Pane premiére, vydržíme tady spolu u rozhovoru tu původně dohodnutou hodinku?
Nepochybně.
Víte, v pondělí jste na tiskové konferenci říkal, že novináři jsou žumpa a že někteří jsou zkorumpovaní, což si já nemyslím.
Mediální scéna je žumpa. Jsou ale novináři, kteří profesionálně zvládají svoji práci, a jsou jiní, kteří to nezvládají. Je to stejné jako v každé jiné profesi.
Třeba u politiků?
Samozřejmě. Je to stejné. A já jsem nikdy netvrdil, že je to jinak.
Nechápu v této souvislosti jednu věc. Jiří Paroubek několik hodin po loňských volbách ve svém známém emotivním projevu obvinil některé novináře, že jsou v žoldu ODS. No a teď vy tvrdíte, že píší podle toho, jak si usmyslí předseda sociální demokracie. Nevidíte v tom rozpor? Není to naopak důkaz, že novináři pracují dobře?
Nevím. Ale nemám rád nejrůznější kampaně. Jiří Paroubek ukázal prstem na Ivana Langera, že to byl on, kdo vynesl na veřejnost onu takzvanou Kubiceho zprávu. Na základě toho bylo odposloucháváno několik desítek telefonních čísel lidí, kteří s tím neměli nic společného. Na základě toho měly špičky sociální demokracie de facto možnost kontrolovat svého největšího soupeře -ODS. A o tom média buď mlčí, nebo to popisují velmi ploše.
Ale tím jste mě příliš nepřesvědčil, že někdo píše podle toho, jak Jiří Paroubek píská.
Podobných příkladů mohu uvést 350. Já mám rád investigativní novinařinu, pokud jsou uváděna pravdivá fakta a pokud nejde, jak se ale u nás dost často stává, o píárové zprávy nějakých agentur, a pokud nejde o mediální kampaně. Co je na autě mé přítelkyně špatně? Kde je problém?
Dejte mi prosím nějaký zcela konkrétní příklad. Zatím jste mě vůbec nepřesvědčil.
Přece teď rozebíraný případ auta koupeného Lucií Talmanovou je evidentně píárová kampaň.
Koho kampaň?
To já netuším.
A kdo to tedy tuší?
Jestliže za něčím nic není, tak neexistence ničeho se dokazuje jen velmi složitě.
Ale politici podobným způsobem hodně často a hodně rádi hovoří o novinářích. Pak se většinou ukáže, že pravda je jiná.
Kdybyste měl za sebou tu štvavou kampaň loňského roku, tak hovoříte jinak.
Teď netuším zase já, proč za obyčejnými dotazy o nějakém autě vidíte hned kampaň?
Protože já mám těch kampaní proti mé osobě za sebou několik. Jsou neuvěřitelné a často jsou to i provokace. Nemám strach o sebe. Ať se novináři do mě pouští za to, co dělám špatně. Ale ať neohrožují lidi kolem mne, což se děje. Důsledek činnosti médií velmi ovlivňuje život kolem mě a já tvrdím, že to je nekorektní.
Ve čtvrtek jste ve Sněmovně hovořil o autě vaší partnerky Lucie Talmanové. Dobře, ale proč jste podobně nereagoval už předtím a nevysvětlil to? Mnoho otázek by se pak asi vůbec neobjevilo.
Nikdo se mě na to neptal.
Skutečně?
Vždyť se mě osobně nikdo předtím na žádné podrobnosti neptal. Až tento týden.
Čtu o tom už nejméně dva týdny. Myslím, že se vás ptal kdekdo.
To je lež! Nikdo se mě na to neptal a nikdy jsem ani netušil, že podobná situace může vzniknout u tak standardní věci.
Některé otázky na vás jsou přece v tomto případě dávno známé. Vy jste je neviděl a nečetl?
