Oproti říjnu je listopadový postoj české veřejnosti vůči válečným uprchlíkům o něco kritičtější. Proti přijímání uprchlíků je 59 % lidí (v říjnu 52 %), názor „přijmout, než budou schopni vrátit se domů“ zastávalo 35 % (v říjnu 41 %), odpověď „přijmout a nechat je se zde usadit“ volila čtyři procenta Čechů (v říjnu tři procenta), uvádí CVVM.
Změna v zastoupení postoje „přijmout a nechat je se zde usadit“ se pohybuje v rámci statistické chyby. Poslední dotazování proběhlo 9. listopadu, tedy ještě před teroristickými útoky v Paříži.
„Podpora přijímání uprchlíků na přechodnou dobu se zvyšuje s nejvyšším dosaženým vzděláním a zvyšující se životní úrovní, což jsou do značné míry propojené charakteristiky,“ stojí ve zprávě CVVM.
Ze zemí „visegrádské čtyřky“ patří Češi k těm odmítavějším. V Maďarsku v podobném výzkumu (konal se 16. až 23. 10.) bylo pro trvalé přijetí uprchlíků sedm procent lidí a pro dočasné 58 procent. V Polsku jsou k dispozici data ze srpna (17. až 24.8.), podle nichž bylo pro trvalé přijetí uprchlíků šest procent lidí a pro dočasné 50 %, uvedla agentura CVVM.
Ještě odmítavější postoje než Češi zastávají Slováci - trvale by uprchlíky přijala jen dvě procenta z nich, dočasně 31 %. Výzkum společnosti Focus se na Slovensku konal 1. až 9. září (v září v ČR pro přijetí běženců z válečných oblastí bylo celkem 44 %, pozn. red.).
Ochotu lidí vrátit se do země původu, jakmile v ní skončí válka, je těžké předjímat. Když se výzkumníci dotazovali mezi Syřany v Německu, naprostá většina odpověděla, že po válce budou chtít domů (více o výzkumu zde). Syřanů je mezi válečnými běženci nejvíce.
„Ano, trvale“ znamená „přijmout a nechat je usadit se zde“, „ano, dočasně“ znamená „přijmout do doby, než budou schopni vráti se do země svého původu“. Pokud se vám graf nezobrazuje, klikněte zde.
O příčinách českého „protiuprchlického“ naladění a důvodech rozdílů mezi zeměmi visegrádské čtyřky lze jen spekulovat. Roli může hrát bezprostřední zkušenost s běženci jako v případě Maďarska (některé výzkumy v minulosti docházely k závěrům, že obecně odmítavější postoje vůči imigrantům mají lidé z prostředí, kde prakticky žádní imigranti nejsou), postoje zaujímané politiky i to, jak názory lidí pomáhají formovat média.
„Tvrdá data“, která by toto prokázala, nicméně scházejí - provést takový výzkum tak, aby došel k relevantním závěrům, by ostatně bylo i metodicky obtížné.
V Česku žijí uprchlíci například v zařízení v Bělé:
5. listopadu 2015 |
Uprchlíci jsou srovnatelná hrozba jako IS, soudí většina Čechů
Uprchlíky Češi vnímají jako srovnatelnou bezpečnostní hrozbu pro ČR i pro Evropu jako teroristický „Islámský stát“ (v českém kontextu 79, respektive 77 procent, v evropském 88, respektive 90 procent). Ve světle toho, že mnozí běženci právě před Islámským státem prchají, to zní paradoxně, nicméně dotázané může ovlivňovat i to, že řada politiků veřejně akcentuje obavy z infiltrace islamistů mezi běžence. Opakovaně to zmiňuje například prezident Miloš Zeman.
Zájem o aktuální vývoj hodnotí CVVM jako enormní, osobně s někým o uprchlících v listopadu mluvilo 77 procent dotázaných. Například v období ruské anexe Krymu v březnu 2014 o situaci na Ukrajině s někým osobně hovořilo 64 procent dotázaných.
CVVM na výzkum nasadilo 220 tazatelů, výzkum zohledňuje postoje 1 054 dotázaných. Je reprezentativní podle velikosti místa bydliště, pohlaví, věku a vzdělání.
