Českoslovenští vojáci zabíjeli prchající civilisty proto, že jim velitelé pohraničníků vymývali mozky a strašili je ozbrojenými bandami diverzantů. V oficiální terminologii pak vojáci bránili narušení státní hranice.
"Velitelé vojákům základní služby tvrdili, že všichni uprchlíci jsou ozbrojení agenti, připravující se na teroristické útoky," tvrdí historik L'ubomír Morbacher ze slovenského Ústavu paměti národa. Cíl této ideologické masáže byl jediný - přimět vojáky, aby bez rozpaků stříleli na neozbrojené civilisty.
OBĚTI ŽELEZNÉ OPONYna webu Ústavu pro studium totalitních režimů |
Teď se příběhy obětí objeví na webu. Jeden z dokumentů například popisuje akci ze začátku 50. let, při které vojáci zabili bezbranného invalidu. Později pohraničníci zjistili, že se blízko místa, kde byl muž zabit, skrývala jeho manželka a dvouletá dcera. Velitel proto při hodnocení akce vytkl vojákům, že nepoužili granáty, aby měla akce "lepší výsledky."
Devatenáctiletý Polák byl od krve a ohořelý
Web v současné době popisuje prvních 13 případů usmrcení na hranicích z 50. a 60. let. Nejmladší z těchto obětí byl devatenáctiletý Polák Jan Bryzychci. Jeho tělo našli pohraničníci v katastru obce Pernarec v okrese České Budějovice v září 1959. Mladíka zasáhl elektrický proud, když se snažil překonat hranice směrem do Rakouska.
Polák ležel v drátěném zátarasu, pohraničníci zjistili jeho totožnost z občanského průkazu, který byl ohořelý a zakrvácený tak, že byly čitelné pouze základní údaje. Podle denního hlášení stráže u sebe mladík měl "mapu Polska a Evropy, buzolu a další propriety".
Mezi lidi usmrcené na československé státní hranici patřili nejen Češi a Slováci, ale také lidé z Maďarska, NDR, NSR, Rakouska a Sovětského svazu.
POHRANIČNÍ STRÁŽ A ŽELEZNÁ OPONAPohraniční stráž SNB vznikla 1. června 1949. V červenci téhož roku vyšla směrnice, které mimo jiné uváděla, že úlohou jejích členů je likvidovat vše, co směřuje proti lidově demokratickému státnímu zřízení a vůbec všechno, co je proti bezpečnosti republiky po stránce "vnější i vnitřní". Ozbrojená stráž měla zabránit ilegálním přechodům do ciziny "všemi možnými způsoby". Cílem nebylo lidi zastavit, ale zabít. Od roku 1951 se podle sovětského vzoru začal budovat model vojenského systému střežení hranic, který ve své podstatě zůstal beze změn až do listopadu 1989. Později byly vystavěny trojstěnné drátěné zátarasy, přičemž střední zátaras byl pod napětím 4 000 až 6 000 voltů, a terén na hranici byl zaminovaný. Zátarasy byly pod vysokým napětím až do roku 1965. Na západních hranicích zemřelo v letech 1948 až 1989 přinejmenším 288 lidí. |