Šéfové Sudetoněmeckého Landsmannschaftu mají zřetelně vyvinutý smysl pro černý humor. Pan Neubauer se dal doprovázet - při své poslední návštěvě Čech /Plzeň/ - dvěma bodygardy v ordnerských uniformách /hnědé košile a šedé rajtky/, chyběl je červená páska s hákovým křížem na rukávě. Pan Bernard Posselt, jako nástupce pana Neubauera ve funkci, chce být  zřejmě ještě originálnější, jelikož si pořídil fešácký knírek pod nosem a "patku" nad čelem  a' la Adolf Hitler. Jeho výpady proti tzv. Benešovým dekretům si nezadají v ničem s pokleslým politickým slovníkem doby Mnichovské dohody, jelikž nazval dekrety "rasistickými" (v televizní debatě Naostro s p. Šímou 24,3, tr.). Od potomka Němců ze Sudet to zní pikantně, jelikož jsou ještě v živé pamětí hořící synagogy v našem pohraničí po jeho záboru, stejně jako transporty Židů a Romů do plynu. Syn starosty Jablonce nad Nisou o tom přece musí něco vědět ? Nerad vyvolávám tyto reminiscence , ale zdá se že nebude na škodu něco z toho připomenout. Německo kapitulovalo v roce 1945 bezpodmínečně, proto bychom neradi slyšeli - jako členové vítězné koalice - nějaké dodatečné podmínky po padesáti sedmi letech. Německo vyvolalo ve dvacátém století dvě mimořádně krvavé a ničivé světové války se zřetelně definovanými loupeživými cíli. Šlo o zdroje půdy, surovin a o trhy. Nacisté se netajili se svými plány vyhubit  (Endlösung) slovanské obyvatelstvo  střední a východní Evropy. Již za války zřídili v Praze Říšský úřad pro rasové záležitosti, který vydal stanovisko, podle kterého Češi nejsou způsobilí ke germanizaci. Všichni jsme věděli, co to znamená. Dvě "konečné války" proti Slovanům /autor: Vilém II., 1912/ však dopadly jinak než si představovali jejich strůjci. Československá republika byla zřízena jako protiváha německému imperialismu a záruka míru v této oblasti. Bohužel naši dohodoví spojenci nedostáli v roce 1938 daným zárukám. Museli jsme pak přihlížet, jak naši příbuzní, přátelé a známí jsou odvlékáni do koncentračních táborů, do plynu, nebo rovnou na popraviště. To se nezapomíná snadno. Masaryků demokratický stát se stal Říšským protektorátem Böhmen und Mähren. Odsun Němců a jejich spojenců Maďarů, kteří se rovněž rozsáhle podíleli na okupaci, jsme  po roce 1945 chápali jako dekolonizaci, jelikož jsme byli kolónií, a to již od roku 1620 jen s malou přestávkou. Málem jsme přišli o vlastní jazyky a nakonec nám hrozila úplná likvidace. Kdo se dnes diví odsunu, nezná historii. Byla to jistě hrozná lidská trágedie. Předešla však tragédiím ještě hroznějším. Chtěli bychom žít s Němci v přátelství ve sjednocené Evropě. Poselství pánů Neubauera a Posselta je však varující. Věříme znovu v sílu demokratických ideálů. Doufáme, že nás Evropa nezklame. Václav Novotný,Praha 4 Krč, Kukučínova 1147 .