Proč bych je měl vidět a znát? Nečtu noviny. Poprvé se mě na to ptali před 14 dny na tiskové konferenci, kdy jsem na otázku, zda je pravda, že Lucie Talmanová je vlastníkem vozu Volvo, odpověděl: "Ano, a to je snad dobře, že máme auto. "Druhá otázka byla: Je pravda, že jezdí s brněnskou značkou? Na to jsem odpověděl, že to pravda není. To byly jediné otázky, které jsem v té věci tehdy dostal. A proč by to mělo někoho zajímat? Nic v tom není.
Zajímá, protože jste premiér. My jsme vám z redakce otázky také poslali, možná k vám jen nedorazily.
Jenže osobně se mě předtím nikdo nezeptal. Proč mám proboha vysvětlovat něco, kde nic není? Znamená to snad, že když si koupím nový oblek, tak to mám hlásit Mladé frontě DNES? To je přece úplný nesmysl!
Jste předseda vlády, významný politik země, a proto se novináři ptají i na věci ohledně vašeho majetku. To není nesmysl.
Koupili jsme si ojeté auto. Auto, které jsem měl občas předtím půjčené. Protože jsem nechtěl vždy jezdit s ochrankou. Nevím, co je na tom špatně! Kde je problém?
No vidíte, teď jste odpověděl hned na dvě z položených otázek. A nerozčilujte se.
Proč bych to vysvětloval, když se nikdo neptal! Ty otázky navíc přišly až tehdy, kdy se Jiří Paroubek dostal do problémů, protože se ukázalo, že mu nesedí příjmy a výdaje. Museli být asi novináři naštvaní, že u Topolánka něco podobného nenašli. Nemám žádný nesoulad mezi příjmy a výdaji! A já jsem to auto nekoupil!
Nerozčilujte se...
... to auto je taková ptákovina. Je to absurdní.
Opakuji, že kdybyste to vysvětlil dříve, tak se možná nic neděje.
A komu, když se mě osobně nikdo předtím neptal? Když už se ptali, tak to byly otázky, na které neznám odpověď. Proč bych odpovídal na podobné věci? Proč? Navíc se mě někteří novináři ptali drzým způsobem. Nemám pak jediný důvod odpovídat. Na sprosté otázky zásadně neodpovídám.
Opakuji, abyste se nerozčiloval. Já se ptám v klidu a slušně.
Dobře, ale to je normální kampaň, která se proti mně vede. Nemá to reálný základ. Ohrožuje to moji přítelkyni a mého malého syna a lidi kolem mě. Například někdo nafotil cizí auto a dal to někam do novin. A tvrdilo se pak, že je to naše auto. Tím byl někdo cizí velmi ohrožen. To je podle vás profesionální a korektní práce?
To netvrdím.
Tak o co vám jde?
O to, abyste mi v klidu odpověděl na otázky kolem vozu, který jste si s Lucií Talmanovou koupil.
A kde je ta hranice? Je to oblek? Boty? Auto? Co mám ještě hlásit ze svého soukromí? Auto bylo za 400 tisíc.
Vidíte, další otázku jste zodpověděl.
Co je na tom ale tak zvláštního, že jezdíme v ojetém autě?
Zvláštní to skutečně není. Jenže mnoho lidí si myslí, že vám ho dal váš přítel Marek Dalík a že by za to mohl chtít nějaké protislužby.
Fakt si myslíte, že když se naše společné příjmy s Lucií Talmanovou pohybují kolem dvou set tisíc měsíčně čistého, máme nějaký problém koupit si takové auto?
Nemáte, proto by bylo dobré věc vysvětlit a už se můžeme věnovat něčemu úplně jinému.
Vždyť na to existují všechny smlouvy. Co je na tom divného? Aby byly ty smlouvy, tak jsme to koupili právě přes bazar. Už i my jsme tak paranoidní, že jsme to prohnali přes oficiální smlouvy, oficiální garance, aby si někdo nemohl nic k tomu vymyslet. Žádné peníze z ručky do ručky. Přesto se ale odehrává to, co se odehrává. Proto v tomto případě neustoupím a nebudu to nikomu říkat a vysvětlovat! Není k tomu žádný důvod. O nic zvláštního nešlo.
