Zákonu, který účastníkům odboje také dorovnává důchody a pamatuje i na pozůstalé po mrtvých, chybí už jen podpis prezidenta Václava Klause. Platit by pak mohl začít symbolicky 17. listopadu.
Ministerstvo obrany se už chystá přijmout nové lidi, kteří by žádosti prověřovali. Neoficiálně se mluví až o třiceti tabulkových místech. Poslanec Marek Benda odhaduje počet žijících účastníků odboje včetně vdov a vdovců na tři až pět tisíc. Kolik lidí ale zkusí štěstí a žádost podá, lze jen těžko usuzovat.
Účast v odboji proti komunismu budou potvrzovat úředníci, kteří nyní vydávají osvědčení válečného veterána nebo potvrzení o účasti v povstání v květnu 1945. Podklady jim dodá Ústav pro studium totalitních režimů a další státní instituce.
Klíčové seznamy chybí
Po bouřlivých diskusích zákon stanovil také okruh lidí, kteří na peníze nemají nárok. Patří mezi ně příslušníci komunistických bezpečnostních složek, agenti StB, členové prověrkových komisí, absolventi stranických škol nebo členové KSČ, Lidových milicí a Svazu československo-sovětského přátelství. Problémem ale je, že třeba členství v KSČ, milicích nebo SČSP nelze hodnověrně ověřit.
Zasedání ÚV KSČ 17. listopadu 1948
Klíčové dokumenty spravuje Státní ústřední archiv, který vlastní přes devět milionů kartotéčních štítků se jmény někdejších vlastníků členské legitimace KSČ. V průběhu let je strana shromažďovala většinou na základě hlášení krajských organizací o nových "přírůstcích". Archiv tak na požádání může konkrétní jméno v této kartotéce ověřit.
Tato evidence ale není stoprocentní. Lístky totiž archiv převzal od KSČM až v roce 1994. Strana tak mohla vyjmout jména svých aktuálních členů. Stejně jako další parlamentní uskupení totiž není povinna hlásit jejich jména.
Tajní milicionáři
Na mnohem větší problémy historici narážejí při hledání jmen členů Lidových milicí. Jejich seznamy neexistují vůbec. Jména evidovaly jednotlivé podniky, kde milicionáři působili, a pak zřejmě pověstný 13. odbor ÚV KSČ mající na starosti bezpečnostní politiku. Tyto archiválie ale zmizely.
Milicionáři pochodují po Karlově mostě na přehlídku na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1948.
Podobná situace je u členů SČSP, kdy centrální evidence zřejmě vůbec neexistuje a úředníci se podle všeho budou muset v obou případech spokojit s čestným prohlášením, stejně jako je tomu u lustračních osvědčení. Pokud si budou chtít některé informace ověřit, mohou pátrat například v rozsudcích komunistických soudů, různých personálních svazcích a dalších dokumentech.
"Ano, některé seznamy jsou nedohledatelné. Opravdu nezávidím lidem, kteří budou tyto případy řešit," řekl iDNES.cz ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV Oldřich Tůma.
Komunisté, kteří bojovali s komunisty
Zákon ale zná i výjimky a dává šanci i příslušníkům zapovězených kategorií, pokud jejich účast v odboji byla záslužnější než podíl na budování socialismu.
Samotné členství například v KSČ totiž nemusí v některých případech o ničem vypovídat. "Řada lidí, kteří bojovali proti režimu, zase v jiném období byla členy KSČ. Například kniha o agentech chodcích obsahuje 50 až 60 jmen popravených odbojářů a dobrá třetina z nich by přísným kritériím jinak nevyhověla. Byli příslušníci SNB, pohraničníci nebo členové KSČ," tvrdí Tůma.
"Případ lze posoudit individuálně, osvědčení vydat a odškodnění poskytnout (to může být případ disidentů, kteří byli před rokem 1968 v KSČ)," uvedl také tiskový odbor ministerstva obrany.
Přesné pokyny pro podávání žádostí o vydávání osvědčení podle zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu budou zveřejněny na internetových stránkách ministerstva v září.
