INFOGRAFIKA:
■ Tragická lavina v Západních Tatrách
FOTOGRAFIE:
■ Záběry z místa laviny
OSUDOVÁ CHYBA HOROLEZCŮ:
■ Češi si postavili stany přímo v dráze laviny
Partu osmi lidí spojovala společná vášeň: hory. Seznámili se při výstupu na Kavkaz a letošní Nový rok se rozhodli přivítat ve slovenských Roháčích. Domů se však vrátil jediný z nich, Luboš Materna. Ostatní zabila lavina. Záchranáři jim už nemohli pomoci. Materna poskytl MF DNES rozhovor, ve kterém popisuje, co neštěstí předcházelo.
Co jste dělali ve chvíli, když vás zasáhla lavina?
Byli jsme v polospánku ve stanech. Slyšel jsem jen tichý zvuk. Sníh byl čerstvý, takže nedělal velký hluk. Probral mě až pohyb. To, jak mě lavina nabrala.
Co jste vnímal jako první?
Byla tma, půl šesté ráno, nic jsem neviděl. Na rozdíl od ostatních jsem měl velké štěstí. Vyhodilo mě to ze stanu, a navíc hlavou ven. Byl jsem po pás ve sněhu. Kamarádi bohužel zůstali ve stanech pod sněhem.
Snažil jste se je vyhrabat, nebo jste utíkal pro pomoc?
Napřed jsem si obul botu, která jako jediná ležela vedle mě. Nevím proč, byl jsem v šoku. Pak jsem začal asi v okruhu třiceti metrů obíhat místo, kde mohli být ostatní. Ale nic nebylo vidět. Jenom větve, které trčely ze sněhu. Ta lavina totiž byla tak silná, že s sebou brala i velké stromy. Záchranáři mi pak říkali, že sníh se odtrhl až po trávu. Byl to opravdu obrovský masiv.
A co jste dělal dál?
Lavina nás odnesla na sjezdovku. Seběhl jsem tedy dolů k obsluze lanovky. Přivolali jsme Horskou službu. S nimi jsem pak utíkal zpátky a pokoušel se pomoct ostatním. Vzal jsem lopatu a vyhrabával je. Bylo to hrozné. Našli jsme dva kluky, co jsem s nimi byl ve stanu. Ještě ve čtvrt na pět jsem si s nimi povídal, ani ne za dvě hodiny jsem jim pomáhal dávat umělé dýchání. I když služba přijela hned za deset minut poté, co jsme ji zavolali, kamarádi už byli mrtví.
Jak se skupina lidí, se kterou jste byl na Slovensku, dala dohromady?
Poznali jsme se v létě na Kavkaze. Tam jsme společně zdolali Elbrus. Celkem nás tam bylo dvacet pět, nás osm se letos rozhodlo odjet na Slovensko.
Slovenští záchranáři vás označují za amatéry, kteří horám nerozumějí. Právě nezkušenost je podle nich příčinou tragédie.
S tím absolutně nesouhlasím. Všichni jsme měli zkušenosti s horami a milovali je. Minimálně tři lidé z naší výpravy byli členy horolezeckých organizací. A člověk, který nás vedl, měl dlouholeté zkušenosti právě jako horský vůdce. Předtím zvládl mnoho světových hor.
Jak se tedy mohlo neštěstí stát? Hlídali jste si předpověď počasí?
Tady jsme bohužel udělali chybu. Když jsme ráno vyráželi, byl stupeň lavinového nebezpečí tři. Naplánovali jsme si hřebenovou túru. Ale už v poledne byl vyhlášen čtvrtý stupeň, což jsme si nezjistili. Bohužel.
To byste nevyrazili?
Určitě ne. Kdybychom věděli, že je to tak vážné, neriskovali bychom. Předpověď počasí se tam ale měnila velmi rychle. Byla to souhra špatných náhod. Pokazilo se nám totiž auto a museli jsme ho odvézt do opravny. Tím jsme se dvě hodiny zdrželi a nestihli vyjít na hřeben, kde jsme původně chtěli nocovat.
Takže jste neplánovali stanovat na tom místě, kde vás lavina smetla?
Ne. Už se stmívalo, tak jsme se museli utábořit. To místo jsme si předtím prošli. Nenapadlo nás, že se tam může utrhnout lavina. Nikdo z nás žádnou předtím neviděl.
Jako jediný z výpravy jste tragédii přežil. Jaké teď máte pocity?
Cítím velkou vnitřní radost, že jsem naživu. Zároveň pořád vidím tváře mrtvých kamarádů. Toho se asi nezbavím. Ty fotky jejich těl, které udělala Horská služba, by se měly dostat k lidem jako výstraha. Aby si lidé uvědomili, že počasí se nemá podceňovat.
ČTĚTE TAKÉ:
Sedm Čechů zahynulo v Tatrách pod lavinou
Za smrt Čechů v lavině nebude nikdo obviněn
Pod lavinou v Tatrách zahynuli
■ Petr Č., 22 let, Karlovy Vary■ Jan K., 26 let, Karlovy Vary
■ Zdeněk K., 28 let, Teplice
■ Štěpán M., 32 let, Čelákovice
■ Petr M., 36 let, Bechyně
■ Jana S., 29 let, Praha
■ Vlastimil Š., Lipnice
