prave bude ten mytus

Je občas probleskne mezi historiky tyto názory, ale nikdo není ochoten přijít s revizí.

Nikdy nic nebylo dokonalé, nikdy nic není dokonalé a nikdy nic nebude dokonalé, teď jen bohudík, či bohužel.