S tím autobazarem jste odpověděl na další z dlouho pokládaných otázek. Teď se vás, opět v klidu, ptám na další věc: Bylo předtím to volvo Marka Dalíka?
No nebylo Marka Dalíka.
A proč jste to dávno neřekl?
Vždyť je to jedno, co říkám, i tak si to někdo napíše, jak chce. Řekne se, že bylo jeho přítelkyně, a to je, jako kdyby bylo jeho. Co s tím mám dělat? Jak to mám pak znovu a znovu vysvětlovat? A kdyby bylo stokrát Marka Dalíka, tak po tom nic nikomu není.
Pokud máte doklady, že jste ho normálně koupil, tak by to bylo jedno. Vzniká jen otázka, zda to nebylo za nějakou protislužbu.
Naprosto nic nevzniká! Vzpomínám si na někdejší kampaň vašich novin v souvislosti s případem Kořistka, kdy Dalíka dokonce zavřeli. On ale nic neudělal. Vy máte v redakci nějaké důkazy? Kde jsou? Odpovíte na tyto otázky?
Popisovali jsme tehdy okolnosti toho případu, nepsali jsme, že je někdo vinný. A opakuji, že je skutečně lepší a normální otázky kolem volva jednoduše vysvětlit.
Ne! Ne! Ne! Já jsem řekl úplně všechno, co bylo potřeba. Způsobem, který jsem sám uznal za vhodný. Pravidla přece v tomto neurčují novináři. Pokud si to myslí, tak se mnou to fungovat nebude.
Tak se teď podrobněji podívejme na to, jak fungujete ve vládě. Tento týden ministryně školství Dana Kuchtová oznámila, že v dalších dnech podá demisi. Je to skutečně pouze kvůli tomu, že peníze na jeden z fondů Evropské unie, který spadá pod její ministerstvo, přijdou pozdě? Není za tím ještě něco jiného?
Dana Kuchtová ještě vládu neopustila. Až dostanu tu rezignaci do ruky, tak to bude pravda.
Kuchtové si vážím za to, že se rozhodla odstoupit
Počkejte. Vy si myslíte, že nakonec neodstoupí?
Ne. Vy hovoříte o něčem, k čemu jenom dojde. Ale odpovím na tu předchozí otázku. Vylučuji, že by to byl jediný důvod. Zásadní věc ovšem je, že pokud by Dana Kuchtová zvládla personální a věcné problémy na ministerstvu, tak bych ji nenutil k odstoupení. To, že nakonec rezignovala sama, je odrazem určité diskuse i ve Straně zelených.
Položím tu otázku jinak. Chtěl jste ji odvolat jen kvůli evropským fondům?
To by nebyl jediný důvod.
Jaké jsou ty další?
Nebudu z toho dělat žádnou aféru. V lednu, když přišla na ministerstvo, si určitě stanovila priority, ale zřejmě si je nestanovila správně. Zabezpečení programů na čerpání peněz z EU nebylo zvládnuté. Nebyla také schopna moderovat velice komplikovanou diskusi mezi výzkumnou a průmyslovou obcí ani vést dialog s rektory škol.
Rektoři si například myslí, že ty peníze přijdou automaticky na univerzity. Jenže tak to není. Evropská komise chce, aby průmysl řekl, jaké budeme mít projekty a kam půjdou. Aby to prostě nebyly jenom projekty pro projekty, aby se daly očekávat konkrétní použitelné výsledky. Nepodařilo se jí podobné diskuse zvládnout.
Prý byste ji nenutil k odstoupení, kdyby řešila už před časem některé personální věci na ministerstvu. Je to tak?
I to byla jedna z věcí, které se měly řešit.
Ale její demise vyvolává určité pnutí u zelených. Nemůže to nakonec ohrozit celou vládu?
Nebudu komentovat vnitřní situaci u našeho koaličního partnera. Dana Kuchtová se zachovala velmi korektně jak k samotné vládě, tak ke koalici jako takové.
Proč si to myslíte?
