Kauza začala v roce 2001. Šéf kanceláře ředitele hasičů pardubického kraje Jaromír Chaloupka nabídl místo vedoucí vnitřní správy o deset let mladší právničce, která pracovala u policie.
Pár měsíců po nástupu jí nadřízený začal projevovat citovou náklonnost. Nevinné projevy se podle oběti časem změnily v sexuální obtěžování. Situace se vyostřila o dva roky později, když se Chaloupka dozvěděl o jejím vztahu s jiným kolegou.
"Nastaly hysterické scény, kdy mě nutil vztah skončit. Urážel mě a říkal, jak se mu oba hnusíme a že se zahazuji se starým chlapem bez úrovně," vzpomíná žena, která nechce uvést své jméno z pochopitelné obavy, že díky nálepce "stěžovatelky" by si ji nikdo netroufl nezaměstnat.
"Dostala jsem jasné ultimátum: pokud svůj osobní život nezměním a nebudu zase hodná holčička, udělá mi ze života peklo a pracovně mě zlikviduje," popisuje dál svůj příběh.
Na vydírání nepřistoupila, a šéf prý začal útoky stupňovat. "Jste mi odporná, jen vás vidím, naskakují mi pupínky po celém těle, celé jste to zavinila vy a taky si to odnesete i s úroky," i tak měl Chaloupka urážet svou podřízenou.
Nešlo ale jen o slovní útoky. "Pracovně se mnou přestal komunikovat, odmítal mi sdělovat potřebné informace a dělal schválnosti. Vyhrožoval mi, že když si budu stěžovat u krajského ředitele, zamete se mnou," vzpomíná mladá právnička.
Zpočátku jí nevěřila ani nejbližší kolegyně. "Pan Chaloupka sice nebyl příliš komunikativní, obzvlášť ne se ženami, ale když jste tam přišla, byl milý a uměl vystupovat," vzpomíná úřednice, která u soudu svědčila ve prospěch žalující před dvěma měsíci.
Později totiž názor změnila. To když se své kolegyně zastala a nadřízený se pustil i do ní. "Bylo to zákeřné, my jsme v tom byly, ale nikdo jiný to neviděl. Navenek pan Chaloupka nedával nic znát," líčila svědkyně, která se kvůli neúnosné situaci rozhodla loni z práce odejít.
Nikdo se se mnou nebaví
Právnička zůstala. "Byla jsem pravou rukou krajského ředitele. Nyní trávím v práci tři hodiny denně a nikdo se se mnou v podstatě nebaví."
Nepomohlo jí ani to, že se obrátila na ředitele krajských hasičů Miroslava Kvasničku, který se stejně jako Chaloupka odmítl k případu vyjádřit.
"Nevěřil mi a odmítal se tím zabývat, dokud nepodám oficiální stížnost. Nechtěla jsem poškodit hasičský sbor, ale psychický tlak se nedal vydržet, v té době jsem už byla těhotná. Po třech týdnech pracovní neschopnosti jsem podala stížnost na ministerstvo vnitra," říká žena.
Lidé z Generálního ředitelství hasičů se do Pardubic vydali jen na neoficiální návštěvu. "Snažili se jen o to, abychom se k sobě na pracovišti chovali dobře, o výhrůžkách, dlouhodobé šikaně a sexuálním obtěžování, jak jsem je popsala ve stížnosti, se neměli zájem bavit. Nevyslechli dokonce ani kolegyni, která byla svědkem většiny excesů," vzpomíná dnes žalující.
Podobně dopadlo i druhé šetření, o které žena požádala další stížností. "Stížnost nakonec zamítli s tím, že jde o tvrzení proti tvrzení a žádná diskriminace prokázána nebyla."
Od zaměstnavatele žádá omluvu a odškodnění
Poslední šancí tak pro ženu zůstal soud. Nežaluje přitom Jaromíra Chaloupku. Omluvu a odškodnění 150 tisíc korun žádá od svého zaměstnavatele, Hasičského záchranného sboru, který ji podle jejího názoru neposkytl ochranu před šikanou a ponižováním.
V kauzách diskriminace stojí důkazní břemeno na straně žalovaného. "Je jeho povinností vyvrátit moje tvrzení, že mě diskriminoval. Já zase musím mít své obvinění podložené, v mém případě jde o písemné listiny a přímého svědka. Soudu se nebojím," říká.
Je jednou z mála žen s podobnou zkušeností, která si troufla hnát věc až před soud. "Oběti šikany se oprávněně bojí, že je už nikdo nezaměstná - získají nálepku stěžovatelů," objasnila postoj poškozených ředitelka Gender Studies Alena Králíková.
První ženou, která se odvážila podat na zaměstnavatele žalobu, byla loni Marie Čauševićová z Pražské teplárenské. - více zde
