Co jste Jiřího Drahoše stihla naučit, a co ne?
U každého žáka musíte brát v potaz počáteční stav a pak to, jakou cestu ušel. A profesor Drahoš na sobě hodně zapracoval. Ovšem když chci někomu radit, nemohu ho předělávat. Museli jsme si říct, co lze zlepšit, aniž se stane někým jiným. Nejvíc jsme naráželi na problém související s jeho předešlým postem předsedy Akademie věd. On se léta pohyboval na akademické půdě, kde sděloval jasné názory, rozděloval úkoly. Teď si musel zvyknout na zcela jinou roli – zrcadlit a vnímat dav. Při našich sezeních občas netajil rozpaky: Já přece nemůžu říkat – „paní, nechcete koblihu?“.
Mnohým lidem se zdálo trefné, když Michal Horáček přirovnal vašeho klienta k destilované vodě. S tím asi jako jeho příznivkyně nesouhlasíte, že?
Nesouhlasím. Proti Michalu Horáčkovi byli takoví všichni soupeři. Ten plul destilovanými vodami v hodně emotivním člunu. Byl naprostým opakem Jiřího Drahoše a neuspěl i kvůli své teatrálnosti, svým přebujelým gestům. U něj už člověk chvílemi málem čekal, že si vyrve srdce z těla. Kampaň pojal jako show, což mu rozhodně neprospělo. Nicméně velmi oceňuji, že po prvním kole naprosto bez kyselosti frajersky přijal porážku a ihned bez zaváhání velkoryse podpořil Jiřího Drahoše.
Noemi Zárubová Noemi Zárubová-Pfeffermannová (1950) je absolventka loutkoherectví na DAMU a poté složila animátorské zkoušky ve studiu Jiřího Trnky. Spolupracovala s dětským oddělením České televize, psala texty pro vydavatelství Albatros a Panorama. Je profesorkou na Hudební a taneční fakultě Akademie muzických umění, kde vyučuje psychologii gestiky a mimiky. Jako specialistka na nonverbální komunikaci pracuje se studenty HAMU, příležitostně i s politiky a moderátory. Je vdaná, má dvě děti a sedm vnoučat. |
Znamená to, že jste se svým žákem spokojená?
Za těch pár měsíců udělal profesor Drahoš značný pokrok ve všech směrech, byť to nakonec na matadora Miloše Zemana o malý kousek nestačilo. Není to žádný suchopárný akademik odtržený od života, jak mu bylo často předhazováno. Dětství strávil na tvrdém Slezsku, kde měl jeho strejda velký statek a kluci Drahošovi tam chodili pomáhat. Od dětství zvládal polní práce, ví, co je zabijačka. Na jednom setkání s občany ukázal, že umí stáhnout i králíka. Zažila jsem ho na debatách, když objížděl města a obce. Vůbec se nevyvyšoval, byl autentický. Pravda, ve vypjatých prezidentských debatách mu na přesvědčivosti něco chybělo, ale to je věc cviku.
Někteří lidé si všimli, že Jiří Drahoš místy zdvihal levý koutek úst do zvláštního, troufla bych si říct pohrdavého úšklebku. Jak lze tuto mimiku interpretovat?
Samozřejmě o tom vím. Tyto kratičké záškuby obličejových svalů nazýváme mikroexpresí a dá se z nich dobře číst. Asymetrické povytažení koutku skutečně značí opovržení, ale je třeba to zařadit do určitého kontextu. Profesoru Drahošovi to tam skočilo při malém pousmání a myslím, že úplně bezděčně. Kdybych mu to vytkla, jedině bych ho znejistěla, takže jsem to řekla jen jeho ženě. Nechci to rozpitvávat, ale při dryáčnické debatě na Primě bych určité opovržení pochopila. Tam se nejednalo o mikroexpresi, ale povytažený koutek byl zcela patrný. Jako výsostný intelektuál měl Jiří Drahoš nakročeno ke státnické debatě a zaskočilo ho, že se tam řešily cigarety a hospoda. To je, jako když se přichystáte na hostinu a dají vám párek s hořčicí.
Chápu, zato Miloš Zeman se nad párkem ani hořčicí neošklíbne, což mu u voličů zjevně prospělo.
To ano, lidé chtějí slyšet, že je prezident jako oni. Když mu chutná pivo, becherovka a cigára, během dovolené se prohání v nafukovacím člunu na rybníku, nemá žádný zvláštní majetek, tak splňuje znaky jejich sociální skupiny. Dobře to ví a využívá toho. Je skvělý taktik a má větší odhad pro zrcadlení davu. Bohužel v kampani z této strany padly i podpásové údery. Obávám se, že tyto neférové triky a útoky budou v příští prezidentské volbě odrazovat slušné zájemce.
Vy však nejste nestranná. Nepadly podpásovky i z druhého tábora? Prezident má rakovinu, prezident nemá nohu...