Ona nemá zájem destabilizovat vládu. Je reprezentantem poměrně velmi silné skupiny Strany zelených, má u nich vlivné postavení a je si vědoma té odpovědnosti. Proto ten problém řešila tak razantně sama a nenechala dál proudit spekulace. Pokládám její odchod a její reakci za jednu z mála dobrých zpráv o politické kultuře v této zemi v posledních letech. Takto odchází člověk, který má nadále zájem na podpoře určitých programových věcí. Vážím si jí za to a myslím to naprosto upřímně.
Takže rozpadu koalice se kvůli tomu neobáváte?
Daleko větším ohrožením koalice než Dana Kuchtová je skupina v ODS kolem Vlastimila Tlustého. To je zcela evidentní.
Vy máte jako předseda vlády kukaččí hnízdo přímo ve své straně?
Mám. Samozřejmě.
Už tušíte, jakým směrem se výběr kandidáta na nového ministra či ministryni školství bude ubírat?
Já ho vybírat nebudu, i když jmenování je nakonec na mně. Určitě mi ale zelení nebudou vnucovat někoho, na koho by nechtěli znát můj jasný názor.
V Hospodářských novinách jste ve čtvrtek řekl, že si na tom místě představujete manažera, pokud možno s ekonomickým vzděláním.
To je můj osobní pohled, který nemusí u zelených hrát žádný velký význam. Já je nebudu omezovat. Když přijdou s člověkem, o kterém budeme přesvědčeni, že je schopný teď v určitém zrychleném režimu krizového řízení zvládnout problémy, tak mi je celkem jedno, jestli to bude třeba učitel, či zdravotník.
Když jsem k vám tady ve Sněmovně přicházel, odcházela od vás Kateřina Jacques. O ní se také spekulovalo jako o možné ministryni školství. Nedojednávali jste to tady?
Ne. To byla náhoda, že jste se minuli. Ona nemá ambici být tou ministryní. Chce dál vést poslanecký klub zelených a vede ho dobře. Nemám pocit, že to bude Kateřina Jacques, a navíc ani nemám pocit, že by po tom toužila.
Problémy s penězi z Unie má několik ministerstev
Ptal jsem se některých ministrů vlády za ODS a ti mi říkali, že hodně podobné problémy s penězi z evropských fondů jako na školství existují například i na ministerstvu pro místní rozvoj. Proč tedy netlačíte na ministra Jiřího Čunka, aby se také poroučel?
To si zkusme rozebrat.
Tak rozebírejte.
Existuje v tomto případě 24 operačních programů a 17 smluv je v naší národní gesci. Počet těch programů je největší problém a ani Dana Kuchtová ho nezavinila.
Kdo to zavinil?
Bývalé vlády. Programy se koncipovaly podle resortů. To byla největší tragédie, kterou sociální demokraté mohli udělat. Už s tím nikdo nehne. Z tohoto faktu pramení skoro všechny problémy. Máme špatně nastavené vstupní podmínky, těžko se to koordinuje a kritika Evropské komise je pak samozřejmě pravdivá. Není už však možné v současnosti změnit počet jednotlivých programů a jejich náplň.
Neodpověděl jste mi na to, zda přijdou pozdě i peníze kvůli problémům na ministerstvu, které vede Jiří Čunek.
U některých programů skutečně ještě existují problémy, ale ty jsou spíše na straně regionů než vlády. My jsme se po zralé úvaze přitom rozhodli upřednostnit při přijímání peněz právě regionální operační programy. V některých věcech je ale poněkud nepružná také Evropská komise.
Částečně na ministerstvu životního prostředí s vodohospodářskými projekty. Intenzivně se to řeší a doufám, že k žádnému fatálnímu zpoždění tam nedojde.
A tlačíte tedy taky tak razantně na šéfy svých koaličních partnerů, kteří jsou ministry, na Jiřího Čunka a Martina Bursíka, aby to řešili a zlepšili?
Jistěže ano. Nikde ale nebyl a není tak velký problém jako s programem Věda a výzkum pro inovaci na ministerstvu školství, kde je jasné, že letos už se peníze čerpat nebudou.
