Emanuel Otakar Došlík, který pracoval na dole Staříč, podepsal v soudný den 30. prosince 1976 novou pracovní smlouvu. Šachtě se upsal na další tři roky. Tehdy ještě nevěděl, že už nikdy fárat nebude.
Výbuch metanu 30. 12. 1976* Krátce po sedmnácté hodině oznámil revírník, že ucítil tlakovou vlnu ve směru od 2. patra. Po domluvě s dispečerem odvolal celou svou posádku, která se bez problémů dostala na povrch. * Podobné štěstí ale neměli lidé přímo v místě výbuchu. Záchranáři, kterých na místě zasahovalo 150, postupně vynesli ven těla třiačtyřiceti horníků. * Ze šetření vyplynulo, že za neštěstí může střelmistr, který provedl odstřel bez odvětrání metanu. Při pitvě se v krvi několika horníků našel alkohol. |
"Odjel jsem domů do Havířova a věnoval se svým věcem. Druhý den ráno jsem se pak od známých dozvěděl, že na šachtě vybuchl metan a spousta kluků zůstala dole," vzpomíná na pětatřicet let starou událost bývalý horník.
Pomalu se začaly objevovat další informace o tragédii, ke které došlo na závodě 3 Chlebovice. Podle záznamů, které poskytl hornický historik Jaroslav Minka, v 17:07 hodin oznámil revírník, že ucítil tlakovou vlnu ve směru od druhého patra. Na místo se okamžitě začaly sjíždět první jednotky báňských záchranářů. Nakonec v postižené oblasti zasahovalo 149 záchranářů.
Identifikace obětí byla velmi obtížná
"Věděli jsme, že z dolu bezprostředně po výbuchu nevyfáralo něco kolem stovky lidí. Později jsme zjistili, že nám bude chybět asi pětačtyřicet horníků," řekl před pěti lety o zásahu dnes již zesnulý bývalý hlavní inženýr Hlavní báňské záchranné stanice František Papřok.
Jeho odhad byl skoro přesný. Na povrch se nevrátilo třiačtyřicet lidí, jejich těla záchranáři postupně vynášeli na povrch. Zůstalo po nich dvaapadesát sirotků. "Byly to hrozné dny. Vždyť všechny ty kluky jsem dobře znal. Neměl jsem ani sílu, abych šel na identifikaci obětí. Většinou ty chlapy poznávali jen podle znamének a podobných věcí, jak byli strašně popálení," uvedl Došlík, který na dole pracoval jako předák čety elektrikářů.
Už jsem nikdy nesfáral, říká pamětník
Na místo neštěstí se sjeli i představitelé státu a Komunistické strany Československa v čele s premiérem Lubomírem Štrougalem. A aby ukázali, že v dole už žádné nebezpečí nehrozí, sfárali dolů. "Mezitím jsme čekali v aule, kde byly i prázdné rakve. Protože nevěděli, kolik bude obětí, přivezli jich více. A když papaláši odjeli, stáli jsme před rozhodnutím, zda sfárat, nebo ne. Ve mně zvítězilo nefárat," řekl Došlík.
Noviny před pětatřiceti lety věnovaly neštěstí pouze stručné zprávy. Na snímku článek z krajského deníku Nová svoboda.
Z šachty ho ale pustit nechtěli. "Nakonec jsem si vymyslel, že pokud zůstanu, odejde ode mne žena i s pětiměsíčním synem. A tak jsem si vymohl převod k VOKD, tedy k důlním stavbám," konstatoval Došlík.
Čelbu, na které došlo k výbuchu, spolu s kolegy předtím elektrifikoval. Pokud by za výbuch mohla chyba ve vedení, odpovědnost by byla na něm. "Všechno elektrické zařízení se vyváželo nahoru na zkoumání. Žádnou závadu nenašli, my jsme svou práci dělali dobře," dodal.
Vyšetřování za viníka nakonec určilo střelmistra, který před odstřelem nezajistil odstranění metanu. V jeho krvi, stejně jako u dalších devíti horníků, navíc při pitvě našli alkohol. "Byla to jejich poslední směna roku a něco si mohli dát. Ale tento zaměstnanec byl nejpoctivější ze střelců, které jsem poznal. Dodnes nevěřím, že by si dovolil střílet v zaplynovaném prostoru," uvedl bývalý báňský elektrikář.
