Na trochu pomačkané stránce sešitu se vzkazy návštěvníků v rodném domě výsadkáře Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích přibyly před několika týdny dva zajímavé zápisy. „Děkuji ti za tvoji odvahu,“ píše Max. „Chtěl bych, abys neumřel,“ přidává se návštěvník podepsaný jako Tonda.
Max i Tonda jsou podle nejistého písma teprve předškoláky, nebo nanejvýš v nízkých ročnících základních škol. Jejich vzkazy bourají zažitou představu, že Češi ve velkém zapomněli na hrdiny, kteří pro vlast riskovali - a často přinesli - oběť nejvyšší. A že mladým to neříká už vůbec nic.
Fotogalerie |
Pravdou je, že „povinné“ příspěvky k výročím z médií ustoupily a oficiální pietní akce jsou méně pompézní a okázalé. Upadající mediální zájem o oficiální kladení věnců však neznamená, že Češi na své hrdiny zapomněli.
Lidé „z branže“, které oslovila redakce iDNES.cz, se vesměs shodují, že zájem o vzpomínkové akce roste a iniciativní lidé mají k poznávání válečných událostí, osobností a příběhů více možností než dříve. I díky internetu a sociálním sítím platí: kdo chce, cestu si najde.
Už zmíněný nedávno otevřený rodný dům výsadkáře Jana Kubiše (psali jsme o něm zde) loni navštívilo 1 200 lidí návštěvníků, přijíždějí i celé třídy ze základních škol. „A to zde nynější expozice od Vojenského historického ústavu je až od 24. října 2015. Letos se zdá, že loňskou návštěvnost překonáme,“ řekla iDNES.cz starostka Dolních Vilémovic Jitka Boučková.
Nejen záchrana Kubišova rodného domu skrze veřejnou sbírku a stovky hodin dřiny dobrovolníků ukazuje, že Čechů, kteří sami od sebe udržují odkaz hrdinů, není vůbec málo. Svoboda v tom, kdo si co a jak smí připomínat, se jeví jako účinnější recept, než státní monopol na výročí a památníky.
„Účast či pomoc je každého volba“
Josef „Joe“ Vochyán ze Czech Spitfire Clubu říká, že první krok - budování obecného povědomí o hrdinech - je nutné ve společnosti pěstovat, protože samo nepřijde. Rovnou ale dodává, že důležitý je i osobní zájem. „Příležitostí k připomínce hrdinů je řada, možností, kde najít informace je vcelku dost, stačí trochu snahy. Účast či pomoc je volbou každého z nás,“ říká.
Akce a kalendáře na dosah kliknutíNajít na internetu kalendáře událostí se vztahem k historii a odboji není obtížné.
|
Spolek, v němž působí, se zabývá válečnými letci v Británii. Připomíná je jak účastí na leteckých dnech, kam vozí maketu stíhačky Spitfire, přibližuje i jejich život - brzy vystoupí např. na Horáckém leteckém dnu v Jihlavě - ale také na osvětových besedách.
Vochyán přidává i další rozměr, kterému napomáhá růst počtu různých menších akcí a příležitostí v regionech. „Je skvělé mít povědomí hlavně o osobnostech z okolí. Jsou nejbližší, jejich žití se nás přímo dotýká a jejich vzor je hodně bezprostřední,“ říká v připomínce, že mnozí z hrdinů nebyli legendami odkudsi z dálky, ale lidmi z masa a kostí ze sousední vsi.
Potěšitelný zájem. Ale i inflace akcí
Také publicista a jeden z předních znalců protinacistického odboje Jaroslav Čvančara kvituje, že zájem lidí o minulost potěšitelně narůstá - ovšem říká, že samotných akcí je tolik, že v nich vnímá i prvek určité inflace.
„Z některých akcí mám pocit, že slouží spíš ke zviditelňování určitých lidí. Umisťovat pamětní desky a podobně je samozřejmě dobře, ale kdyby to tak nebylo spojené s hašteřením...“ posteskl si badatel, který se vzpomínkových akcí účastnil už za bývalého režimu.
Jako příklad zmínil každoroční zádušní mši ve svatovítské katedrále slouženou z podnětu skupiny historiků a badatelů za české oběti heydrichiády zavražděné v Mauthausenu. „Je to úžasná akce, ale vojáci z nějakého důvodu na pozvání už léta nereagují. Nechápu to,“ řekl iDNES.cz.