Někdy může být veřejnost z toho celého zmatena. Je to nastavené tak, že nakonec ty peníze z fondů Evropské unie přijdou? I když budou mít někdy zpoždění?
To, že bychom nedočerpali někde nějaké peníze, to nehrozí. Možná, že budou později. Nejsme v tomto nejhorší. Je možné čerpat je ještě dva až tři roky po roce 2013. Riziko, že bychom o ně přišli, ale neexistuje.
To říkáte jako premiér země? To zaručujete?
Jistě. Daleko větší problém mám s tím, zda bude umístění těch peněz správné. V tomto smyslu mě nějaká zpoždění v řádu několika měsíců neděsí. Dokonce se teď z toho alespoň pořádně poučíme. Musíme se ale připravit na jednu další důležitou věc, o které se dnes tolik nemluví. Po roce 2013 budeme do rozpočtu Evropské unie podle všeho více přispívat než dostávat. Budeme si muset zvykat na tuto postupnou odvykací kúru s menším množstvím peněz z Bruselu. Musíme na to myslet už dnes.
Ptal jsem se na evropské fondy i proto, že jsme nevyčerpali ani polovinu peněz v letech 2004 až 2006, tedy za vlád Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka.
Víte, ale úplně všechny peníze nevyčerpala žádná země. Česká republika ani při tomto špatném výsledku nebyla nejhorší. Myslím si však, že vyčerpat se dalo v těch letech tak maximálně kolem šedesáti procent. Nebyli jsme na to ještě dobře připraveni. Kritizuji předchozí vlády, a oprávněně, za mnoho věcí, ale tento problém nebyl pouze na straně naší administrativy.
I když jsme si sami vytvářeli nejrůznější bariéry nad to, co chtěla Evropská komise. Schopnost žadatelů o peníze a kvalita jejich projektů také často nebyla moc vysoká, a proto se toho tolik nepodařilo získat. Já přitom nejsem žádným přítelem těchto strukturálních evropských fondů. Pokládám to za drahé a těžkopádné řešení. Všichni si od toho také slibují víc, než to vůbec může přinést.
Jak by se to dalo změnit?
Kdybych měl takovou moc, jako že ji nemám, stačily by tři či čtyři operační programy. Kdyby to udělaly vlády před námi, byli bychom dnes v jiné pozici. Evropská komise například oprávněně kritizuje překrývání našich jednotlivých programů.
Paroubek nic nenabídl, se mnou nemluvil
Další věc, která se tento týden objevila, je nabídka šéfa ČSSD Jiřího Paroubka...
... nic nenabídl.
* Údajně nabídl tolerování vládě v době před a v čase předsednictví Evropské unie v roce 2008 za to, že by byl zvolen do čela Poslanecké sněmovny. Hovořil s někým z ODS o této variantě a co tím myslel?
Nerozumím tomu, nikdo mi nic nenabídl. Potkáváme se ve Sněmovně a potkali jsme se tento týden i na konferenci o prezidentské volbě v Senátu. O ničem takovém jsme vůbec nemluvili. Nevím, komu to nabídl, možná taková skupina někde existuje.
Jestli za to opět nemohou novináři.
A víte, že je to možné? Jediný, který se na to ptal, byl váš redaktor pan Kopecký. Připadá mi to jako hodně uměle vybuzená otázka. Žádný reálný základ to zatím nemá.
A kdyby reálná byla, zajímala by vás?
Ta nabídka není nezajímavá z toho hlediska, že určitá míra tolerance v době českého předsednictví Evropské unie by byla potřebná. Bylo by to v tomto období normální a přínosné. Administrativa i její reprezentanti totiž bývají v tom čase hodně vytíženi evropskou agendou a je pro zemi dobré, že opozice pak vládu toleruje.
Budeme v té době vést zasedání různých ministeriád, má být organizován summit EU-USA a dalo by se vyjmenovat mnoho dalších důležitých věcí.
Chtěl byste o tom s Jiřím Paroubkem jednat?
