Alberto Vojtěch Frič se narodil v roce 1882 v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče. A zatímco otec Frič připravuje plány na asanaci Josefova nebo prosazuje plán proražení vyšehradské skály tunelem, jeho syn je nadšeným sběratelem kaktusů a v hlavě spřádá plány na velkou cestu do Jižní Ameriky.
"Na první cestu vyrazil už v osmnácti letech a postupně strávil v jihoamerické divočině téměř deset let," říká Yvonna Fričová, manželka Fričova vnuka Pavla, který je fotografem.
"Kromě kaktusů vozil do Evropy ze svých cest pravidelně i množství beden s etnografickými předměty a fotografie pomalu mizícího světa indiánů. Nevystupoval jako cestovatel, ale jako badatel a služebník ‚vědě a lidstvu‘," dodává Fričová.
Na jedné ze svých cest poznal i půvabnou indiánku z kmene Čamakoků Lorai. Nikdy se už nedozvíme, jestli věděl i o tom, že se mu narodila dcera Hermína.
"Frič se už k Čamakokům nevrátil, zabránila mu v tom 1. světová válka, která vypukla při jednom z jeho pobytů v Praze," dodává Fričová.
Z jedné ze svých cest po Paraguayi si v roce 1908 přivezl Frič neobvyklého společníka, indiána Čerwuiše. O jeho osudech v Praze pojednává i jedna povídka Jaroslava Haška, kreslený komiks, ale i kniha samotného Friče.
"Tento příběh Frič publikoval na pokračování v časopise Pestrý týden krátce před svou smrtí v roce 1944, teprve padesát let poté jsem ho připravila pro knižní vydání," vysvětluje Fričová, která spravuje pozůstalost slavného předka.
Kniha vzbudila pozornost a zaujala i dva mladé filmaře, kteří se vydali v roce 2000 do Jižní Ameriky zjistit, jaké byly další Čerwuišovy osudy po jeho návratu domů.
V Paraguayi však nenarazili jen na pamětníky Čerwuiše, ale i na indiána, který je upozornil, že ve vedlejší vesnici žije rodina s příjmením Fric.
"Vydali se tam a objevili nejen téměř stoletou Hermínu, ale i její rozvětvené potomstvo," vysvětluje Fričová. Pražští Fričové navázali nejdříve písemný kontakt s bratrancem Rodolfem a o dva roky později vyrazil Pavel Frič s manželkou své nově nalezené příbuzné navštívit.
"Bylo to neuvěřitelné shledání," potvrzuje Fričová. Jediný, koho setkání nepřekvapilo, však byla stařičká teta Fričových, Hermína. "Celý život čekala a věřila, že se objeví její evropští příbuzní," dodává.
Postupně začali Fričovi zjišťovat, že všechno, co Frič psal ve svých knihách, je stále živá skutečnost. I životní podmínky indiánů, které v mnohém připomínají evropský středověk. V jejich vesnicích totiž chybí vodovod, elektřina, ale i základní lékařská péče.
Na pomoc indiánům
V Paraguayi sice působí řada nadací, ale kvete tu i nesmírná korupce, proto vzniklo občanské sdružení Checomacoco, které si vzalo za cíl indiánům kmene Čamakoko pomáhat přímou cestou. Na začátku stál dopis Hermínina nejstaršího syna Rodolfa.
"Přál bych si, abyste informovali vládu ve vaší zemi, že v Paraguayi existují indiáni českého původu, kteří potřebují pomoc a podporu svých krajanů, aby mohli žít jako ostatní lidé," stálo tehdy v dopise.
Dnes už sdružení pomáhá, vozí indiánům léky, školní potřeby, ale za finanční dar naší vlády spojený s penězi drobných dárců jim také koupilo dobytek jako základ nezávislé existence.
