První nalezenou obětí orlických vrahů byl Jugoslávec Leorent Lipoveci. Nepochybný důkaz vedl k zatčení organizované skupiny, jejíž jádro tvořili Karel Kopáč, Ludvík Černý a Vladimír Kuna. Motivy jejich vražedného řádění byly čistě zištné. Nechali za sebou nejméně pět mrtvých, podle některých indicií jich ale mohlo být ještě víc.
Případ, který doznal zásadního obratu 14. července 1995 vytažením sudu s tělem jedné z obětí, řešili kriminalisté už víc než jeden a půl roku. „Kolegové ze severních Čech přišli s velice vágním poznatkem, že nějaký Černý dělá v Praze vraždy na objednávku,“ vzpomíná na počátky vyšetřování kriminalista Jan Štoček, který vedl pátrací tým.
Hlavou gangu byl Karel „Karlos“ Kopáč
Od této velmi nepřesné informace se policisté postupně propracovávali dál. Dostali se k výše zmíněné trojici. Kopáč, přezdívaný Karlos, v ní měl - alespoň z počátku - rozhodující slovo. Jako bývalý příslušník skupiny URNA a fyzicky zdatný muž ovládající karate si uměl zjednat respekt a pravděpodobně celý „podnikatelský záměr“ vymyslel.
Největší případy kriminalistikyPřipomínáme kauzy, od kterých letos uplynulo kulaté výročí HEPNAROVÁ: Mrzí mě, že zabitých nebylo víc SPARTAKIÁDNÍ VRAH: Ale jo, lituji, odpovídal policii |
Všichni se seznámili v jedné pražské posilovně a jejich první obětí se stal podnikatel Aleš Katovský, kterému Kopáč dělal bodyguarda. Podnikatel mu zřejmě bezmezně věřil. Trojice ho pod záminkou směny peněz vylákala mimo Prahu. Cestou zpět do Prahy ho chtěli zastřelit.
Vykonavatelem se stal Černý, ženatý muž a otec od rodiny, který ve vraždění našel pozoruhodné zalíbení. Katovského zastřelil znenadání ve chvíli, kdy muž řídil. Černého kousek překvapil i jeho kumpány, kteří se na okamžik ocitli v neovladatelném voze. „Já mám pocit, že Kopáče ta první vražda zaskočila. Zjistil, že Černý je schopen všeho. Taky mu začali říkal Pacient,“ popisuje vztahy v gangu bývalý šéf středočeské kriminálky Josef Doucha.
Už první oběť, zavražděná v dubnu 1991, skončila v Orlické přehradě, ovšem ještě ne v sudu. Tělo Katovského před vhozením do vody zabalili do drátěného pletiva. Vysokou finanční částku, kterou měl u sebe kvůli předpokládané směně za marky, si rozdělili.
Pachatelé neznali chemii, sud jim málem vybuchl
Nálezem ze 14. července 1995 nebyly však pozůstatky Katovského, ale až druhé oběti orlického gangu. Leorent Lipoveci udělal chybu, když projevil zájem o nákup zbraní. Podle autora webových stránek kriminalistika.eu a bývalého kriminalisty Miloslava Jedličky se Kopáč díky své minulosti u policie dostal při přezbrojování policejních složek k velkému množství zbraní a munice. Lipoveci si na schůzku přivezl vysokou finanční částku, obchod se však neuskutečnil.
Podle Douchy ho Černý zastřelil ranou do týla náhle, ve chvíli, kdy sestupoval po schodech do sklepa, kde si měl prohlédnout zbraně. Byl první obětí gangu, která skončila v sudu. Aby se tělo rychleji rozložilo, nasypali pachatelé do sudu hydroxid sodný. „V té době nevěděli, že louh s vodou bouřlivě reaguje, málem jim to vybuchlo. Další sudy už proto byly bez louhu,“ popsal komplikace Doucha.
Shánění sudů, manipulace s nimi a jejich zavařování byla práce pro třetího člena gangu, pro Kunu. Vraždy ani neplánoval, ani nevykonával, a pravděpodobně by za svou pomoc zbývajícím zločincům nedostal tak vysoký trest, kdyby se nezasloužil o třetí vraždu. Její obětí se stala jeho matka Anna Medková. „Kuna chtěl dědit a nechtěl čekat, až máma zemře přirozenou smrtí,“ objasnil velmi jednoduchý motiv Štoček. Na rozdíl od předchozích obětí nezemřela po střelné ráně, ale poté, co obdržela balíček s trhavinou.
Po autonehodě skončil na vozíku, to ho zničilo
Další z nepochybných obětí orlických vrahů, lépe řečeno Ludvíka Černého, byl sběratel Vlastimil Hodr. Černý si ho vyhlédl kvůli údajně velmi cenným pečetím, které vlastnil. Jeho tělo skončilo také pod Žďákovským mostem v sudu, ovšem tentokrát již bez louhu. Nohy mu pachatelé odřezali, aby se do sudu vešel snáz. „Jeho identifikace byla snadná, po úraze měl sešroubovanou nohu, a našly se i ty šrouby,“ vzpomněl Doucha.
