Záchytky se shodují, že mají své věrné, kteří se k nim často vracejí. Za přenocování přitom zpravidla neplatí. Jedná se obvykle o nemajetné lidi se závislostí na alkoholu.
Ze statistik, které má redakce iDNES.cz k dispozici, vyplývá, že prvenství patří muži z Jihomoravského kraje. „Rekordman má za svůj život u nás již 235 záchytů,“ uvedl ředitel Psychiatrické nemocnice Brno Marek Radimský. V závěsu za ním je čtyřiatřicetiletý muž, který od roku 2006 absolvoval již 178 záchytů v Sokolově. Jen loni byl hospitalizovaný třiačtyřicetkrát.
A problémy s nemajetnými notoriky mají i jinde. „Máme rekordmany v počtu záchytů a zároveň i neplacení. Jedná se o lidi, kteří nikde nepracují, trvalé bydliště mají na magistrátě a nevlastní žádný majetek,“ vysvětlil mluvčí Služeb města Jihlavy Martin Málek. První příčku u nich drží muž se 165 záchyty, další strávil na stanici 115 nocí. Potíže však nemají jen muži – jihlavská záchytka registruje také ženu s 58 hospitalizacemi.
A často se klienti vracejí i na záchytku v Kroměříži, jeden muž tam skončil za posledních deset let stokrát. Další „známé firmy“ sice nemají se záchytkou dlouhodobou zkušenost, ale zase v ní stráví i několik nocí v měsíci.
„Záchytná stanice Mladá Boleslav eviduje klienty, kteří byli přijati na záchytnou stanici opakovaně každý rok, celkem u jednoho klienta evidují 63 pobytů, u dalšího 38 pobytů, a u dalšího 32 pobytů,“ shrnula situaci ve Středočeském kraji tamější mluvčí Nicol Lenertová.
S opakovanými návštěvami však souvisejí i problémy s platbami za záchyt. Například v Olomouci jim jen za loňský rok dluží jeden z pravidelných nocležníků 142 500 korun. Ještě větší dluh má již zmíněný notorik ze Sokolova. „Většinu pohledávek neuhradí, jeho dluh jen za rok 2017 dosahuje výše 146 200 korun,“ popsala mluvčí Karlovarského kraje Veronika Severová.
A nedoplatky ve výši desítek tisíc hlásí i další záchytky. Kvůli životní situaci dlužníků jsou však zpravidla nevymahatelné.
Chybí pomoc pro alkoholiky
Součástí bludného kruhu je také péče o lidi závislé na alkoholu. „Dříve to bylo tak, že když se člověk ocitl několikrát na záchytce, tak záchytná stanice automaticky posílala hlášení o tom, že byl opakovaně zachycen, místní příslušné ambulanci. Dneska už to není kam posílat, protože místně příslušné ambulance už neexistují,“ vysvětluje primář kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty při Všeobecné fakultní nemocnici Petr Popov.
Kvůli nedostatku peněz se totiž transformovaly na soukromé psychologické ambulance. „Ty jsou většinou pacienty zahlceny a touto klientelou se nechtějí zabývat, protože se s nimi pracuje obtížně, a když to nikdo nedotuje, tak s tím nikdo nic nedělá,“ shrnuje Popov.
Potřebná by podle něj byla minimální síť ambulancí, kde by se člověk mohl nechat vyšetřit, jestli není alkoholik, případně by mu psychiatr naordinoval léčbu a on by pak pravidelně chodil na kontroly.
Pojišťovny však podle Popova nejsou této myšlence příliš nakloněny. Ale chyba je i na straně pacientů. „Když neseženete zubaře, tak se obrátíte na svoji zdravotní pojišťovnu, která má ze zákona povinnost vám ho sehnat. Když má někdo problém s alkoholem, tak se většinou na pojišťovnu neobrátí, protože se za to stydí. Nebo mu třeba není příjemné chodit do pojišťovny a žádat je o pomoc,“ dodává Popov.
„Já budu hvězda, že?“ Svoz opilců na záchytku - reportáž z července 2015:
