Ještě v sobotu velký muž malého vzrůstu absolvoval hlasovací maratón na kongresu ODS, ještě minulé úterý na pražském hradním nádvoří při odchodu z oběda s prezidentem v žertu plánoval, jak ho tam za tři roky nahradí. Už se tak nestane, ODS v Jaroslavu Kuberovi ztratila svou aktuálně asi nejvýraznější a všeobecně nejlépe přijímanou tvář.
Asi málokdo v české politice by se mohl pyšnit výsadou, že jeho odchodu litují snad všichni – přátelé, spolustraníci i oponenti. Dokonce snad i feministky, sociální inženýři, zelení „ekoteroristi“, „eurohujeři“ a „dobroseři“, s nimiž vedl věčný a nekonečný boj, ho nemohli nenávidět, protože kritika z jeho úst byla sice tvrdá, ale vždy vlídná, laskavá a noblesní.
Jako snad nikdo v české politice uměl mluvit s Milošem Zemanem nebo Andrejem Babišem úplně stejně, jako s lidmi na své straně politické barikády. To mu leckdo vyčítal, že málo ctí politické příkopy. Nebo že je až moc upřímný – jako když teď těsně před kongresem ODS, který se nesl v duchu budoucího vítězství modrých ptáků ve volbách, vyjádřil soukromý odhad, že volby za dva roky vyhraje a premiérský úřad obhájí Babiš. „Mám obrovskou výhodu, nejsem diplomat. Říkám věci na rovinu,“ bránil se.
Na Kuberu ale nikdo neměl a nikdo si na něj nepřišel, protože za ním stály výsledky, jaké neměl nikdo jiný. Nebyl žádným ideologem, spíš politickým praktikem. Od roku 1994 stál v čele padesátitisícových Teplic, od roku 2000 byl za Teplice i senátorem. Všechny volby za tu dobu nekompromisně vyhrál, někdy rozdílem třídy, obvykle skoro úplně bez nákladné a výrazné kampaně. Stačilo mu chodit po městě a mluvit s lidmi. Prostě muž ze staré dobré školy, kdy se ještě politici lidí nebáli a neschovávali se za les billboardů.
Málokomu by tak jako jemu v pravicové straně prošlo bývalé členství v KSČ. Málokomu by se v době přehnané politické korektnosti tolerovaly výroky o neukojených feministkách, srovnání EU se SSSR, proslovy propagující kouření, anebo rady matkám bez výživného, aby si našly jiného chlapa. Jako snad jedinému mu celé roky v Senátu předsedající tolerovali jeho typické „větvičkování“, tedy že začal mluvit k zákonu o osivu, ale během pár vět stejně sklouzl ke zlotřilé EU, od ní k ekoteroristům a od nich k zákazu kouření a dobroserům.
Pro Česko Kuberova náhlá smrt znamená smutně unikátní situaci: v polistopadové historii ještě nikdy neodešel tak vysoce postavený politik ve funkci, určitě ne nikdo ze čtyřky nejvyšších ústavních činitelů. Exprezident Václav Havel zemřel v době, kdy už byl dávno mimo politiku. Podobně bývalá šéfka ČNR Dagmar Burešová nebo expremiéři Jan Stráský či Stanislav Gross. A Alexander Dubček byl v čase své tragické nehody už jen řadovým poslancem.
Odchod šéfa Senátu vyvolá i bezprostřední politické posuny. Od zvolení Kubery přišla ODS o pozici strany s nejvíce senátory, takže zřejmě ztratí možnost nahradit ho někým jiným. Nominovat svého člověka bude zřejmě v Senátu nejsilnější hnutí STAN. Ať už Kuberu nahradí kdokoliv (naposledy STAN na tuto funkci nominoval Jana Horníka), rozšafné sedánky šéfa Senátu s prezidentem skoro jistě skončily.
