"Na celou Pragovku se lidi kvůli tomu dopisu dívali skrz prsty," vzpomíná bývalý zaměstnanec továrny.
Komunisté dopis tehdy interpretovali jako výzvu dělnictva namířenou k Sovětskému svazu, aby v Československu zachránili socialismus. Za nepříliš jasných okolností se dopis dostal na sovětskou ambasádu v Praze a pak do SSSR.
Původně byl přitom dopis adresován vedení československých komunistů. Moskevská Pravda ho přetiskla 30. července 1968.
"Dopis 99 pragováků použil Brežněv jako alibi pro invazi do Československa v srpnu 1968," potvrzuje Jakub Končelík z Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd v Praze.
Sověti ho měli v ruce jako ukázku toho, že v Československu existuje Brežněvovými slovy "strašně početná skupina obyvatel, která nesouhlasí s reformami".
Reformu chtěli všichni, jen signatáři ne
Pragováci, kterých v té době bylo kolem třech tisíc, zaujali vůči dopisu opovržlivý postoj a drtivá většina z nich byla proti. Stejně tak se zachovala i většina Čechoslováků. Hlavní osobnost pražského jara 1968 Alexandra Dubčeka totiž v té době podporovalo 99,4 procenta lidí.
"Proti nim stáli jen ti funkcionáři, kteří neprošli revizí, kteří byli odpovědní za padesátá léta," vysvětluje Končelík.
Zároveň ale podle historika existovala část komunistů, která věřila ve své politické přesvědčení a v Sovětský svaz. "Signatáři mohli být přesvědčení komunisté. Je to víra, přesvědčení, něco jako pro křesťana nezpochybnitelná víra v Boha," domnívá se Končelík.
Hořčicí proti tankům
Čtenář iDNES.cz, ale přiznává, že málem o svůj poklad přišel. Roh desek i část novin z roku 1968, které tam také uschoval, jsou ohlodané od myší. Krabici s deskami vyndal z garáže na chalupě až nyní, po čtyřiceti letech od okupace.
"Bál jsem se, v Husákově éře se mi nechtělo je vytahovat." Jeho obavy nejspíš přetrvaly do dneška, neboť ani po čtyřiceti letech od okupace si nepřál zveřejnit své jméno.
Vypráví, že se vyučil ve Vysočanech, v osmnácti nastoupil do provozu a studoval zároveň večerní školu. Mezitím se továrna přejmenovala na Automobilové závody Klementa Gottwalda, později na Auto Praga, národní podnik. Tenkrát, v létě 1968, kdy dopis pragováků vznikl, o něm netušil.
"Nevěděl jsem, že se něco podobného připravuje, že se sbírají nějaké podpisy. Za mnou nikdo nebyl."
Vše se dozvěděl až 21. srpna. "To se nešlo do práce," vzpomíná. S kamarádem chtěli dělat něco proti okupantům. "Strašně těžce jsme to nesli, byli jsme překvapení. Na Vinohradské jsme jim aspoň zamazávali na tancích skla hořčicí, aby neviděli ven," vypráví muž, kterému bylo tehdy osmadvacet a pracoval v nářadně.
Do Pragovky tehdy někdo přinesl výtisk Pravdy a on si ho vzal. To se o dopise svých kolegů dozvěděl poprvé.
"Jeden pán, bylo mu kolem padesáti, mi říkal: Schovej to, jednou to bude mít cenu. Ty tady nebudou dlouho. Myslel Rusáky," pokračuje ve vyprávění pragovák.
Kdo byli signatáři?
"Pod dopisem jsou podepsaní konkrétní lidé z Pragovky," tvrdí pamětník. Některé podpisy mu nic neříkají, neboť mezi podepsanými byli i příbuzní lidí z továrny.
U většiny jmen se ale zastaví a vzpomíná. "Tahle paní, to byla vrátná, hodná ženská. Ale neprošli jsme kolem ní, aniž bychom jí nemuseli ukázat tašku," směje se.
Dál se zastavuje u jména obávaného šéfa milicionářů, který podle něj uměl lidem ve svém okolí pěkně znepříjemnit život.
Navíc to byl prý právě on a ještě jeden jeho kolega, kteří dopis donesli na sovětskou ambasádu. "Alespoň se to říkalo," dodává bývalý pragovák.
Většina podepsaných byla podle něho ročník dvacet, dvacet pět. "Těm lidem bylo kolem dvaceti a přišel Hitler. V osmačtyřicátém byli nadšení, že se to otočilo, že vládnou komunisté," zamýšlí se.
Zapomenuté "zásluhy"
Po osmašedesátém režim signatáře vyzdvihoval. U hlavní brány Pragovky dokonce visela pamětní deska s nápisem: "Z tohoto závodu velkých dělnických revolučních tradic byl v kritickém roce 1968 odeslán dopis s devadesáti devíti podpisy do SSSR, žádající podporu a pomoc v boji s protisocialistickými silami." Deska zmizela v roce 1989.
