Uprostřed vesničky Kobylá nad Vidnavkou na Jesenicku, kterou před rokem zpustošila blesková povodeň, přeběhne po mostě přes říčku starší muž. Most je poničen povodní jako další lávky a je na něj zákaz vstupu. To ale místní příliš neřeší – už mají dost toho, jak jdou pomalu opravy po záplavách kvůli byrokracii.
Stopy po katastrofě jsou vidět všude: silnice jsou mnohde opravené jen provizorně, děti se učí a ještě rok budou v kontejnerových školách, koryta řek a zejména menší přítoky jsou plné nánosů, štěrku či bláta a při každém sebemenším dešti se lidé bojí, že se říčky znovu vylijí z břehů. Někteří lidé se z domů, které voda strhla úplně nebo poškodila tak, že musely být zdemolovány, odstěhovali.
Stále jen slyšíme sliby, že už se začne příští měsíc, a stále nic. Jsou místa, kde se od povodní nic nezměnilo a koryta jsou zanesena.
