Letos jsou přijímací zkoušky na střední školy obrovským tématem. Talentovaní žáci se podle rodičů často nedostanou na gymnázium či lyceum, někteří kvůli výběru školy řeší dojíždění do desítky kilometrů vzdálených škol. Co to všechno může pro tuto generaci znamenat?
Pravděpodobně to pro řadu z nich bude velký zásah do sebevědomí. Z mé osobní zkušenosti dostalo mnoho dětí falešný pocit neschopnosti, protože se na svou vysněnou školu nedostaly. Ono to ale není tím, že by byly děti neschopné jako spíše špatně nastavenou jednotnou přijímací zkouškou (JPZ).
Dalším problémem byla samozřejmě malá kapacita škol nebo fakt, že někteří rodiče si nemohli dovolit zaplatit dětem kvalitní přípravu. Tyto děti tak od září začnou na škole, kde nechtěly být a možná budou za rok řešit i přestup jinam.
Objeví se například talenti, kteří neměli při přijímačkách svůj den, na učňovských oborech? Můžou z toho řemeslné obory paradoxně profitovat? A naopak, když se potenciální doktor vyučí zedníkem – není to plýtvání potenciálem?
Tak dramatické to asi nebude, dítě které chtělo na gympl, zřejmě neskončí na učňovském oboru. Půjde spíše třeba na technické nebo pedagogické lyceum. Rodiče poté buď zjistí, že to není špatná škola, nebo budou chtít ty zmiňované přestupy.
Je to složitá situace, nemyslím si však, že by z ní profitovaly učební obory. Systém je nastavený opravdu nešťastně, celá devátá třída mnohdy vypadá spíše jako celoroční příprava na přijímací zkoušky. Začínají se objevovat i argumenty, že devátou třídu nepotřebujeme, s čímž nesouhlasím. Problémem jsou právě spíše nešikovně nastavené JPZ.
Co mají nyní dělat rodiče dětí, které se na střední nedostaly? Ne každý si asi může dovolit zaplatit soukromou školu či „gap year“ v zahraničí.
Není potřeba házet flintu do žita, systém dává možnosti. V první řadě doporučuji odvolání. Je dobré to zkusit, protože je šance, že to vyjde. Pak je tu druhé kolo přijímaček, které vypisují školy, jenž nenaplnily kapacitu.
Zjistíte to přes weby jednotlivých krajů a má smysl to zkusit, protože tady už není omezen počet přihlášek. Situace, že by se dítě na střední školu nedostalo, díky tomu nenastane příliš často. Volný rok v zahraničí nebo soukromou školu si u nás může dovolit jen zlomek rodin. Ze zkušenosti vím, že kdo mezinárodní školu vyzkoušel, vrací se často nadšený.
Lucie Slejšková Lucie Slejšková, analytička EDUinu Po studiu češtiny a francouzštiny na pražské Pedagogické fakultě učila na gymnáziu a odborné škole a podílela se na vzniku rámcových vzdělávacích programů. Překládala z francouzštiny a pracovala jako korektorka a editorka. Ač původem z Prahy, žije s manželem raději na venkově a největší školu jí dává jejich pět dětí. |
Jsou na to patnáctiletí studenti zralí?
Není to brzy, každý to musí samozřejmě posoudit individuálně. Stále se ale bavíme jen o úzké skupině lidí, není to nic plošného. Moji známí mají dvě děti v Dánsku a byli nadšení.
V roce 2008 se narodilo 119 tisíc dětí, čímž se tento ročník zařadil na první místo v porodnosti za 29 let. Byly podle vás střední školy na tento nápor dostatečně připravené?
Jednoznačně nebyly, je to chyba krajů, které je zřizují. U nás není zavedeno, abychom kraje „nutili“ sledovat demografickou křivku a její vývoj a tomu uzpůsobovat kapacitu plánování středních škol.
Praha to zjistila pár let dozadu a začala něco dělat, jiné kraje to však moc neřeší. Demografická křivka teď není „špičatá“, peak je mnohem delší a ještě to pár let potrvá.
Zároveň neumíme rychle stavět nové školy, musíme tak spíše přemýšlet nad tím, jak využít ty stávající. V EDUin jsme navrhovali dočasné řešení přeměnou osmiletých gymnázií na dvě čtyřleté větve, což by zdvojnásobilo jejich kapacitu. Budovy k tomu uzpůsobené jsou a jsou v nich i kvalitní učitelé. Zatím to neprošlo politicky, uvidíme co na to nový ministr školství.
K českým dětem se letos přidali také uprchlíci z Ukrajiny, ovlivnilo to přijímací řízení? Třeba v Praze a středních Čechách bych očekával velký nápor.
