Najít správnou třídu, v níž mám už za pár minut psát test z matematiky a češtiny, je zhruba stejně obtížné jako před Střední zahradnickou školou v Rajhradě u Brna zaparkovat.
U lejster vylepených na vstupních dveřích s rozpisy jmen a učeben se tísní nejen uchazeči o místa na střední škole, ale i jejich rodiče. Dobré třetině deváťáků tu dělají podporu a někteří na ně budou čekat, dokud zkoušky nedopíší. Pak je auty, která jsem ráno míjela, odvezou domů.
Jednotné přijímací zkoušky na střední školy skládá 96 433 žáků, kteří se hlásí na čtyřleté a kratší obory. A já jsem mezi nimi.
„Po hodině, v níž jsem si určitě zadělala na nové vrásky na čele, mi zbývá vyřešit asi čtvrtina příkladů. Za závěrečnou desetiminutovku to určitě nestihnu.“