Pokud chce někdo jednat o tom, jaká bude role opozice v průběhu evropského předsednictví a co od toho očekáváme a jakou spolupráci nabízíme, tak je to relevantní. Ale spojovat to s nějakými posty, o tom nikdo s nikým nehovořil.
Politici dost často o něčem hovoří jako o nemožné věci a pak se to nakonec stane. Takže vyjednávání s Jiřím Paroubkem o tom, že by byl šéfem Sněmovny, nepřichází v úvahu?
Udivuje mě, že se na to ptáte právě vy.
Co vás na tom udivuje? Dělám svoji práci. Existuje nějaká informace, tak se ji snažím ověřit.
Vždyť se známe léta a vy víte, že nepřistupuji na podobné jednoduché černobílé kšefty.
Ani kdyby se to mělo týkat prezidentské volby a bylo by to v příštím roce za opětovné zvolení Václava Klause prezidentem?
Takhle prostá politika není. Pokud o tom někdy Jiří Paroubek mluvil, možná tedy ano, ale určitě ne se mnou. Dokonce ani ne s vedením ODS. Pokud se vedou nějaké kuloární diskuse o volbě prezidenta, zasloužilo by si to reprezentativnější obsazení, protože já jsem u toho rozhodně nikdy nebyl. A že by se vedly beze mne? Tomu nevěřím.
Zkusím tu otázku posunout trochu dál. Kdyby přišla nějaká nabídka spojená s volbou prezidenta, slyšel byste na ni?
Nikoli. Rádi zasedneme s opozicí ke kulatému stolu o zdravotnictví, o energetické politice, o důchodové reformě, o zahraničních otázkách, či dokonce o otázce amerického radaru. Opozice například v případě radaru spolupráci totálně bojkotuje.
Se slzou v oku musíme vzpomínat na takzvanou nulovou toleranci ODS v minulém volebním období, při které vláda prosadila padesát procent své legislativy. Žádný jednoduchý kšeft s posty nebude. Opozice může dobře plnit svoji roli, kterou jako opozice má. Nebo bude pouze destruovat práci Sněmovny, tak jak to vidíme dnes.
Nakonec budou lidé s reformami spokojeni
S opozicí se potýkáte a budete potýkat zejména při prosazování dalších reforem. Vy jste řekl, že byste chtěl přivést Česko do evropské špičky. Myslíte si, že vaše dvě dcery a dva synové už budou žít za nějaký čas v uvozovkách v úplně jiné zemi?
První roky po sametové revoluci byly transformační. Byl to přechod z bodu A, což byla centrálně řízená ekonomika, do bodu B, což byla tržní ekonomika. A také se jednalo o přechod od vlády jedné strany k pluralitní demokracii. Tyto procesy jsou ukončeny. Permanentní změny ovšem probíhají ve všech evropských zemích.
Takže to nikdy vlastně neskončí?
Ptáte-li se mě, kdy bude po reformách, říkám, že vždy bude po reformách, které nahradí další reformy.
Od parlamentních voleb uplyne za chvilku už rok a půl. Pořád si myslíte, že to, co chcete udělat do konce volebního období, tedy do roku 2010, se vám podaří?
Zatím všechno, co jsme řekli, že bude, prošlo. Je už ale něco jiného, v jaké podobě. Samozřejmě, že to není tak, jak by si to osobně představoval Mirek Topolánek. Jenže máme koaliční vládu a situace ve Sněmovně je také známá.
Jaké velké změny nás čekají v nejbližší době?
Chceme předložit první etapu důchodové reformy, a to už do konce roku. Předložíme návrhy zákonů, které mají odstranit další bariéry při podnikání. Připraven je nový živnostenský zákon a ten bude zásadním průlomem. V příštím roce bude pokračovat zdravotnická reforma.
Budeme rychle pokračovat ve výstavbě dopravní infrastruktury, kterou minulé vlády zanedbávaly, věnovat se musíme dál potírání korupce. Připravujeme zvýšení flexibility pracovního trhu za pomoci projektu zelených karet pro cizince. To je naprosto zásadní věc. Dnes je v některých regionech vysoká nezaměstnanost, ale přitom tam už ani neseženete dělníka či technického pracovníka.