Ukrajinských dětí, které se zapsaly na střední školy, je podle aktuálních dat mnohem méně než třeba těch zapsaných na základní školy. Letos je to 2609 takových žáků, kteří se k JPZ přihlásili. To je zhruba o polovinu více než loni.
Oproti celkovému počtu 103 tisíc žáků je to zanedbatelné procento. Není to ten důvod, proč nemáme volná místa na středních školách. My jsme zaspali v plánování kapacit už dávno před příchodem ukrajinských dětí.
Vysoká porodnost ale panovala i v dalších letech, takže potíže s kapacitami středních škol potrvají nejméně do roku 2025 (viz graf, pozn. red.). Jak jsou české střední školy připraveny na nápor, jaký téměř 30 let nezažily?
Nejsou. Například nemáme ani mechanismy na stavby nových škol, nestihnou se profinancovat tak, aby se stihly postavit do těch správných období podle demografického vývoje. Nevím, na co kraje čekají, jsme tedy pět minut po dvanácté a nyní musíme hledat chytrá řešení v těch stávajících kapacitách.
V EDUin jste letos vypracovali analýzu, která ukazuje, že děti ze sociálně slabých rodin jsou u jednotné přijímací zkoušky na střední školy znevýhodněné. Rozevírají se tím stále více ony pomyslné nůžky? Kolik může rodiče stát příprava na přijímací zkoušky na střední školu?
Až deset či patnáct tisíc. V situacích, kdy si to rodina nemůže dovolit, je dítě strašně znevýhodněné. Přípravné testy vás totiž mimo jiné připraví na to, jak takové zkoušky v praxi přesně vypadají. Umět napsat takový test je opravdu specifická dovednost.
Pokud se dítě intenzivně nepřipravuje, velmi pravděpodobně selže. Naše země je tím bohužel pověstná, ve srovnání s ostatními zeměmi OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, mezivládní organizace 38 ekonomicky velmi rozvinutých států světa, pozn. red.) je vliv socioekonomického zázemí na budoucí vzdělání obrovský.
Letos se mnoho lidí pozastavilo například nad větným rozborem. Zjednodušeně řečeno, uchazeči měli najít podmět ve větách. Jedna z nich byla: „Protože brochy neměly okna.“ Brochy jsou pro kontext kamenné věže ve Skotsku. Mají být v přijímačkách takové chytáky? Jazykoví experti poukazovali na to, že v nespisovné verzi by mohla být podmětem i okna.
Ukazuje to nesmyslnost zacílení JPZ. Jaký má mít smysl? Protože máme málo míst na školách, tak je musíme vyselektovat chytáky? Nedává mi to smysl, není to základ ze základních škol.
Takové úlohy smysl nemají, vždyť se o nich potom vedou debaty mezi experty v oboru a my to chceme po patnáctiletých dětech. To samé vidíme někdy i v otázkách z matematiky. Je to podle mě v rozporu s tím, jak má základní vzdělání vypadat.
Dávají vám nyní, po pěti letech zkušeností s nimi, jednotné státní přijímačky smysl? Jak by podle vás měly přijímací zkoušky ideálně vypadat?
Měli bychom zrušit povinnost JPZ – tu šedesátiprocentní váhu. Některé školy to totiž vůbec nepotřebují. Ať to využijí tam, kde mají přetlak. Je zároveň potřeba zapracovat na obsahu, ať tam nejsou brochy bez oken.
Dále je podle mě důležitá digitalizace, ať můžeme dávat více přihlášek, odpadne tak ono nešťastné taktizování, kdy se někteří bojí zkusit dostat se na vysněnou školu a raději jdou „na jistotu“.
Upozorňujeme na 5⃣ problémů, které s sebou přináší jednotné přijímací zkoušky✍️
Cermat už zítra ředitelům středních škol pošle výsledky jednotných přijímacích zkoušek. Ty musí seznam přijatých uchazečů zveřejnit nejpozději 3. 5. ⤵
https://t.co/yldolatoio https://t.co/KB55NOlZdN
V současné vládě je od tohoto týdne již třetí ministr školství, Mikuláš Bek (STAN). Co to pro školství může znamenat?
Změny nejsou pro resort moc šťastné. Současná výměna by mohla znamenat šanci na změny, nový pan ministr by mohl mít větší politickou sílu než pan ministr Balaš, který byl některým návrhům nakloněn, ale ta síla tam tolik vidět nebyla.
Teoreticky se nyní můžeme dočkat větších a hlavně rychlejších změn. Ty, které jsem jmenovala, nepotřebují tolik let na zpracování, jde spíše o politický souhlas a odvahu.
