"Pan Vocásek zemřel náhle v sobotu 9. srpna," potvrdil místostarosta Prahy 4 Bohumil Koukal. Právě Koukal legionáři v dubnu blahopřál k jeho 107. narozeninám.
Vocásek chtěl do poslední bitvy
V té době se vitální legionář Alois Vocásek rozhodl vytáhnout do další bitvy. Chtěl si stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku na postup českých soudů.
Ty odmítly obnovit proces, v němž byl po druhé světové válce odsouzen na doživotí za údajnou kolaboraci.
Vocásek, který bojoval u Zborova a setkal se s prezidentem Masarykem, o svém vítězství nepochyboval.
I když řízení ve Štrasburku může trvat léta, věřil, že se výsledku v pořádku dočká.
"Zdraví mi slouží, mám jenom potíže s kýlou, ale pořídil jsem si kšandy. A vedro mi nevadí. Když jsme se po první světové válce vraceli z Ruska, ve Vladivostoku bylo minus třicet a v Japonsku zrály pomeranče. Celá loď onemocněla, nás bylo třicet zdravých," řekl MF DNES několik dnů před svou smrtí.
Vocásek: Nikomu jsem neublížil
Vocásek byl v roce 1946 odsouzen na doživotí mimořádným lidovým soudem, neboť za války byl krátce členem fašistického sdružení Vlajka. Trvá však na tom, že nikomu neublížil.
Když soudy před časem jeho žádost o obnovu procesu odmítly, stěžoval si Ústavnímu soudu. Ten 8. července v jednom z posledních verdiktů před přerušením své činnosti stížnost odmítl. Připustil však, že rozhodování poválečných soudů nebylo zcela v pořádku.
"Je zcela zřejmé, že při dnešních přísných měřítkách kladených na dodržování základních lidských práv a svobod by většina soudních rozhodnutí z poválečného období (a to nejen v České republice) nemohla obstát. To však samo o sobě nemůže být dostatečným důvodem pro zrušení jakéhokoli rozsudku z uvedeného období," konstatoval soud.
Vocásek věřil, že evropský soud přesvědčí, neboť má listiny, které vypovídají v jeho prospěch.
"Objevili jsme dokument podepsaný prezidentem Antonínem Zápotockým, podle nějž byl pan Vocásek amnestován v roce 1954. V něm stojí, že se dopustil méně závažné trestné činnosti. To je podle mne důvodem k revizi procesu, zvlášť pokud někdo za 'méně závažnou trestnou činnost' dostal doživotí," řekl Vocáskův advokát Lubomír Müller.
Jde o čest
Doživotní odsouzení za kolaboraci podle Benešových dekretů i po amnestii zůstává stále pravomocné.
Vocáskovi šlo o čest: kolegové legionáři ho po válce vyloučili ze svého sdružení a mezi odbojáři platil za černou ovci. Když pohřbívali v Přerově před čtyřmi lety předposledního legionáře, řeklo se, že byl poslední. Vocásek se nepočítal.
Vocásek, kterému nejdříve hrozil trest smrti, poté doživotí, nakonec ve vězení strávil "jen" devět let.
Posledních necelých padesát let žil na svobodě a neměl problémy se zákonem. Přežil tři manželky, dvě světové války (v té první bojoval za císaře i proti němu) a svého syna. V legiích bojoval se spisovatelem Jaroslavem Haškem.
