Nebýt podpory rodičů, Kateřina by se na vysokou školu vůbec nemohla hlásit. Fakulty, které si vybrala, nevytvářely vlastní přijímací zkoušky, ale využívaly Národních srovnávacích zkoušek od společnosti SCIO. Za ty se platí podle počtu pokusů, které člověk koná. „Dělala jsem čtyři pokusy, abych si výsledky zlepšila a měla vůbec šanci se někam dostat. Jedna zkouška stála předloni asi 800 korun. Teď je to ještě víc. K tomu připočtěte nákup cvičebnic a peníze samotné na přijímací řízení,“ popisuje Kateřina. Přijímačky ji vyšly asi na pět tisíc korun.
Mezi prvním a druhým pokusem se zlepší řádově o jednotky percentilových bodů a u těch, kteří přijdou na pět nebo šest termínů, pozorujeme dokonce mírný pokles.