Na vlně zájmuPřipomínky odkazu vojáků a odbojářů v posledních letech hlásí růst účasti či návštěvnosti. Stálý růst zaznamenává od otevření rodný dům Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích, rekordně lidí letos šlo pochod na památku výsadku Clay. Růst počtu návštěvníků hlásí i Letecké muzeum v Deštné na Jindřichohradecku. Pokud jde o větší události, rekordní účast ke 25 tisícům lidí zaznamenala loni i známá akce Cihelna v Králíkách. Roste i zájem o Legiovlak, připomínku anabáze vojáků Sibiří za první světové války a krátce po ní. Letos ho navštívilo 91 tisíc lidí za 157 dní provozu - oproti loňsku to v průměru je nárůst o sto lidí každý den. |
Čvančara není s určitou zdrženlivostí osamocený. „Jistým nešvarem doby řekněme po roce 2000 je, že se vyrojilo množství aktivistů dělajících pietní akty a odhalujících desky, kteří o tematice neví skoro nic a spíš mi to připadá jako předvolební kampaň nebo pozdní hra na hrdiny. A souhlasím s tvrzením, že se letci měli pamětních desek dočkat zaživa, ne tak pozdě po Listopadu,“ říká Vladislav Burian z Leteckého muzea v Deštné na Jindřichohradecku.
Zároveň si však pochvaluje, že rozšiřování expozic v Deštné láká každoročně více zájemců, často studentů a mladých lidí. Podle něj jsou základem úspěchu čtivě podané informace, které obsahují zdravou, nezahlcující míru faktů - a to jak v médiích, tak na sociálních sítích.
Konzumní společnosti navzdory
Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské vypichuje, že dnes díky internetu a sociálním sítím lze mnohem snáze upozornit širokou veřejnost i na menší akce, které nemají téměř žádný rozpočet, a seznámit ji s činností různě zaměřených spolků. „Internet nám v naší práci pomáhá víc než dříve,“ říká jednoduše Charfreitag. Vnímá sice riziko možného přehlcení veřejnosti a poklesu zájmu, zatím tomu ale prý nic nenasvědčuje.
Češi podle něj jeví setrvalý zájem o témata jako mobilizace v roce 1938 nebo pohraniční opevnění, což souvisí s celou řadou aktivit na obnově opevnění a bojových rekonstrukcí. Růst zájmu o témata jako legie či zahraniční armáda za druhé světové války spojuje Charfreitag s tím, že se jim v poslední době na vysoké úrovni věnuje větší počet lidí.
„S ohledem na lákadla konzumního stylu života současné veřejnosti není ten mírně vzestupný zájem rozhodně špatný,“ oceňuje muž, který má v legionářské obci na starosti koordinaci aktivit kolem stého výročí vystoupení legionářských jednotek a jejich boje za samostatný stát.
„Co si odneseme? Ať to nejsou jen věnce a svíčky...“Jak připomíná Jaroslav Čvančara, záleží i na tom, co si lidé z připomínek odnesou. „Parašutisté, kteří se mohli zachovat zbaběle a kolaborovat, ukončili své životy posledními náboji, zanechali morální odkaz, nejvyšší metu, jak se v kritických situacích zachovat,“ zamýšlí se. „Je třeba, abychom nezapomínali na sebe, na to, co se děje ve společnosti, v Evropě, abychom se snažili být odvážnější a víc o věcech přemýšleli - to se obávám, že se neděje. Abychom byli připraveni na to, co se může dít, a nestali se z nás jen pokladači věnců a zapalovači svíčiček,“ říká Čvančara. |
Charfreitag připomíná, že české instituce se ohledně financí vložených na připomínání odkazu vojáků mají v zahraničí stále co učit, v posledních letech se ale situace podle něj mění k lepšímu. “Velice důležitá je i činnost klubů a iniciativ, které připomínají dílčí části naší svobodné historie. Klubům za tu dobrovolnou činnost můžeme jen děkovat,“ říká.
Jít po stopách výsadkářů či legionářů
Mnozí Češi se neomezují jen na pomyslné kladení věnců, nalézt se dají i akce, které prověří fyzičku nebo nabídnou hlubší prožitek.
U Bystřice pod Hostýnem se například na jaře konal 13. ročník vzpomínkového pochodu Clay-Eva, pojmenovaného podle jednoho z výsadků do protektorátu, a vysílačky, kterou parašutisté přivezli. Nočního pochodu terénem se účastnilo rekordních 222 lidí. „Z devadesáti procent byli z bližších částí Moravy, ostatní jsou z větší dálky, třeba i z Velkých Popovic,“ řekl iDNES.cz pořadatel Marek Bartošek.
Stovky jiných lidí se zase zúčastnily - a řada dalších se zúčastní - opakovaně konané historické výpravné hry Legie: Sibiřský příběh, pořádané spolkem pro rozvoj zážitkových vzdělávacích her Rolling (více o akci jsme psali zde).
