Demonstranta Ondřeje Thora není na první pohled přes transparenty, nákupní vozík a stůl téměř vidět. Na parkovišti před sídlem vlády sedí v rybářské židli, na sobě má helmu a sluneční brýle.
Jakmile se k němu přiblížíme, ochotně zdraví a jde se seznámit. Na sobě má plátěné kalhoty, triko a ponožky. Kdybychom nebyli v centru Prahy, působil by jako chatař, který si užívá slunečný den na své verandě.
Chci mír, demisi a volnočasové centrum
Před Úřadem vlády sedí již devátý den, jeho cíl je demise vlády, mír a stavba volnočasového centra v Ústí nad Labem, odkud pochází. „Chtěl bych tam vybudovat sportovní volnočasové centrum, kde by lidé mohli smysluplně trávit volný čas. Aby se mi to povedlo, potřebuji 200 milionů,“ vysvětluje první důvod svého protestu.
„Postupem času jsem zjistil, že s touto vládní garniturou to není reálné. Proto jsem se sem postavil a budu čekat do demise. Rozhodl jsem se zlikvidovat tuto vládu a poté pokračovat s volnočasovým centrem,“ tvrdí. Nesouhlasí s úsporným balíčkem, smlouvou o obranné spolupráci s USA ani přístupu vlády k válce na Ukrajině.
Jeho dalším cílem je, aby se lidé na východní polokouli zamysleli každou středu od 12 do 13 hodin nad myšlenkou vzájemného neútočení. „Když se dokážeme domluvit alespoň na jedné hodině, můžeme otevřít diskuzi, že si jako lidé ve 21. století zasloužíme neumírat,“ tvrdí.
Že by před Strakovou akademií seděl až do dalších parlamentních voleb v roce 2025, si nepřipouští. „Myslím si, že stav je tak žalostný a alarmující, že demise měla přijít už včera. Pokud tady budu mít vydržet dva roky, zkusím to. Buďto tady chcípnu, nebo se to povede,“ dodává.
Vláda nás sdírá z kůže. Chceme svobodu slova, tvrdí demonstranti z Václaváku |
Aktivista pracoval deset let jako instruktor kolečkových bruslí, provozoval kavárnu, obchod na kolečkové brusle, pracoval ve speciální škole. Kolečkové brusle jsou důvodem, proč má na hlavě neustále helmu. Chce dětem ukázat, že je její nošení důležité.
Jako zdravotník nebo organizátor navštívil řadu demonstrací. Začínal s Jakubem Olbertem na protestech proti covidu, pokračoval s Ladislavem Vrabelem a Jindřichem Rajchlem.
„Líbí se mi postavení Rajchla, mám rád způsob, kterým jedná a stojím za ním,“ tvrdí. Vrabela si váží za to, že dostal na demonstrace velký počet lidí. „Suvenýry“ z demonstrací v podobě visaček nebo reflexních vest má hrdě zavěšené na nákupním vozíku.
WC řeším za rohem nebo v restauraci
Místo, kde pobývá, nahlásil jako petiční místo. „Je to za vznik volnočasového centra, které bych chtěl v centru Ústí postavit,“ říká a z vozíku vytahuje plastové modely budov. „Dvakrát mě tady kontrolovala policie, řekli mi, že se nesmím posouvat blíž k vládě, to dodržuju,“ poznamenává.
Aktivista pobývá pár desítek metrů od úřadu, který je pod dohledem ochranné služby. „Úkolem ochranné služby je hlídat střežené objekty. Tím pádem mají přehled o všech lidech, které se v jejich blízkosti nachází, a u kterých by eventuálně hrozilo, že by mohli narušit veřejný pořádek,“ uvedl k věci mluvčí policie Ondřej Moravčík.
Pobyt na parkovišti před Úřadem vlády Thorovi usnadňují podporovatelé, kteří ho navštěvují. „Chodí sem, přinášejí transparenty, jídlo a pití, potravin tady mám až moc, včera večer mi sem někdo donesl žebra,“ říká a ukazuje tašku plnou jídla.
Noci tráví stejně jako dny, posazený v rybářské židli. „Je to pohodlné, je mi tady dobře,“ vypráví. Z vozíku vzápětí vyndavá roli velké potravinářské folie, do které se balí při dešti. Ukazuje také rozkládací židličku pro návštěvníky, oblečení a spacák. Na stolku vedle petic nechybí pažitka v plastovém květináči.
„Toaletu řeším v malém za rohem, ve velkém v nedaleké restauraci, kde je i Wi-Fi.“ Do restaurace však odchází pouze v případě, že ho někdo vystřídá a jeho mobilní „kancelář“ ohlídá.
Podejte demisi, vyzval vládu Rajchl. Lidé demonstrovali před jejím sídlem |
Hygienu neřeší, ve sprše zatím nebyl a špinavé oblečení si balí do malého balíčku. „Tato vláda z nás chce mít dezoláty, fanatiky a lůzu, tak když chtějí vidět, jak takový dezolát smrdí, ať se přijdou podívat,“ poznamenává.
Politik za ním však zatím žádný nebyl, navštěvují ho podporovatelé a zvídaví kolemjdoucí.
V prvních dnech se setkal i s kritiky, kteří na něj křičeli, ať jde pracovat. „Pokud je tady finanční situace, jaká je, není řešení mít tři práce, ve kterých budu nešťastný. Radši tady budu sedět a poukazovat na možnost změny, než abych v továrně vyráběl písty do aut. Dělal jsem to dva roky a opravdu mi to nedávalo smysl, potřebuju dělat něco, co má přesah,“ uzavírá.