Souhlasím, to je nízké a ubohé. Ale toto jistě nezaznělo z týmu pana profesora... Podle mého má být správný prezident rozvážný a noblesní. Žádná hvězda showbyznysu, podbízející se davu. Já si profesora Drahoše vážím i za to, že přes všechnu ctižádost nevstoupil do komunistické strany, nikdy si neusnadňoval cestu nečestným způsobem. Ta jeho slušnost mu byla v prezidentské volbě bohužel spíš na překážku. Celá kampaň vyžadovala neuvěřitelný výkon a on navíc osvědčil skvělou kondici. Dokonce dával interview během kilometrového běhu v internetovém projektu Kilák.
Prezidentské volby 2018 |
Co jste mu radila před oběma televizními debatami?
Ta první na Primě byla spíš gladiátorským zápasem, kdy posadili soupeře do obrovitých křesel a jako by jim tím dali krunýře. Ta křesla vypadala jako bunkry. Profesor Drahoš nechtěl zapadnout, tak si sedl prkenně na kraj. Myslel si, že jde na státnickou debatu, ale šel do kotle, který moderátor nezvládal. Říkal mi potom, že kolikrát ani neslyšel otázku. Bylo pro něj také těžké odpovídat na dotazy, které už mnohokrát zodpověděl, jako by to bylo poprvé. Na rozdíl od Miloše Zemana, který říká ty své pravdy postopadesáté, ale způsobem, jako by k nim právě dospěl.
Ve druhé debatě na půdě České televize byl už váš favorit jistější, ba útočný, ale pro některé tak méně autentický.
Možná to byla reakce na výtky od veřejnosti, že je nečitelný a nemá názor, čili měl poslední možnost to vyvrátit. Moje rada byla, aby si sedl státnicky do křesla. Chtěla jsem také, aby neříkal tak často „pane prezidente“. Není to špatně, ale vyplatí se s tím oslovením šetřit. Jinak by tím utvrzoval posluchače, že ten titul soupeři patří. Také jsem mu říkala, ať se víc směje, ale jen na diváky.
5. února 2018 |
Ráda zdůrazňujete, že politici mají být autentičtí, takříkajíc z jednoho kusu. Kdo z prezidentských kandidátů takový byl?
Výraznou osobností byl bezesporu Mirek Topolánek. Muž velkého světa, elegantní jako z módního magazínu, byť slovníkem někdy blízký návštěvníkům levné hospody. Byl spontánní a čitelný. Přesto propadl. Myslím, že ho dohnala minulost, navíc začal s kampaní, zrovna když šel jeho kamarád Marek Dalík do basy.
Co o sobě prozrazuje řečí těla Miloš Zeman? Třeba to jeho pokyvování hlavou.
To je znak samolibosti. Tím si potvrzuje to, co říká. Dává sám sobě za pravdu. Tito vůdčí dominantní jedinci jsou zvyklí lidem skákat do řeči, omezovat jejich prostor. Dokážou však účelově zrcadlit dav.
Jak byste zhodnotila z hlediska vaší profese ostatní kandidáty? Stačí ti úspěšnější.
Pavel Fischer má krásnou barvu hlasu, vyzařoval z něj klid a měl i výborná gesta. Toho jen chválím. Marek Hilšer mi připadal jako jeden ze sedmi statečných, kteří jdou bránit vesnici, ale je jich málo. Na to, kolik měl lidí a prostředků, dokázal skoro zázrak. Myslím, že o něm ještě uslyšíme. Jen je možná škoda, že takový sympatický štramák neléčí lidi. K takovému lékaři bych chodila ráda.
O čem všem vlastně vypovídá řeč těla? O charakteru člověka asi ne.
To vážně ne. Neříká nám nic o tom, kdo je lepší a kdo horší. Neverbální komunikace přibližuje osobnost, temperament. Rozhoduje, jak který člověk, v našem případě politik, působí navenek. Jaký udělá dojem. Když se podíváme do historie prezidentských voleb, tak vůbec první televizní debata hodně pomohla Johnu Kennedymu zvítězit nad Richardem Nixonem. Seděl tehdy kvůli válečnému zranění v krunýři, měl rovná záda a při úsměvu ukazoval krásné bílé zuby. Zatímco jeho soupeř byl zpocený a nervózní. Někdy jde o vyložené maličkosti. Když George Bush starší debatoval s Billem Clintonem, ostentativně se koukal na hodinky, a to ho podle expertů také stálo hlasy.
A jak jste vnímala souboj mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou?
Trump ukazuje dominantní znaky vůdce už tím, jak podává ruku, jak si druhého přitáhne. Měl už moderátorské zkušenosti, takže uměl zacházet s davem. Říkali si na pódiu s Clintonovou příšerné věci a ona působila mimikou spíš chlapsky. Politika je víc světem mužů, a aby v ní ženy obstály, musí se přizpůsobit jejich komunikačnímu modelu i vizáži. Přijmout znaky mužů. Podívejte se třeba na Angelu Merkelovou, která nenosí nic jiného než jednoduchá saka.
Napadá vás v Česku někdo, komu by ten úřad slušel, a přitom se do klání nepřihlásil?
Třeba psychiatr profesor Cyril Höschl. Má krásnou barvu hlasu a umí se vyjadřovat prostě. Má dar mluvit i o složitých věcech jednoduše. Ale ani u něj si nejsem jistá, že by ho lid přijal. I když roli lékaře duší by v úřadu jistě zužitkoval.