Výrazně zpřísníme postihování černé práce a výplatu sociálních dávek pro ty neaktivní, kteří práci nehledají nebo se jí vyhýbají. Liberalizovat se musí i zákoník práce. Chceme digitalizovat státní správu, abychom lidem ulehčili jednání s úřady, především aby se odbourala byrokracie a vše bylo rychlejší. To dnes řeší ministerstvo vnitra, budoucí ministerstvo vnitřních věcí.
Moment, vy přejmenujete ministerstvo vnitra?
To je formální. Aby ten resort nebyl vnímán jen jako silový, ale jako úřad mající na starosti celou veřejnou správu a co s ní souvisí.
Vypadá to, že v zemi nezůstane kámen na kameni.
Prakticky ve všech záležitostech života našich občanů dojde v tomto volebním období k mnoha podstatným změnám. Ten důvod je jasný -chceme být v Evropě na špici, ne někde uprostřed.
Dokázali jste zatím ty reformní kroky dobře vysvětlit? Podle průzkumů to vypadá, že ne.
Občany ale mnohé kroky příliš nezajímají.
To si nemyslím.
Já si to myslím. Možná lidi více zachytili čtyři nebo pět vyzobaných rozinek, ale mnohé zásadní věci nezajímaly fakticky vůbec nikoho. Teprve teď si to ti, kteří to nejvíce kritizovali, pořádně čtou.
Nejde jenom o nezájem o reformy, ale i o to, že mnoho lidí vám nevěří, že se to nakonec skutečně projeví v jejich peněženkách. Proč?
Spousta lidí nechápe všechny souvislosti, a proto změny nepodporují.
To už se projevuje na volebních preferencích ODS. V průzkumech z posledních týdnů vás už přeskočila sociální demokracie.
Úplně těm průzkumům nevěřím. Voliči ODS podle mě pořád věří koaliční vládě. Ano, lidi zajímají jen konkrétní výsledky. No a na některé výsledky si ještě budeme muset počkat. Neprojevuje se všechno hned. Je to ale více úloha médií, my ty věci vysvětlujeme pořád dokola.
Už zase za něco mohou novináři. Co nám ještě přišijete?
Ale to tak je. Média zajímají spíše střety. A také, zda něco prosadíme, a ne to, co prosadíme. I vaše otázky k tomu směřují. Obsah reforem už zajímá jen někoho. Míjíme se. Ale je pravda, že nemá smysl to novinářům vyčítat. Na druhou stranu je pak zřejmé, že úspěchy vlády marketingově prodávat zatím příliš neumíme.
Naučíte se to?
Někteří ministři umějí prodat své úspěchy, někteří neumějí. Marketing ale na politice není klíčový. Klíčový je konečný výsledek. Občané navzdory tvrzení opozice a médií zmiňované peníze po čase v peněžence najdou. A pak budou i více podporovat reformy.
Kolik potřebuje jedna politická garnitura času na to, aby mohla změnit zemi?
Alespoň dvě funkční období. Kdybychom přišli do prostředí, ve kterém se podařilo minulé vládě udělat zásadní opatření, například v případě veřejných rozpočtů, tak jsme dnes mohli být dál. Takto jsme se zdrželi.
Za hranice svého soukromí nikoho pouštět nebudu
Pane premiére, máte při své práci dost času na svého malého syna Nicolase?
To nahráváte?
Všechno nahrávám, abychom to oba měli pro kontrolu. To je přece přirozené. Považujete tu otázku za nevhodnou?
Do toho vám nic není.
Přijde mi to naopak jako obyčejná lidská otázka hodící se na konec rozhovoru.
Je určitá hranice, kam vás mohu, ale nemusím pustit. Nechci překračovat v tomto případě hranice. Nešmíruji vás v soukromí. Ale je to naprosto normální otázka, když se někomu narodí miminko. V konverzaci se považuje i za slušnost zeptat se na dítě.
