„Oholíme to do hladka, ne? Já vám to vezmu hezky břitvou,“ míní mladý holič Daniel. „Ale klidně. I když doma používám žiletku,“ opáčí muž jménem Václav. Mezi pražskými bezdomovci je nepřehlédnutelnou figurou. Jeho domov tvoří už devět let pokojík pod Hlávkovým mostem. Vybavil ho nábytkem a má tam i květinovou zahrádku, psa a kočku. A jak zdůrazňuje, žije tak z vlastní vůle.
Stejně svobodně se teď rozhodl spolupracovat s organizací Pragulic a vyškolit se na průvodce Prahou. V holičství Barber Shop ve Vinohradské ulici ho proměnili v uhlazeného elegána, stejně jako dva jeho budoucí kolegy.
Zručný holič chlapíka nejprve nasucho ostříhá a teprve pak myje hlavu. Poté mu na pár minut napaří obličej horkou žínkou a namydlí. „A co to děláte teď?“ poprvé se podiví Václav. To když mu mladík tyčinkou, na jejímž konci je vata namočená v lihu, začne opalovat ušní chloupky.
Bývalý horník ze Stochova je samorost a ve svých pětašedesáti má už leccos za sebou. Ve čtrnácti letech počal dceru, která teď žije v Kanadě. „Ještě za bývalého režimu jsem za ní emigroval, mám tam i vnoučata. Ale po revoluci jsem se vrátil. Holka mi dala na cestu nějaké peníze, tak jsem tady začal trochu podnikat. Jenže to nevyšlo,“ vypráví rozšafně.
Klidně na sebe „práskne“ i 32 měsíců ve vězení za pokus o znásilnění družky, což se prý nakonec nepotvrdilo, takže došlo k obnově procesu. „Na žádost o odškodnění jsem se vykašlal. Nemám žádný důchod a ani ho nechci. Peníze nejsou všechno. Sbírám papír a železo, chodím na brigády a vyžiju,“ přibližuje Václav svůj žebříček hodnot.
Jak tvrdí, jeho jediným hříchem je cigareta, nepije, nefetuje a ženským se už obloukem vyhýbá.
Houslista z Národního divadla
Na sousedním křesle souběžně vylepšují dalšího aspiranta na průvodce. „Kam až chcete nechat ty vousy?“ táže se holič Jakub. Osmačtyřicetiletý Vojta to moudře nechá na profesionálovi. Pražan od narození, houslista, který kdysi hrával i v Národním divadle. Po čtyřměsíčním pobytu v nemocnici je ještě slabý, ale nové pracovní příležitosti se chopil s chutí.
Projekt bezdomoveckých průvodců funguje v Praze čtyři roky a jeho hlavním cílem je měnit pohled veřejnosti na lidi bez přístřeší. „Mnozí jsme v zajetí představy, že bezdomovec je zanedbaný člověk polehávající na lavičce s krabicovým vínem. Tak to ale není. Těmto lidem také pomáháme s prací, bydlením nebo dluhy,“ říká spoluzakladatelka Pragulicu Tereza Jurečková (více o projektu čtěte zde).
Její lidé kandidáty na dvoudenním školení vybaví patřičnými informacemi a společně vytvoří originální prohlídkovou trasu. Ta obvykle vede centrem města, ale zahrnuje i lokality spjaté se životem konkrétního průvodce. Trasu si nejprve procvičí. Průvodci si za dvouhodinovou prohlídku přijdou na 353 korun hrubého. Tuto částku někdy vylepší ještě spropitné od zákazníka. Klientelu svérázných průvodců tvoří z jedné třetiny cizinci, typickou zákaznicí je prý mladá žena do 35 let.
Hvězdný průvodce Karim
Nestor mezi průvodci Karim přebývá v Domě světla pro HIV pozitivní. Na internetu má na své služby i hodně příznivých ohlasů. „O klienty nemám nouzi, provádím tak třikrát týdně a taky někdy jezdím přednášet po školách,“ referuje zkušený Karim (více o Karimovi čtěte zde).
Karim, hvězda z Václaváku. Málokdo toho ví o téhle zóně víc. Možná historici architektury, ale ti zase nemají ty tuny zábavných historek.
Karim je na ulici od čtrnácti. Dnes svým světem provádí turisty, školy, pracovní kolektivy.
Nováček Vojta je bez střechy nad hlavou pět let. Momentálně bydlí v Naději a žije z hubeného sociálního příspěvku v hmotné nouzi. „Učil jsem taky na housle na základní umělecké škole, ale pak jsem jel hrát na půl roku do Řecka a místo ztratil. Kšeftů ubývalo, nakonec jsem přišel i o nájemní byt. Od té doby spím po ubytovnách, přestal jsem jíst. Jednak moc nebylo co a jednak mě válcoval alkohol. Tělíčko to nevydrželo, takže jsem skončil ve špitálu,“ objasňuje svůj sešup Vojta.
Děti ani ženu nemá, jeho snem je nyní najít levný pokojík k pronajmutí a uchytit se jako průvodce. „Možná bych mohl svým klientům i zahrát,“ těší se houslista.
13. dubna 2013 |