Jo jo, když se zdá, že by šlo získat nějaký majetek, tak se argumenty vždycky najdou. Doma jsou za vodou, mají své jisté, nemají co ztratit.  A proč my taky něco nechceme? Proč jsme se vzdali třeba válečných reparací? Dnes bychom s mimi taky mohli alespoň mávat. Což takhle založit "Sdružení za navrácení šumavského Javoru! Stačilo by zneuznat právní kroky rakouských monarchů, byly podle práva EU :-)?. Obávám se, že při hledání spravedlnosti v této zemi bychom se dostali až někam k Bílé hoře.  A jak odpovídá právu EU, které je mimochodem jen sumou národních práv, vše počínaje nocí dlouhých nožů,  Mnichovskou dohodou (která má dodnes vztah k části německého právního řádu, ačkoliv byla anulována), vyhnáním Čechů z pohraničí (kdože to byl první?) po jeho zabrání a konče celosvětovou tragédií o padesáti milionech mrtvých a zdevastovanou Evropou.  Když pomineme výsledky Jaltské a Postupimské konference, proč nějaké noviny nebo historici objektivně a souhrnně nenapíšou jak Beneš k vydání těch dekretů dospíval, jaká jednání a jaká situace, atmosféra doby tomu předcházela? Proč někdo taky nenapíše, že sudetští Němci ani po válce nehodlali být loajální k Československu a chtěli být přičleněni k Německu i s územím, na němž žili. A nenásledovalo by po válce při vyřizování účtů něco, co jsme viděli v devadesátých letech v Bosně, kde střílel soused po sousedovi? Zahynulo by při tom víc Němců, než přu odsunu?  Na druhou stranu je fakt, že byli lidi, kteří sotva přišli z koncentráku, tak šli do odsunu. Těch je mi líto! Ale, kolik takových bylo? Pár. A individoální právo bylo v té době, kdy se vraždilo v miliónech asi nerealizovatelné. Bemerang se vrátil tam, odkud vzešel. Prostě, prohráli válku! Se vším všudy! Když už tu probíráte souvislost s pozdějším komunismem. Já bych si za údobí komunismu dovolil poděkovat také právě Němcům. Nebýt války a toho všeho okolo, sotva by někdo rozdělil Evropu na zóny vlivu vítězných mocností a umožnil tím zaplavit půl Evropy touhle zhoubou. Nakonec, i Lenina do Ruska exportovali Němci, aby ho zevnitř rozložil.  Jak je vidět, když se umně vytrhne nějaká polopravda a  šikovně se to zabalí, tak se s tím člověk i leckam prořve, jak předvádí pan Posselt a jeho manšaft.  Tomu, že se po víc, jak padesáti letech  snaží sudetští němci zvrátit výsledky války se ani nedivím. Nikdy se s tím nesmířili. A oni jsou takoví, snaží se urvat, co se kde dá. Nakonec, z toho vzešly dvě světové války. Podle potřeby se mění jen rétorika, proklamce a důvody. Co se mě nelíbí mnohem víc je, jak si tu jejich "pravdu" sami cpeme na titulní stránky novin a do televize. Myslím, že tu nacházejí pro sebe mnohem větší publicitu, než v samotném Německu. A jak známo, stokrát opakovaná polopravda se stává pravdou. Nechápu, proč jsme si neotevírání záležitosti odsunu a poválečného uspořádání nevyřešili v době sjednocování Německa tak, jako Poláci. To je tragická chyba naší diplomacie a vlády z počátku devadesátých let. Však také po Polácích dneska nikdo nechce, aby něco rušili. Dále nevím proč se v tom znovu pitváme, když byla podepsána Česko-Německé deklarace a tento problém ponechám historikům. Neumím si představit, že jakýkoliv jiný evropský národ by si nechal podsouvat úvahy, jestli takto dalekosáhlé a dnes vyhaslé právní akty, jako jsou Benešovy dekrety vycházející z Postupimské konference rušit nebo ne. Němcům zdaleka nejde o morální napravení křivd. Ty už po šedesáti letech zdaleka nikdo seriózně a objektivně nedohledá. Jejich salámové metody jsou dostatečně známy. Proč by jinak chtěli rušit, co je již dnes vyhaslé? Jen stát dementů by připustil potenciální zpochybnění majetkových práv na třetině svého území, ke kterým by zrušení Benešových dekretů zákonitě vedlo. Nekonečné množství soudních sporů s lidmi, kteří tento majetek legálně koupili a z toho plynoucí všeobecnou ekonomickou i sociální destabilizaci. To je cesta na Balkán, nikoliv do Evropy. Co si sami nedáme, to nám nikdo nevezme! Dneska už je jiné století. Nezbývá, než si navzájem odpustit, co bylo (žijeme v křeťanském kulturním prostoru, tak by nám to slovo mělo něco říkat.....) a snažit se vybudovat silnou Evropu, ať nás jednou neohrožuje třeba Rusko nebo Čína. Milan