1 Praha hlavním městem Evropy
Ještě nikdy nepřijelo do Prahy najednou tolik lidí, kteří by zároveň byli hlavami států, vlád a mezinárodních organizací. Od čerstvě zvolené premiérky Spojeného království Liz Trussové, přes delegaci Evropské unie, ukrajinského premiéra, výpravu z Balkánu až po tureckého prezidenta Recepa Tayipa Erdogana.
Tihle všichni ve čtvrtek zasednou spolu s českými politiky a diplomaty v historických sálech pražských Hradčan. Zrovna do české metropole dorazí proto, že Česko teď předsedá Evropské unii, a mělo tak možnost ostatní pozvat.
2 Nové Evropské politické společenství
Celkem se tu potká 44 zemí – členské státy Evropské unie jsou jen část sešlosti. Další jsou země, které o členství v EU usilují (třeba Srbsko, Ukrajina nebo Moldavsko), které z EU odešly (Spojené království) nebo které s EU intenzivně spolupracují (například Norsko). A bezmála 50 státníků čeká mnohem vizionářštější rokování, než tvrdé vyjednávání o energiích a sankcích, které se teď odehrává v EU půdě především.
Právě v Praze se totiž začíná psát první kapitola Evropského politického společenství. Původně si ho vymyslel francouzský prezident Emmanuel Macron, a o které zatím nikdo nic moc neví. Přesto stojí za pozornost.
3 Bezpečnost
Ve čtvrtek půjde hlavně o bezpečnost. Středobodem jednání v Praze i celou myšlenkou vznikajícího společenství je jasně se vymezit vůči ruské agresi. Bude zajímavé, jestli ambice narazí třeba u Turecka, Srbska nebo Arménie, které mají s Ruskem vlastní specifické vztahy.
Pokud se ale Evropě povede lépe spolupracovat v otázkách bezpečnosti, bude to znamenat i bezpečnější Česko. Jeden příklad za všechny: dost by to pomohlo při řešení situací, jako je aktuální přechod velkého počtu syrských uprchlíků a migrantů přes české území. Když se nedokážeme dohodnout na lepším společném řešení, od Turecka po Brusel, končí to až u podivných řešení, jako je obnovení kontrol na hranic se Slovenskem.
4 Bez formalit
Společenství nemá nijak nahrazovat existující spolupráci v Evropské unii, v něčem se ale může poučit z jejích neduhů. Na rozdíl od složitého nacházení jednomyslné shody členských zemí, které sledujeme v EU, by mělo být společenství v první fázi fungování co nejméně svázané formalitami.
Už jenom to, dostat k jednacímu stolu země, které spolu válčí vojensky (Arménie a Ázerbájdžán), politicky (Srbsko a Kosovo) nebo si pravidelně jedním či druhým vyhrožují (Turecko a Řecko), je úspěch. V dalších fázích bude ale Macronovo společenství muset nejspíš dostat nějakou jasnější strukturu, pokud má přinášet jasné výsledky.
5 České předsednictví
Mimochodem, i když je naprosto jasné, že bez českého předsednictví by se setkání určitě v Praze nekonalo, snaží se česká vláda setkání označit jako událost, která nemá s Evropskou unií nic společného. Není to pravda. Účast nejvyšších představitelů unijních institucí (Ursuly von der Leyenové a Charlese Michela) je jasným signálem.
6 Plyn a elektřina
Vysoké ceny plynu a elektřiny, způsobené do velké míry ruskou energetickou válkou, mohou být pro společenství první test. Ověřit si, jakou má možnost reálně zlepšit životy Evropanů. Spolupráce v tak velkém rozsahu by totiž vytvořila jedinečnou platformu, v rámci které by mohli lídři zemí napříč Evropou domlouvat navýšení dodávek energií z energeticky bohatých zemí, jako jsou Ázerbájdžán či Norsko.
Dalo by se vymyslet lepší propojení energetických sítí, což by pomohlo hlavně zemím, které byly nejvíce závislé na dodávkách z Ruska (tedy i Česku). Státy by mohly zároveň lépe spolupracovat i v otázce společných nákupů či zastropování cen ruských energií. V obojím má Praha silný zájem. V dlouhodobém horizontu by pak spolupráce mohla přinést pokrok i v ochraně klimatu v Evropě a snížení závislosti na fosilních palivech v místech, jako jsou západní Balkán či Turecko (ano, i tam by o to stáli).
