Reforma z roku 1993 vzbudila ve společnosti velkou nevoli. Jak si to vysvětlujete?
Byla trochu nešťastná. Především se nedomnívám, že byla nezbytně nutná, a v některých případech se dokonce ukázala jako úplně zbytečná. Dobrým příkladem je přípona "-ismus", která se díky reformě může psát i se "z", tedy "-izmus". Máme ale patnáct let po reformě a stále to všichni píšou se "s". Pro mě má tato reforma i mírnou pachuť minulých dob. Připustila totiž psaní a zejména výslovnost "z" i v takových slovech, jako je "diskuse". Po této reformě je možná i výslovnost "diskuze". Reforma se připravuje dlouhou dobu dopředu, což v tomto případě znamená, že když je z roku 1993, sahala její příprava daleko před rok 1989. A některé její rysy vzbuzují dojem, jako by šlo o změny, jejichž účelem bylo mimo jiné přizpůsobit spisovný jazyk tomu, jak mluvili okresní tajemníci KSČ.
Jsou změny v pravopise nutné?
Myslím si, že kodifikace nutná je. Ale musí se vždycky nejdříve sledovat, jak se jazyk vyvíjí. Když se zjistí, že se v jazyce masově prosadily nějaké změny, tak pak je potřeba změnit příslušná pravidla pravopisu. Kodifikace by se vždycky měla snažit nezaostávat příliš za praxí, ale nikdy, opravdu nikdy by ji neměla předběhnout. Není přijatelné, a to se právě stalo v roce 1993, aby se autoři reformy snažili odhadnout vývoj českého jazyka a kodifikovali ho jaksi dopředu. Takové postupy, kdy nařizujeme, jak mluvit, byly snad praktické v první polovině 19. století, kdy byla čeština nejednotná a plná jazykového plevele. Teď už tomu tak není.
. redakční blog o vzniku rozhovoruJak jsme mluvili vědecky sprostě |
Od poslední reformy českého pravopisu uplynulo už patnáct let. Máme v blízké době očekávat nějaké změny?
V současné době Ústav pro jazyk český žádnou reformu nepřipravuje. To samozřejmě neznamená, že čeština ustrnula, ale na druhou stranu se zdá, že osvícenské reformování se už trošku přežilo.
Jak vlastně dospějete k rozhodnutí, že uzrál čas něco v českém pravopise změnit?
Když připodobním jazykovědu k přírodním vědám, tak přírodovědec někam vyrazí, aby se podíval, jak třeba lezou čolci. My se díváme, co dělá čeština. Zvlášť v současné elektronické době na to máme dobré technické prostředky. Vznikají elektronické texty, které lze cíleně prohlížet. Reforma je v podstatě založena na výzkumu takzvaného úzu, tedy toho, jak se jazyk používá.
V roce 1993 se například rozhodlo, že musíme psát balon bez čárky nad "o". K tomu se dospělo na základě toho, že Češi začali říkat spíše "balon" než "balón"?
Tak to jste si zrovna vybrala takový pěkně vypečený příklad. Myslím si, že zrovna u tohoto slova se úzus moc nezměnil. V českých slovech vyslovujeme krátké a dlouhé samohlásky. V mnoha slovech převzatých z cizích jazyků se ale hláska "o" vyslovuje s takzvanou polodélkou, proto se tam dřív psalo dlouhé "o". Neříkáme ale ani dlouze balóóón, ani krátce balon. Mě osobně mrzí, že se ta čárka zrušila. Čárka nad "o" byla totiž velmi spolehlivým ukazatelem toho, že slovo je cizího původu.
ANGLIČTINA NIKDY ČEŠTINU NENAHRADÍ
Jak se čeština mění a co všechno ji ovlivňuje?
Čeština se mění samotným užíváním, ale ke změnám dochází pomalu. Dnešní čeština je trochu jiná, než byla ta včerejší. Někdy ke změnám dojde například kvůli snadnější výslovnosti, zejména u velmi frekventovaných slov.
Jako příklad uvedu slovo "český". Srovnáme-li ho se slovem "valašský", uvidíme, že přídavné jméno valašský má pravidelnou slovotvornou strukturu, u přídavného jména český ale vypadla hláska "š" – zcela pravidelně by vlastně znělo "češský". K takovému vývoji došlo nejspíš proto, že se toto slovo velmi často používalo a obtížná posloupnost hlásek "šs" postupně splynula do samotné hlásky "s".
Jak češtinu mění vnější vlivy?
Převládají tu především vlivy angličtiny, což je dáno výrobky a technologiemi, které přicházejí z anglicky mluvícího prostředí. Nastává situace, kdy tu nějaká věc včera nebyla a dneska tu je. My pro ni ale nemáme žádné slovo. A nejpřirozenější je převzít původní označení. To se ale dělo i dříve. Vy na sobě máte kalhoty, což je z latinského caligae a ostatně ještě v 19. století se občas psalo "kalihoty", a sedíte na židli, což je z latinského sedile.
Čeština nepotřebuje právní ochranu, ale co určitě potřebuje, je dobré školství, míní Karel Oliva.
Vám angličtina, na kterou můžete v dnešní době až moc často narážet v mluvené i psané řeči, nevadí?
