V Praze dne 17. února 2025
Vážená paní předsedkyně,
postoupila jste mi k podpisu zákon, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon na základě čl. 50 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, Parlamentu vracím, a to z těchto důvodů:
V první řadě se neztotožňuji se způsobem, jakým se zákonodárce vypořádal s nálezem Ústavního soudu, na nějž má přijatý zákon reagovat, a to zejména v souvislosti se stanovením platové základny pro soudce na rok 2025, která by mohla být opět v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a vyvolat další soudní spory se soudci. Vzhledem k pozdnímu přijetí zákona nelze rovněž přehlédnout jeho nežádoucí retroaktivitu.
Nyní přijatá právní úprava platů ústavních činitelů problém opět neřeší systémově. Před lety stanovený „trvalý“ mechanismus je soustavně upravován a téměř každý rok je do něj opakovaně, a do značné míry nahodile a nesystémově, zasahováno.
Aktuálně přijatý zákon navržený vládní koalicí je do značné míry opět jen „přechodným řešením“ na dobu volebního roku a neřeší nežádoucí rozevírání nůžek mezi mocí soudní na jedné straně a mocemi zákonodárnou a výkonnou na straně druhé, spíše směřuje k prohlubování tohoto stavu. Tento trend byl navíc ještě posílen změnami, které byly do původně předloženého návrhu zákona implementovány během projednávání v Poslanecké sněmovně.
Stejně tak vnímám jako špatné řešení návrhy předložené parlamentní opozicí zcela zmrazit platy představitelů moci zákonodárné a výkonné, nebo nápady naprosto oddělit platy soudců od platů dalších představitelů státní moci.
Má-li být veškerá státní moc skutečně vykonávána ve veřejném zájmu, jak vyplývá z naší Ústavy, považuji za žádoucí, aby i představitelům moci zákonodárné a výkonné náleželo adekvátní platové ohodnocení. Ostatně i Ústavní soud ve své starší judikatuře odkázal na princip dělby moci ve smyslu vzájemné vyváženosti moci zákonodárné, výkonné a soudní, mj. právě v platové oblasti; vyvážeností proto nelze argumentovat jen ve prospěch jedné ze skupin ústavních činitelů.
Považuji za potřebné, abychom se dostali do stavu automaticky upravovaných platů dle jasně stanovených kritérií. Tedy stavu, kdy politici ctí nastavený automatický mechanismus a opakovaně sami neurčují své vlastní platy, populisticky je nezmrazují ani jinak ad hoc neupravují, a to ani ve volebním roce.
Jako žádoucí důsledek takové úpravy vidím to, že by pak ani soudci prostřednictvím Ústavního soudu nerozhodovali o svých vlastních platech, jak se to, rovněž opakovaně, děje.
Cílem by měla být právní úprava, dle níž by platy ústavních činitelů byly dlouhodobě závislé pouze na výkonnosti ekonomiky a platové a mzdové hladině v celé společnosti, a která by tak trvale zachovávala proporce mezi platy soudců a dalších ústavních činitelů. Ze všech uvedených důvodů jsem se rozhodl přijatý zákon Parlamentu vrátit.
S pozdravem Petr Pavel
