Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tvPočátek roku 1939 byl ve znamení zvýšeného nátlaku ze strany Německa a Maďarska. Již tak napjatá situace se začátkem března ještě vyhrotila. V Bratislavě vyhlásil 14. března slovenský parlament samostatnost, maďarská vojska překročila hranice Podkarpatské Rusi a Maďarsko zaslalo vládě ultimátum požadující okamžité odstoupení tohoto území.
Na hranicích Čech a Moravy bylo soustředěno na 200 tisíc německých vojáků a zpravodajské služby již s předstihem varovaly před hrozící okupací.
Jednání v Berlíně
V této situaci se prezident Hácha pokusil jednat s říšským vůdcem Adolfem Hitlerem a zachránit část samostatnosti pro české země. Do Berlína odjel spolu s ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským. Hácha opouštěl Prahu s představou, že bude s Hitlerem mluvit především o situaci na Slovensku. Slovenský emancipační proces totiž říšský vůdce využil jako důkaz toho, že československý stát se rozpadá a chaosu ve střední Evropě je třeba zabránit vojenským obsazením Čech a Moravy.
Do Berlína Hácha dorazil okolo desáté hodiny večerní, hlavní jednání začalo až po půlnoci 15. března. Po úvodním prohlášení Háchy, který se snažil nastolit téma Slovenska, si slovo vzal Hitler a Háchovi stručně oznámil, že ráno v šest hodin překročí německé vojsko české hranice a případný odpor bude „brutálně všemi prostředky potlačen“. Pokud však Hácha pomůže uklidnit situaci, udělil by Hitler Čechům „jistou dávku národní svobody“. Hácha sice namítal, že nemá prostředky, jak v tak krátké době ovlivnit odpor obyvatelstva, ale dostal k dispozici telefon, aby alespoň informoval vládu a zajistil kapitulaci armády.
Kvíz: Co víte o začátku okupace a odboje v Protektorátu Čechy a Morava? |
Poté mu bylo předloženo memorandum, kterým chtěl Hitler dokázat, že vstup vojsk není agresí, ale výsledkem dohody. Hácha s podpisem váhal, přestože byl pod silným tlakem a dokonce dostal i srdeční záchvat. Nakonec však ustoupil a podepsal dokument, v němž „v zájmu uklidnění vkládá s plnou důvěrou osudy českého národa a české země do rukou vůdce Německé říše.“
Okupace začala podle plánu v šest hodin a během dne vojska nacistického Německa obsadila české země. Zároveň byla vyhlášena samostatná a nezávislá Podkarpatská Rus.
Když se Hácha večer před osmou vrátil z Berlína, již jej na peróně „vítal“ německý generál Eccard von Gablenz a další důstojníci wehrmachtu. Teprve během schůze vlády na Pražském hradě se prezident dozvěděl, že v Praze je už i Adolf Hitler.
Podívejte se i na naše další živé přenosy
Sledovat na iDNES.tv„Nebude to tak zlé,“ myslel Hácha
Podle některých svědectví si Hácha příliš nechtěl připustit vážnost situace, ministru Jiřímu Havelkovi údajně řekl: „Nic si z toho, pane kolego, nedělejte, není to tak zlé. Budeme mít vlastní stát, ovšem bez armády a bez zahraničního ministra.“ Chvalkovský později přiznal, že ani při podpisu okupačního memoranda s Háchou neočekávali vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a předpokládali jen dočasnou okupaci.
Protektorát však byl Hitlerem vyhlášen již 16. března. Jeho formální hlavou zůstal státní prezident Emil Hácha, on i vláda Rudolfa Berana však byli pouze loutkami v rukou úřadujícího říšského protektora. Tím se stal bývalý německý ministr zahraničí Konstantin von Neurath. Na území protektorátu, který existoval až do konce druhé světové války v květnu 1945, žilo přes sedm milionů obyvatel.
Okupaci se bránil jediný pluk
Okupace českých zemí byla pro hitlerovská vojska již snadnou záležitostí. Do střetu s německými okupanty se nepustil nikdo, tedy až na jeden pluk. Vojáci 3. praporu 8. slezského pluku v Místku se s okupací nesmířili a zapsali se do dějin jako jediní českoslovenští vojáci, kteří se postupujícím nacistickým vojákům postavili se zbraní v ruce.
Začíná konec Československa. Unikátní snímky z německých fotoaparátů |
První německé jednotky dorazily do Místku 14. března kolem 18. hodiny. Obsadily budovu okresního úřadu a policejní stanici. Další jednotky městem projely a dojely k někdejší Czajankově textilní továrně, kde byla kasárna 3. praporu 8. slezského pěšího pluku.
Němci poté údajně vyzvali posádku, aby se vzdala, ale strážný na německé vojáky vystřelil a zalarmoval ostatní. Kapitán Karel Pavlík, zastupující velitel, dal poté pokyn k obraně. Přestože mnohonásobné přesile čelili převážně nováčci, ozbrojený odpor v Místku zůstal navždy zapsán jako ojedinělý v tehdejší okleštěné Československé republice. Vojáci se bránili střelbou z pušek a lehkých kulometů, v kasárnách však bylo málo střeliva. Němci se snažili odpor zlomit nasazením obrněných transportérů i děl. Vojáci se vzdali až po hodině bojů.
Wehrmacht přišel v bitvě o několik vojáků, o jejichž počtu se vedou spekulace. Čeští vojáci vyvázli pouze s několika zraněnými. Kapitán Karel Pavlík byl odvlečen do koncentračního tábora Mauthausen, kde v lednu 1943 zahynul. Kasárna, ve kterých jednotka bojovala, v současnosti již nestojí, na místě ale od roku 1988 stojí památník.
Protektorát přinesl jízdu vpravo
V období první republiky jezdila auta po československých silnicích na levé straně vozovky. Na jízdu vpravo, tedy na straně, kterou už v té době používala velká část Evropy, si lidé museli zvyknout až po příchodu německé armády a vzniku protektorátu. Výnos vrchního velitele německé armády von Brauchitsche začal platit už 17. března 1939. Jen Praha tehdy dostala devítidenní odklad.
MOBILIZACE! Místo do postele šli muži do kasáren. Kvůli zradě zbytečně |
Za změnu směru jízdy ale nemohou jenom Němci (jak se někdy traduje), tato dopravní novinka se totiž připravovala už v meziválečném Československu. V listopadu 1938 (tedy už po odstoupení pohraničí) vydal stálý výbor Národního shromáždění opatření číslo 275/1938, kterým s platností od 1. května 1939 zavedl jízdu vpravo.
Příchod německých vojáků a konec druhé československé republiky v březnu 1939 tak celou věc „jen“ o šest týdnů urychlil. Někde se po pravé straně začalo jezdit už první den okupace (třeba v Ostravě), zbytek území se k dopravní změně připojil 17. března. Jen hlavní město protektorátu získalo výjimku, zdejší rozsáhlou tramvajovou síť totiž nebylo možné přebudovat ze dne na den.