Tady je potřeba rozlišit mezi slovními výpůjčkami a výpůjčkami gramatickými. To, že přijmeme cizí slovo a začneme říkat cédéčko či mobil, tak to mě netrápí. Je to přirozená věc a nijak to češtinu nedeformuje. Taková slova se totiž rychle zdomácní. Slovo mobil se plně integrovalo do české slovní zásoby, skloňuje se, máme od něho odvozeniny... Problém by nastal, kdybychom začali ztrácet pády nebo kdybychom převzali celé konstrukce vět z cizích jazyků. Jedna taková konstrukce, o níž si myslím, že je převzatá z angličtiny, a která se mi moc nelíbí, zní "je to o tom, že" (v angličtině It´s about, pozn. red.). Taky se mi nelíbí názvy jako je "Staropramen Extraliga" či "Sazka Aréna". Tady hrozí, že bychom mohli ztratit podstatu češtiny, protože je to jazyk, který významy vyjadřuje pádovými koncovkami. Slovo Sazka je v uvedeném případě přívlastek, podstatně vhodnější by proto bylo používat "Aréna Sazky" či "Extraliga Staropramenu". Toto by pro budoucí podobu češtiny mohla být opravdu nebezpečná věc. Otázkou ale je, jestli vlastně všichni nakonec nechceme či nebudeme mluvit angličtinou.
Myslíte, že bychom češtinu nahradili angličtinou?
Myslím, že ne. Ale vyloučit to nemůžu, nejsem věštec.
Mění se čeština ještě nějak jinak?
Posunují se například významy některých slov a posunuje se tím třeba i hranice toho, co se pokládá za vulgární a co nikoli. Mým oblíbeným příkladem je slovo "sranda". Mnoho lidí už asi dneska necítí souvislost se slovem, z něhož je odvozeno. Pamatuji si nicméně, že když jsem byl malý, tak jsem to slovo slyšel ve školce a doma ho pak řekl babičce. A dostal jsem od ní facku.
A jak k tomu dojde, že se z takového slova stane slovo s významem legrace?
No protože to byla legrace k posr... My se prostě musíme zabývat i slovy, která se ve slušné společnosti běžně nepoužívají. Můžu vám dát i opačný příklad. Ale samozřejmě budu muset opět sáhnout ke slovu, které není úplně společenské. Když se podíváte do Příručního slovníku jazyka českého, najdete v něm slovo "vypíčiti". Před sto lety se ještě používalo a nikdo si ho s ničím vulgárním nespojoval.
ČEŠTINA NEPOTŘEBUJE OCHRAŇOVAT
Co říkáte na psaní sms zpráv či komunikaci po icq? Jaký to má vliv na jazyk?
Osobně mi na těchto komunikačních prostředcích trochu vadí, že se v nich nepoužívá diakritika. Tady by se čeština, a to především u mladých lidí, mohla deformovat. Ve škole se to sice děti naučí správně, ale to správné pak nepoužívají v praxi, což je důležité. Nemám ale žádný návod na řešení, je to úplně nekonstruktivní kritika.
Feminismus upozorňuje na to, že diskriminace mezi pohlavími se zrcadlí a utužuje i v jazyce. Jak se Ústav pro jazyk český staví k takzvaným genderovým aspektům českého jazyka?
Já osobně si myslím, že řešit například generické maskulinum (užívání podstatných jmen rodu mužského pro souhrnné označení mužů i žen - politici, hasiči, zaměstnanci - ačkoli existuje i ekvivalent v ženském rodě; pozn. red.), je zbytečné. Jazyk se během staletí vyvíjel a generické maskulinum v něm prostě je. Máme vydat nová pravidla a změnit to? To by ještě bylo možné. Ale že by podle nových pravidel pak lidé začali mluvit? Pokud lidé začnou říkat "politici a političky" či "policisté a policistky", tak samozřejmě nemám nic proti tomu, aby to bylo i v pravidlech.
Vadí vám, že se v médiích nepoužívá u všech jmen koncovka -ová?
To je srážka dvou světů. V českém jazyce se přechyluje a dřív prostě nebylo potřeba řešit, jak se někdo jmenuje v Americe a jak se s tím vypořádat v našem jazyce. V současné době ale právě tento tradiční český systém narazil na vnější svět. A vznikl problém, který nemá žádné dobré řešení. Chápu, že přidávat koncovku -ová se nemusí všem líbit. Problém ale nastává, když chceme něco říct ve větě. Mužská jména skloňovat umíme. Můžeme říct "Kamarádím s prezidentem Bushem", ale jak to uděláme, když bychom chtěli kamarádit s jeho manželkou a nechtěli bychom použít koncovku -ová? Já se k přechylování mírně kloním. Ale je to samozřejmě částečně otázka úzu, říká se Brigitte Bardotová, ale Marylin Monroeová se naopak asi moc nepoužívá.
Považujete se za ochránce češtiny?
To ne. Čeština nepotřebuje v tuto chvíli chránit. Čeština je etablovaný jazyk vlastně docela velkého národa. Nepotřebuje právní ochranu, ale co určitě potřebuje, je dobré školství.
. Ústav pro jazyk českýÚstav pro jazyk český Akademie věd České republiky je pracovištěm, v němž je soustředěn základní i aplikovaný výzkum současné češtiny a jejího vývoje od středověku. Výzkum je zaměřen jak na psanou češtinu spisovnou, tak na češtinu mluvenou. Výsledky výzkumu jsou využívány při tvorbě slovníků, jazykových atlasů, gramatik či pravidel pravopisu. Významnou složkou ústavu je jazyková poradna. Spočívá zejména v telefonickém a písemném zodpovídání jazykových dotazů široké veřejnosti. Od roku 2003 je ředitelem ústavu český jazykovědec Karel Oliva. Oblast jeho zájmu je matematická lingvistika a formální syntaxe. Externě vyučuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Oliva dříve působil také na Bulharské akademii věd v Sofii, na univerzitě v Saarbrückenu a v Rakouském institutu pro výzkum umělé inteligence ve Vídni. |