Oběti orlického ganguAleš Katovský (5.4.1991) - podnikatel, kterého Černý zastřelil při cestě autem do Prahy Leorent Lipoveci (9.1.1992) - Jugoslávec, co se zajímal o Kopáčovy zbraně Anna Medková (7.2.1992) - matka Vladimíra Kuny, zemřela proto, že její syn chtěl urychleně dědit Vlastimil Hodr (den vraždy nejasný) - sběratel a starožitník, který měl údajně velmi cenné pečetě Jaroslav Meier (6.7.1993) - Kopáčův švagr, vrahům ho „dohodila“ jeho manželka |
Právě Hodrova vražda způsobila, že doutnající rozkoly v gangu se rozhořely naplno. „Kopáč se naboural autem, ochrnul, a Černý začal dělat jeho práci. Kopáč po nich chtěl tři miliony na operaci ve Švýcarech,“ vysvětlil problémy Štoček. Výběr Hodra jako oběti se Kopáčovi nejspíš nezamlouval, zlobil se, že se Černý „udělal pro sebe“.
Přesto se trojice ještě do jedné vražedné akce pustila. Kopáč s kamarádem Petrem Chodounským si chtěli rozjet podnikání, potřebovali k němu ale úvěr, za který neměli čím ručit. Kopáč přesvědčil sestru Irenu Meierovou, aby ručila svým domem. S tím ale nesouhlasil její manžel Jaroslav. V létě roku 1993 se stal poslední prokázanou obětí orlického gangu.
Mezi touto poslední vraždou a nálezem usvědčujícího důkazu v Orlické přehradě uplynuly téměř dva roky. Kopáč byl v té době již upoután na invalidní vozík. Čemu se ale věnoval Černý, není jasné. Podle Douchy existovaly indicie o dalších vraždách. „Vyšetřovala se například vražda šéfa kosovsko-albánské mafie zvaného Frankie, který byl zastřelen v Liberci. Důkazy proti Černému byly ale jen nepřímé a my jsme tento případ do obvinění nakonec nezařadili, abychom nerozmělnili to ostatní a neubrali tomu váhu,“ vzpomněl Doucha na jeden z dalších možných činů Černého.
Úspěch akce ležel v důsledném utajení
Až vytažení sudu s tělem zavražděného Jugoslávce zlomilo gangu vaz. „Už byla připravená další skupina, která, jak se potvrdila mrtvola, vyrážela a sbírala podezřelé,“ popsal další kroky policie Štoček. Úspěch zatčení závisel na tom, zda se před podezřelými podaří do poslední chvíle utajit, že je policie chce „sebrat“. Kopáč by jinak spáchal sebevraždu, Černý byl prý zase odhodlán utéct do Ekvádoru.
Nejtvrdším oříškem bylo pro kriminalisty zatčení Kopáče. Kdyby se zastřelil, přišli by policisté o rozhodující výpověď. Šéf kriminálky Doucha s ním vyjednával přes tři hodiny. „Měl připravenou láhev s pitím, telefon a pistoli, kterou si mířil do pusy,“ popsal situaci Doucha. Nakonec to byl právě Kopáč, který vraždy popsal a usvědčil své kumpány. „Černý nám pořád dokola vykládal, jak jsme se spletli, že on by nikdy nikoho nezabil, že má rodinu,“ doplnil Štoček.
V září 1995 kriminalisté doplnili důkazy o další dvě oběti vytažené ze dna přehrady, o těla Katovského a Hodra. Spolu s výpovědí Kopáče a později i Kuny, který se aktivně účastnil rekonstrukce, dostali vyšetřovatelé velmi plastický obraz několikaleté činnosti gangu.
Černý za své zločiny dostal doživotní trest. Kriminalisté, kteří s ním měli co do činění, se domnívají, že kdyby tehdy platil ještě trest smrti, byl by pro něj Černý vážným kandidátem. Kopáč dostal 21 let, ale v roce 2004 spáchal sebevraždu. Víc než trest ho zřejmě zlomila nehoda, po které zůstal upoutaný na vozík. Kunovi soud nejprve vyměřil doživotí, později mu ale trest zmírnili na 25 let. Kopáčova sestra Irena dostala za spolupráci na vraždě manžela desetiletý trest, a Kopáčův společník Chodounský si měl odpykat 14 let ve věznici.
Orličtí vrahové se do historie českého zločinu zapsali nejen vysokým počtem vražd, ale hlavně způsobem likvidace těl. Jejich zavařování do nepropustných nádob a masivní využití žíraviny v té době nemělo obdoby. Existovaly ale stopy nasvědčující, že gang plánoval ještě účinnější likvidaci těl, až svůj „byznys“ rozjede naplno.
Kriminalisté prověřovali indicie o velkovýkrmně slepic, která by obsahovala stroje na zpracování lidského masa do krmiva pro drůbež. V podsvětí se prý tehdy začala používat výhrůžka „sezobou tě slepice“. „Nikdy se to nepotvrdilo. Slepičárnu jsme našli, ale stroje ani slepice už tam nebyly,“ uzavřel Štoček.
